menu

Objevovali jsme Švýcarsko

| 1. 11. 2019 | , , , , , ,

Objevovali jsme Švýcarsko

Kostnice (dům J. Husa, budova koncilu, katedrála Münster) – Winterthur (návštěva vědeckého centra Technorama) – Ženeva (katedrála, pomník reformátorů, rodný dům J.J. Rousseau, vodotrysk) –  CERN (prohlídka expozic Microcosmos a Globe) – Evian – sýrárna Gruyére, čokoládovna Cailler –  Bern (UNESCO, orloj, výběh medvědů, Palác federace, Pojídač dětí, Einsteinův dům) –  Luzern (Muzeum dopravy). To byl strohý program našich studentů ve Švýcarsku. A jak to bylo ve skutečnosti?

 

“Slovy nelze popsat, jaké spektakulární věci jsme během posledního týdne prožili. Už jen ubytování samotné bylo něco neopakovatelně úžasného. Malebná horská chata, která ne vždy vyčnívala z husté mlhy rozprostírající se v nádherném prostředí špičatých vrcholků, nám v časech chladných nocí poskytovala teplo a úkryt. Vřelé přijetí bylo umocněno kulinářskými schopnostmi dvorního kuchaře Gustava, který nás přivítal boloňskými špagetami. Maestro šéfkuchař likvidoval zásoby s takovou ladností, že proti Gustovu rizotu nepovstal žádný dišputát. Multifunkční pokoje nabízely nejen útulné prostory pro až 14 lidí, ale také sportovní vyžití ve stylu městských workoutových hřišť a také umožňovaly nelítostné souboje v šachu. Během zájezdů jsme se autobusem přes švýcarské kopečky dokodrcali mimo jiné třeba do CERNu, kde s využitím prý unikátních přístrojů výrazně urychlili nejen naše chápání fyziky.
Ti německy mluvící z nás měli das Pech, protože v námi navštívených městech jako Ženeva, Evian nebo Le Gruyère se mluví francouzsky a když už jsme navštívili třeba Bern, Winterthur, Kostnici nebo Lucern, připomínal zdejší jazyk němčinu zhruba stejně jako ukrajinština připomíná ruštinu.
Nebyli jsme ale jen v CERNu, zavítali jsme i do obrovského science centra Technorama, které mimo spoustu dalších zajímavých věcí nabízelo i asi 10 různých vizualizací Lissajousových křivek. Ačkoliv nás kuchař Gusta neprovázel na žádné z našich cest, hladem jsme rozhodně nebyli. Ultimátně lahodné sýry ze sýrárny v Gruyère, kde nás naše audio guidka kravička Třešnička seznámila i s tím, o čem jsme nevěděli, že nevíme, nastavily chuťovou laťku hodně vysoko, ovšem tu s grácií překonala čokoládovna. Bylo až k nevíře, že na nás během skvělé prohlídky odnikud nevyskočil Willy Wonka spolu s armádou umpalumpů. Když jsme toto místo opouštěli, měli jsme nejen kapsy odlehčené na minimum, ale také jsme si odnesli pozoruhodný poznatek – slovní spojení “příliš moc čokolády” opravdu popisuje skutečnou situaci, kterou lze zažít!
Zatím to vypadá, že vše jen chválím, ale mělo to jednu chybu… Bylo to krátké. Poznámka pro příště: zažádat o větší dotace. Celou cestou nás provázely tři nenahraditelné osoby – sympatická průvodkyně Katka a pohodoví řidiči Pavel a Pavel. Ti se projíždějí novým autobusem za 8 mega, který má ale obrovskou nevýhodu – nedisponuje chráničem proti petlahvím. Jedna petláhev na špatném místě může způsobit škodu za 8 milionů. Je zajímavostí, že i přestože mají dokonale zmapovaný WiFi signál po celém Švýcarsku a jsou znalí fíglů, jak získat heslo na každou síť, jsou Pavlové jediní, kdo o zájezdu prohlásil, že by radši jeli k moři. Jinak si ale všichni vše užili a exkurzi lze bezpochyby nazvat vydařenou.”
Vojta David, 7. A

.

“Pokusím se vyjádřit nejsilnější zážitky z naší exkurze do Švýcarska.

V Technoramě jsme strávili čas procvičováním naší němčiny a francouzštiny během sledování místních naučných vystoupení o elektřině, plynu a supratekutosti. Zasmáli jsme se z žebříku v akustické místnosti, ze zrcadlového prostoru i z chodby, která vypadala, jako bychom se točili. Zamotali se do létajících kusů látky, foukali do bublin a způsobovali princip sesuvu půdy za pomocí sypkých látek. Ve Francii jsme okoštovali místní zázračou minerální vodu Evian. Poté jsme se prošli Ženevou a zamířili do CERNu, kde nám bylo urychleně (velmi urychleně) vysvětleno, jak funguje slavný urychlovač, LHC. Viděli jsme také kontrolní centrum a zjistili, že cca 2/3 všech peněz, jež přichází do CERNu jdou na platy zaměstnanců, že část urychlovače se nachází ve Francii, a že urychlovač, jež plánují postavit během 20-30 let, bude dlouhý 100 km.

V sýrárně a čokoládovně jsme se rozjeli v utrácení, zjistili, v jakém měsíci zrání nám chutná místní sýr, uvědomili si, že je možné nesnášet pohled na čokoládu a za dvě hodiny jej opět postrádat, a zaplakali nad cenou místní ušanky a meče na otevírání dopisů. Během našeho času stráveného v hlavním městě, Bernu, městě medvědů, bez viditelných medvědů, se naše delegace ze sexty rozhodla obdarovat pana profesora Krchňáka za jeho přítomnost na již druhé exkurzi během dvou měsíců a jeho nevzdávající se povahu v hodinách. Pořídili jsme tedy siru Krchňákovi řemdich a napsali děkovný dopis.

Poslední den jsme strávili v Luzernu a muzeu dopravy, kde jsme viděli vývoj různých druhů transportu, zkusili si náraz v autě při 10 km/h, obdivovali staré vlaky, auta, lodě, letadla i raketoplány. Po takovém cestování se však již těšíme na návrat do školních lavic a na hodiny fyziky. 🙂 ”

Hugo Hynčica, 6. A