Na finále do ČNB!
Bylo nebylo. Tedy spíše bylo a nejspíš ještě trošku bude, protože jinak bychom o tom nepsali, protože co nebylo a není je spíše tématem pro filozofii a kvantovou fyziku, a to ještě jen v nejtemnějších zákoutích vědeckého nihilismu. Hmmm. Tak já ten úvod zkusím ještě jednou – zkrátka a dobře, konalo se krajské kolo ekonomické olympiády, do kterého se z probojovala hned čtveřice Wigymských.
I když se to může zdát na první pohled neuvěřitelné, rok se opět sešel s rokem a je to tady znova. Mladí ekonomičtí nadšenci, kteří pro nás dříve narozené snad vykřesávají jiskřičku naděje na přežití průběžného důchodového systému, se zase jednou hotovili k boji. Klání vypuklo v devět ráno ve středu 26.1.2022 a hrálo se o to, komu se podaří probojovat do nejlepší padesátky, která se následně zúčastní kola celostátního. K tomu bylo třeba porazit cca 850 konkurentů, což, jak jistě uznáte, není zrovna snadný kousek. Soutěžních otázek bylo 25 a tlak byl na účastníky vyvíjen i skutečností, že v případě rovnosti bodů měla být primárním rozhodujícím faktorem rychlost odeslání odpovědí. Nebylo tedy na co čekat.
Poté, co byly odpovědi odeslány a krůpěje potu setřeny z čel, se pro změnu zase nic jiného než čekat nedalo, neboť si organizátoři vyhradili na zpracování odpovědí téměř měsíc času. Ale protože čas letí jako gepard na Red Bullu, člověk se párkrát vyspal a už je to tady.
V Moravskoslezském kraji se střetlo 57 soutěžících a můžeme s radostí konstatovat, že se všichni naši studenti umístili v první polovině startovního pole a 3 z nich se dokonce vešli do prvního tuctu! Antonínu Hummelovi ze 3.D se navíc podařilo probít do celostátního kola a čeká jej tak cesta do Prahy, aby se tam v červnu podíval do prostor ČNB, kde se uskuteční závěrečné střetnutí.
Co bych vám tak o Antonínovi řekl, abyste věděli, co je třeba pro dosažní takového úspěchu? Jedná se o muže mnoha zájmů, o čemž svědčí i to, že jsme jej zvyklí vídat spíše na předních příčkách soutěží dějepisných a na stránkách Glossaria je možno si přečíst jeho sofistikované rozbory volebních systémů nejrůznějších zemí světa, stejně tak jako komentáře aktuálního dění. Je to člověk nesmlouvavě dbající na faktografické přesnosti předkládaných tvrzení a vnáší tak do hodin nečekané prvky reality (alespoň co se dějepisu týče).
Mám před sebou takovou živou vizi – Pan Hummel leží na smrtelné posteli a místní farář mu přišel dát poslední pomazání. Nato se Antonín z posledních sil vztyčuje na loktech a káravě oznamuje knězi, že se nejedná o poslední pomazání, nýbrž o svátost nemocným a to již od druhého vatikánského koncilu, probíhajícího mezi léty 1962-1965. U nebeské brány pak svatému Petrovi vyčte trojí zapření Krista, samotnému stvořiteli vyčiní za zpackaný design zubu moudrosti, a nakonec skočí za Descartesem s poznámkou, že jeho „myslím, tedy jsem“ trestuhodným způsobem zjednodušuje mnohovrstevnatou realitu bytí.
Zkrátka a dobře, pan Hummel hoří pro pravdu jako Hus a to z něj dělá studenta neobyčejných kvalit. A to myslím bez jakékoliv ironie.
Nezbývá tedy než mu popřát hodně štěstí v dalších bojích a ostatním účastníkům poděkovat za reprezentaci školy v další z mnoha soutěží! Osobně se velmi těším na situaci, kdy pan Hummel v rámci exkurze do ČNB například vynadá guvernérovi Rusnokovi za jeho monetární politiku, případně osvědčí svůj smysl pro realitu v konfrontaci s prakticky jakýmkoliv vyzyvatelem!