V průběhu měsíce března se studenti prvních ročníků a tercie A zúčastnili programu zaměřeného na třídění a recyklaci odpadů, který pro ně připravila společnost OZO v Ostravě-Kunčicích (OZO = odvoz a zpracování odpadů). Po programu se studenti vydali na prohlídku areálu OZO.



Zde je možné si přečíst příspěvek Anety Kosmákové z 1.E:
Minulé pondělí pro nás bylo velice speciální. Místo toho, abychom si to s aktovkami radostně trádovali do školy, jsme se, nikoli v plném, ale přesto hojném počtu sešli na autobusové zastávce Nábřeží, která je nedaleko našeho ústavu.
A tak se stalo, že jsme místo do dveří školy vstoupili do dveří autobusu, který nás zavezl až na místo dnešního dění. OZO Ostrava.
Po krátkých úvodních slovech, kdy jsme si vyposlechli první zajímavosti, jako třeba to, že na každého občana Ostravy připadá ročně asi 267kg odpadu, jsme shlédli velmi vyčerpávající prezentaci na téma skladování a zpracovávání odpadu.
Prezentace zahrnovala informace o všech možnostech zbavování se odpadu a navíc byly přidány názory ekonoma, ekologa a občana. Ti se s námi podělili o pohled na daný typ zpracování z hlediska jejich oboru, občan pak prezentoval spíše praxi. Díky tomuto jsme si mohli pomocí odborných i laických názorů udělat vlastní obrázek o skládkování, spalovnách a také o velmi populární recyklaci.
V prezentaci a dodatečných videích jsme pak viděli, jak taková skládka vzniká a zaniká a možná až příliš rychle nám bylo sděleno jak pracuje spalovna.
Nakonec jsme měli za úkol vymyslet vlastní způsob, jak se vypořádat s odpadem v našem fiktivním městě. Návrhů bylo spousta a byly velmi pestré (od nápadu s cestovní kanceláří jsme došli až k jednomu mírně futuristickému s vývozem odpadu do vesmíru, a to pomocí nízkorozpočtových raket).
Po teoretické části přišla část „praktická“. Ne, že bychom zkoušeli sami zasednout za pás s odpadky, měli jsme ale možnost podívat se do provozu.
Prošli jsme celým komplexem OZO a bylo nám umožněno podívat se například na to, jak se lisují PETlahve, či jak končí staré pračky a ledničky.
Ač po celou dobu prohlídky mluvil průvodce do vypnutého megafonu, všemu jsme rozuměli a velmi za to děkujeme. Z pohledu studenta prvního ročníku je každé zpestření výuky vítané.