Časopis studentů Wichterlova gymnázia

Tajemství Kaprálova mlýna

Kaprálův mlýn Zdroj. kapraluvmlyn.cz

Jako každá správná školní akce, i tato započala na svinovském nádraží. V brzkých ranních hodinách se vybraní studenti Wichterlova gymnázia shromažďovali v hale. Nečekala je ovšem škola, nýbrž ekologická exkurze až do předalekého Brna (respektive Ochozu u Brna).

Bohužel, jak tomu již bývá, cestování vlakem v české krajině s sebou přináší různá úskalí a nás velmi nešťastně zasáhla výluka. V Hulíně tedy přestupujeme na náhradní autobusovou dopravu. Právě zde nastává první kámen úrazu – autobusy jsou (koho by to taky napadlo) menší než vlak a naše skupinka best of the best se není schopna v plném počtu vecpat do jediného autobusu. Paní profesorky Lubojacká a Štěpánová se tedy obětovaly a spolu s několika dalšími studenty nasedají do jiného autobusu. Naše cesty se rozdělují. Co se dělo na palubě onoho vedlejšího autobusu, víme pouze z doslechu – zájemci se musí doptat sami.

Každopádně naše početnější skupinka vedená paní profesorkou Kňurovou úspěšně doráží na brněnské hlavní nádraží. Zde máme možnost na vlastní kůži možnost zažít davovou psychózu. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsme si totiž kolektivně zaměnili dva geografické pojmy – “Židenice” za “Židlochovice”. Zmateni těmito paronymy vyrážíme – směr Židlochovice!!! V poslední chvíli nás ovšem pohotová a zkušená profesorka Kňurová zastavuje a úspěšně naviguje na správné nástupiště. Zbytek cesty již nepředstavuje žádné úskalí. Alespoň tak soudím vzhledem ke skutečnosti, že do Ochozu dorážíme v plném počtu.

Zdroj: Archiv T. Hojgr

Zdroj: Archiv T. Hojgr

V Kaprálově mlýně nás už vítal Michal, místní náčelník ekologů. Představuje nám hrubý plán a vysílá nás na okružní vědeckou cestu. Rozdělujeme se do čtyř skupinek; každá se vydává na vlastní cestu za doprovodu povolaného dospělého. Za chvíli se ocitáme v dravé divočině, což je to poslední, oč by Ostravák na Brněnsku stál. „Kdo se bojí, nesmí do lesa,“ opakujeme si známé přísloví a dodáváme si odvahy. Naše barva je modrá a pro strach máme uděláno.
Po návratu z okružní cesty jsme byli zcela šokováni večeří. V porovnání s naší školní jídelnou by nejspíše obdržela i Michelinskou hvězdu. Dodnes někteří z nás nebyli plně schopni zpracovat takové chuťové vjemy.
Dalšího dne projíždíme krajinou Moravského krasu a zaměřujeme se na geologická specifika kraje. Věděli byste například, proč se uvnitř Krasu nenachází žádné město? Máte to? Důvodem není chráněná oblast (CHKO), nýbrž nedostatek vody v půdě. Tušíte, jaký je rozdíl mezi netopýrem a vrápencem? Že ne? Zkuste si vyhledat siluety obou živočichů a lehce na to přijdete.

Teprve až ve středu šlo skutečně do tuhého. Seznamujeme se s metodikou vědecké práce a následně si rozebíráme vědecké projekty. Jedna skupinka se zaměřuje na vodní průtok, druhá zase na bezobratlé živočichy. Obě skupinky ovšem měří chemické vlastnosti vody. Mezi vědeckými týmy se rozvinul spor, protože oběma skupinkám vycházejí rozdílné údaje. Věděli jste například, že v uzavřené sklenici s vodou stoupá obsah kyslíku? To nikdo z nás ani netušil, ale vědecké výsledky měření to jasně dokládají. Z našeho lehkého rozčarování z nejednoznačných výsledků měření nás večer vyvádí zoolog Roman Zajíček. Z jeho vyprávění nám uvízly nejvíce historky z profesního života: třeba jak lovil anakondu na záchodě jednoho brněnského divadla.

Čtvrteční dopoledne na Kaprálově mlýně je zasvěceno ekotechnologiím. Zaměřujeme se na tři okruhy – světlo (světlíky, izolační trojskla, solární panely), rekuperaci vody a tepelná čerpadla.
Pro mě osobně se ovšem stala nejzajímavější a nejzapamatovatelnější technologií právě rekuperace vody. Ta využívá teplou odpadní vodu na ohřívání studené vody při sprchování, tudíž šetří energii, která by jinak musela ohřívat studenou vodu. A já jsem měl tu čest, jakožto ten nejstarší a nejodpovědnější se… osprchovat. Stal se ze mne pokusný subjekt #1. Musím se však pochválit, testovací subjekt #2 měl neprůkazné výsledky. Sprchoval se totiž tak horkou vodou, že k procesu míchání teplé a studené vody nedošlo – nedošlo k faktickému využití rekuperace. A jaký vědecký rezultát z toho plyne? Ne každý se umí sprchovat.

Zdroj: Archiv T. Hojgr

Skutečným celoživotním zážitkem a vrcholem celé akce se stává (nejen pro mě) jeskyně Netopýrka. Zde se nám nabízí příležitost si zahrát Ostraváky tak, jak je stereotypně vnímají Pražáci nebo Brňáci. Stávají se z nás alespoň na chvilku ostravští havíři. Jen místo do dolů ostravsko-karvinského revíru „fáráme“ do malinkaté jeskyňky s průchozí chodbičkou ve tvaru zdeformovaného kruhu. Pokud jde člověk přímo za nosem, nemůže se ani ztratit. A tak si Ostraváci, kteří se dostávají do svého přirozeného prostředí, užívají svého přirozeného prostředí. Nakonec se vracíme, až na nějaké drobné šrámy, nezranění.

Čtvrteční den zakončujeme snad nejlépe, jak jen to bylo možné. Jako kobylky se vrháme do místního mini-obchůdku masově tam vykupujeme ZON (lokální sycenou limonádu). Za měsíčního svitu společně nasáváme uvolněnou atmosféru a rekapitulujeme všechny ty nevšední zážitky, jež jsme společně prožili. Smějeme se, popíjíme, upíjíme, čas jako by se zastavil. Překrásný moment, na který budu vzpomínat ještě dlouho (a snad nejsem jediný).

Pátek, jakožto poslední den, ubíhá nejrychleji. Balíme jsme se, táhneme kufry proti směru gravitace do kopce, nasedáme do autobusu a dorážíme až na hlavní nádraží. Zde se pan “Rugby” inženýrský vyznamenává a natřikrát opravuje kolečka u svého kufru… nakonec marně. Snad ho to neodradí v další technické kariéře.

Našim cílem ovšem i nadále zůstává Ostrava. Rychle jsme nastupujeme na vlak a pakujeme se pryč. Každým kilometrem, který vlak překonává, se počasí progresivně zhoršuje. Téměř se až zdá, že naší cílovou destinací není Ostrava, nýbrž Mordor. Z prosluněného Brna jsme se přesouvali dále na sever, až jsme dorazili do zamračené Ostravy. A tak se – jako pachatel ve správné detektivce – i my vracíme na místo činu – na svinovské nádraží.

Tagged as: , ,

Komentáře nejsou povoleny.