“Jsem přesvědčen, že si zasluhují žít…”

“Prosíme, abyste nevykonali trest smrti u Milady Horákové,  Záviše Kalandry, Oldřicha Pelcla a Jana Buchala. Jsem hluboce přesvědčen, že si zasluhují žít.”  Těmito slovy se pokusil Albert Einstein spolu s dalšími třemi Nobelisty zamezit justiční vraždě.  Prezidentská kancelář komunistického pohlavára Klementa Gottwalda telegram profesora Princetonské univerzity přijala 14. 6. 1950. Stalo se to šest dní od chvíle,  kdy komunistická justice nad čtyřmi výše jmenovanými vynesla rozsudky smrti. Tento bezprecedentní verdikt se stane symbolem zločinů komunistického režimu.  Milada Horáková – právnička, politička a bojovnice za lidská práva se nedala zlomit ani u tvrdých výslechů, ani před soudním tribunálem. Stala se jedinou ženou, která byla u nás v politickém procesu odsouzena k trestu smrti, a dodnes zůstává symbolem odvahy a morálního postoje tváří v tvář totalitní moci. Ve svém posledním dopise psaném těsně před popravou dne 27. června píše: ” Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho – bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat – chci už jít… Jdu s hlavou vztyčenou, musí se umět i prohrát. To není hanba. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi!”

75 let od justiční vraždy Milady Horákové jsme si připomněli  i na Wichterlově gymnáziu.