

Dva dny před tím, než vypuklo astronomické jaro roku dvou tisícího pětadvacátého, čili 18. března, přivítala Filozofická fakulta Ostravské univerzity ve svých prostorách desítky nadšených mladých překladatelů a překladatelek z různých jazyků od univerzální angličtiny, přes sousedkou němčinu a polštinu či románské jazyky evropského jihu španělštinu a francouzštinu až po vymřelou latinu. Setkání na jubilejním 20. ročníku Dne s překladem bylo vskutku příjemné, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich, který se někomu možná může jevit jako ten nejdůležitější, je ten, že jsme si z něj odvezli hned čtyři diplomy, z toho dva za první místo a dva za druhé. Než vám řeknu, kdo si je podle poroty zasloužil, zmíním ještě ty další neprávem opomíjené benefity. Druhý, který nad samotná vítězství budou vyzdvihovat spíše ti, kteří se chtějí dále posouvat a naučit se novým věcem, byl bohatý program přednášek a workshopů, který si organizátoři jubilejního 20. ročníku Dne s překladem, pro pozvané připravili.
Roman Tilcer nás provedl cestou od prvního oceněného překladu k vlastnímu nakladatelství Medusa, o kterém s oblibou tvrdí, že vydává divné knihy pro divné lidi. Na počátku této pouti byl sen vydat vlastní překlad Conana, který ale nikdo nenašel odvahu či chuť podpořit.Vždy když už si Tilcer myslel, že toho ví o překladech dost, objevilo se něco, co mu připomnělo, že je stále se co učit. To, že si člověk nakonec přece jen vlastní nakladatelství založí a ono překvapivě i funguje, je jen jedna část úspěchu.
Workshop věnovaný titulkování nechal nahlédnout jeho účastníky do celé řady pravidel, která musí překladatel respektovat chce-li, aby divák mohl sledovat film, aniž by ho titulky nepříjemně rušily nebo mu přinášely frustraci z toho, že je nezvládá přečíst. Podstatná je jak jejich délka, tak i způsob, jak rozdělíte text na dva řádky. Mnohé mohlo zaujmout i to, že by životopis zájemce o překládání filmových titulků neměl postrádat informaci o netradičních zájmech a koníčcích, neboť znalosti v ojedinělých oborech mohou být u některých překladů tím rozhodujícím momentem.
Workshop Renáty Tomáškové věnovaný preeditaci textu, který má být přeložen některým ze současných digitálních nástrojů k tomu určených, a posteditaci textu, který byl takovým nástrojem přeložen, představil zájemcům problematiku současného strojového překladu ze dvou úhlů pohledu. Jeden si klade otázku, jak zjednodušit text, aby při jeho převodu do různých jazyků nevznikl překlad, který půjde proti jeho původnímu smyslu. Druhý hledal odpověď na to, nakolik je třeba následně do překladu ještě zasahovat a čemu věnovat pozornost.
Další workshopy se zaměřily na soudní překlady nebo tlumočení simultánní či konsekutivní. A pak zde většina středoškoláků mohla absolvovat ještě diskuzi nad překladatelskými oříšky, kterým čelili, a získat zpětnou vazbu k tomu, co se jim povedlo více a co naopak méně.
Teď už však myslím nastal ten správný čas seznámit vás s výsledky Dne s překladem. Wigym si odvezl tato krásná ocenění:
a ještě jednou
V soutěži nás dále reprezentovaly Lenka Fráňová, Hana Velková a Phuong Thao Nguyen.
//