Archiv příspěvků 2011 – 2022

Petr Nezdařil: “Akademické prostředí mě nelákalo…”

Maturanti 2003

Maturitní plakát 2003

Se začátkem školního roku nám do pedagogického sboru přibylo hodně nových kantorů a v tomto rozhovoru lehce nakoukneme do života jednoho z nich – PhDr. Mgr. Petra Nezdařila. Naše gymnázium absolvoval v roce 2003 pak na něm tři roky učil, poté působil na jednom pražském gymnáziu. Jeho letošní návrat na almu mater je tedy příležitostí k bilancování, srovnáváníi výzvou k nahlédnutí do Petrova soukromí.
Dozvěděla jsem se, že WiGym je vaší almou mater. Pamatujete si třeba nějaké profesory?
No jasně. Zrovna tady kolega Měrka, se kterým teď sedím v kabinetě, tak ten mě zkoušel u maturity, učil mě češtinu, měl mě na dějepisný seminář. Jestli vy pamatujete kolegu Smoláka, tak to byl druhý, který mě zkoušel z dějepisu a další člověk se kterým jsem potom sdílel kabinet, když jsem sem nastoupil poprvé. Eva Davidová byla moje třídní, profesorka Bukovanská mě učila fyziku, na tělocvik měly holky Pepu, teda vlastně profesora, Hlavatého, nás zase proháněl profesor Dybala. Dějepis nás nějakou dobu učila profesorka Grögerová, biologii profesorka Pávková, ZSV kolegyně Nováčková a Želázková. Kdo ještě tady zůstal? Chvilku jsme měli paní profesorku Hudecovou, která přišla mladá, po škole a šla s námi na paintball. To byl velký zážitek, u kterého já jsem bohužel chyběl.
Jo, to zní jako paní profesorka Hudecová.
No tak ta nás měla chvilku ve čtvrťáku a možná ještě někdo, ale už si nevzpomínám. Zažil jsem pana zástupce Balnara, jako civilkáře (a později i jako ředitele). Vlastně se jednalo o takovou “náhradní” vojenskou službu, kdy člověk nesloužil přímo v armádě, ale prospíval vlasti poněkud jinak. Profesor Balnar tu tehdy myslím mimo jiné vedl nějaký kroužek astronomie, něco fyzikálního, do čeho jsem však jako spíše humanitně založený nechodil. Na každý pád je tady spousta lidí, které ještě znám.
Potom jste teda odmaturoval a moje další otázka je: co jste studoval?
Nejdřív jsem začal studovat obor Obecné dějiny na pražské Filozofické fakultě a tam jsem pak ve druháku zjistil, že úplně nechci dělat vědu. Protože ono to znamená sedět v archivech, což je fajn, to by mě bavilo – hrabat se starými tiskopisy a mít pocit, že jste první, kdo po 70 letech vidí nějaké zajímavé dokumenty, rozsudky soudu, účetnictví. To se mi opravdu líbilo. Co mě ale naopak vůbec nebavilo, to byla nutnost z toho všeho nakonec sepsat článek nebo knihu, což prostě musíte, když jste profesionální historička. Pokud se rozhodněte zůstat na univerzitě, tak platí pravidlo, že jenom učit nestačí. Primárně potřebujete vyvíjet pravidelnou publikační činnost, to je takový mor současné vědy. Někdy mám pocit, že už se primárně neoceňuje kvalitní, originální výzkum, ale spíše to, kdo má nejvíc zářezů v nějakých impaktovaných časopisech. Tak jsem si říkal, že tohle dělat nechci a hledal jsem co dál. No a přišlo mi, že učení by nemuselo být úplně špatné, navíc když ho mám téměř rodově dáno. K fildě jsem si tedy přidal druhou školu a to byla pražská Pedagogická fakulta, takže taky na Karlovce. Po nějakých peripetiích se mi obě podařilo zdárně dokončit. V té době jsem už 100% věděl, že chci učit, protože mě to zkrátka baví.
A začal jste učit na našem gymnáziu. Povšiml jste si, že by se něco  hodně změnilo do té doby, co jste odmaturoval?
Určitě se něco změnilo, například se trochu proměnilo vedení. Není také pochyb, že se škola stala výrazně modernější, ať už zásluhou projektorů v každé třídě nebo iPadů, které se zaváděly zrovna v okamžiku, kdy jsem tu před 8 lety poprvé nastupoval jako kantor. Škola začala být mnohem více aktivní a řekl bych, že možná i atraktivnější pro studenty. Byla cítit změna, něco se tady rozhodně odehrávalo.
Potom jste změnil pracoviště a učil jste v Opatově v Praze na sídlištním gymnáziu. Co byl největší rozdíl, který jste mezi naším gymplem a tím v Opatově, viděl?
Víte, ty gymply si byly hodně podobné a to jak velikostí (oba cca 600 studentů) tak složením. Inteligence je rozvrstvena napříč republikou stejně , takže rozdíl mezi Prahou a Ostravou spočívá převážně v tom, že oni protahují a my zkracujeme. Přijde mi ale, že v Praze byl větší rozdíl mezi osmiletým a čtyřletým studiem. Jednalo se totiž o sídlištní školu v oblasti Jižního Města, tedy čtvrti s cca 100.000 obyvateli, kde není moc gymnázií. A když máte dítě ve věku 10-11 let, tak ho logicky nebudete hnát do školy přes celou Prahu, tedy někam do centra, ale budete se zaměřovat spíše na školy lokální, místní, bez nutnosti udělat cestou 3 přestupy v rámci MHD a přecházet pražskou magistrálu. A právě díky tomu jsme doslova vysávali zájemce takřka z celé oblasti a mohli si tím pádem opravdu vybírat. Přijímali jsme 60 lidí, tedy dva ročníky, a hlásilo se dejme tomu 450 studentů. I díky tomu pak byli osmiletí studenti často vynikající.
U čtyřletých však byl situace docela opačná. Když dorostli do toho věku 15-16 let, perspektiva poněkud vzdálenější školy se pro ně stala více lákavou, chtěli zkusit gymnázia, která mají zvučná jména, tradici a lokaci v samotném historickém centru Prahy. Takže najednou se ten pramen zájemců o studium výrazně ztenčil. Brali jsme 30 žáků, ale k přijímačkám jich často přišlo jen kolem 90 a z těch se dostali i lidé například z 50. místa, protože ti z předních pozic brali Opatov nejspíše jako záchytku. Tím vůbec nechci říct, že čtyřletí by byli v každém ohledu nějací neschopní, to v žádném případě neříkám – i tam se našli skvělí studenti, ale zkrátka tam byl cítit větší rozdíl. Wigym takový problém nemá, což je nejspíš způsobeno tím, že má tahle škola zkrátka zvuk a přitahuje ambiciózní studenty bez ohledu na věk.
Jméno a zvuk školy je vůbec taková ošemetná věc. Když jsem nastoupil na Opatov, byl, co se týče výsledků v soutěží, nejlepší v celé republice a příští rok se to studentům podařilo zopakovat. Roka předtím zase získali cenu České hlavičky, což jsou takové řekněme Oscary pro nejúspěšnější studenty. To zvládli 3 kluci s jedním kantorem postavit mlžnou komoru, která zachytávala průlety částic. Přesto byla tahle škola nejspíš vnímána jako méně prestižní než např gymnázium Jana Nerudy, které se výsledkově nacházelo hluboko pod námi.
Teď taková otázka mimo: proč vás vlastně baví učit?
Víte, že já vlastně ani nevím? Pokud chcete učit dobře a zároveň se u toho bavit, musíte být podle mého tak trochu verbální exhibicionista a herec, který si dokáže užít kontakt a interakci s publikem. Náš bývalý kolega Petr Smolák tvrdil, že někdy studenty jakoby vysává a já už po pár letech myslím celkem přesně rozumím tomu, co tím myslel. Někdy dorazíte do školy, máte špatnou náladu, nechce se vám pomalu ani existovat a svět nestojí za nic. Pak ale přicházíte ke třídě, otevíráte dveře a víte, že vaše bolístky a splín musí v danou chvíli prostě stranou. U chirurga nebo řidiče vás taky nezajímají jejich osobní pocity, ale požadujete po nich, aby odvedli kvalitní výkon. Stejně jako herec na jevišti musí okamžitě vklouznout do své postavy, stejně tak i učitel musí najednou zapadnout do své role. Nasadí svou “sociální masku”, hodí za hlavu to, co ho momentálně trápí a jde na to. A někdy odcházíte z hodiny, kdy všechno pěkně šlapalo, mělo to svou energii a zjistíte, že Smolák měl pravdu – opravdu jste studenty trošku vysáli, jakoby vstřebali část jejich energie, najednou máte pocit, že jste třeba něco udělala dobře, odcházíte s úsměvem a ta blbá nálada je tak trochu pryč. Možná právě proto mě tahle práce tak baví.

Moje trávení volného času spočívá převážně v tom, že čtu. Může se to odehrávat prostřednictvím nějaké knížky nebo tak, že někde surfuju na internetu a koukám, co se kdy stalo. Momentálně jsem navíc začal podruhé hrát počítačovou hru Kingdom Come Deliverance, která se odehrává v Čechách za dob krále Václava IV. Postupuju trošku jiným stylem, takovým jakoby více bylinkářským a začínám tedy prozkomávat další, zatím neodhalená zákoutí. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Teď mám nějaký čas, takže si celkem pohodlně zvládám na hru vyhradit třeba hodinu denně, ale jak bude rok nejspíš postupovat, přibude testů, příprav a tady těch věcí, má situace se bude rapidně zhoršovat. Třeba se nakonec stane, že bud dohrávat až někdy o letních prázdninách.

Přidejte svůj komentář

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.