Pokračování velkolepého příběhu, podruhé se šťastným koncem. V hlavních rolích – Berdych, Štěpánek. Vedlejší role – Djokovič, Lajovič. Režie – Vladimír Šafařík. Asistent režie – Jaroslav Navrátil. Kompars – 18 tisíc diváků na tribunách. Kulisy – bělehradská Kombank aréna. Kdejaký hollywoodský režisér by nad takovýmto scénářem, který nám připravili čeští tenisté, zaplesal. Název celovečerního dramatu by mohl znít různě, např.: Hrdinové; Tenisové Nagano; Králové kurtu. Všechny názvy však spojuje jedno – Česká republika vládne tenisu. Berdych se Štěpánkem dokázali minulý víkend něco, co se žádnému z tenistů hájící české barvy před nimi nepodařilo. Poprvé v historii obhájili nejslavnější tenisovou týmovou trofej – „salátovou mísu“.

Švýcarsko, Kazachstán, Argentina. Takto český tenisový tým procházel daviscupovým pavoukem. Cesta snadná rozhodně nebyla. Skýtala komplikace a těžká rozhodnutí, jež však české barvy dovedla až do vysněného finále. O soupeři rozhodoval semifinálový duel mezi Kanadou – hrající v domácím prostředí – a Srbskem. Je víceméně jasné, koho si parta kolem Tomáše Berdycha nepřála přidělit za svého finálového protivníka. Všichni by ve finále rádi viděli bitvu proti překvapení letošního ročníku Kanadě. Ve sportu však většina takovýchto přání končí pravým opakem a to se stalo i v tomto případě. Javorové listy byly poraženy a čeští tenisté tak neměli jinou možnost, než cestovat do srbské metropole, na kterou nemají zrovna příjemné vzpomínky.

S Bělehradem, konkrétněji se srbskými „fanoušky“, měli tu čest před třemi lety ve čtvrtfinále. Bouřlivá atmosféra,

neposední a netolerantní fanoušci dělali paseku už tehdy a to se hrálo „jen“ čtvrtfinále, ve kterém domácím podlehli 2:3. Všichni si asi nějak tak dovedli představit, jak bude nálada v 18tisícové aréně Kombank vypadat teď.

S Djokovičem a spol. se v tomto finále čeští tenisté utkají potřetí za tři roky. Kromě zmiňovaného čtvrtfinále z roku 2010 se se Srby potkali ještě vloni v Praze, kde za absence druhého hráče žebříčku ATP porazili hostující celek 4:1 a postoupili do semifinále.

Podle očekávání zvolili domácí organizátoři na kurt osvědčený tvrdý povrch RuKort Hard, jenž způsobuje především vyšší odskok míčků. Srbům zajistil například dosud jediný triumf v Davisově poháru – v roce 2011 zde domácí hostili ve finále Francii. Nechybělo ani jestřábí oko, které plnilo hlavní úlohu při rozhodování ve sporných momentech hry.

Nehrající kapitán Jaroslav Navrátil, jenž však kvůli plicní embolii na finále neodcestoval (nahradil jej bývalý fedcupový kouč Vladimír Šafařík), vsadil opět na stálice. Štěpánka s Berdychem doplnil v sestavě Lukáš Rosol. Čtvrté místo na lavičce po rozhodování mezi Jiřím Veselým a Janem Hájkem zaplnil právě poslední zmiňovaný. Českého juniora Veselého totiž ještě v této sezóně čekají na okruhu náročné turnaje a navíc díky zranění nohy není zcela zdravotně v pořádku.

Srbsko, to je především Novak Djokovič. Nole, jak ho tady všichni přezdívají, v současnosti obývá místo světové dvojky. Jeho kvality ovšem jednoznačně hovoří o pozici číslo jedna, na které ho během letošní sezóny vystřídal Španěl Rafael Nadal. Dá se říct, že šestadvacetiletý rodák z Bělehradu dokázal ve své rodné zemi něco, co se podaří málokomu. Vždyť díky němu chce každý malý kluk hrát tenis. Je to zkrátka nejlepší sportovec světa, který si po vítězství na Turnaji mistrů v Londýně chce smlsnout na další oběti – českých tenistech.

Nikoho tak nepřekvapilo, že nehrající kapitán Bogdan Obradovič nominoval na post vůdce týmu právě jeho. Pro čtyřhru vsadil na deblovou dvojici Bozoljac, Zimonjič. Pro domácí ovšem nastala dosud nevídaná a neočekávaná situace. Koho obsadit na post týmové dvojky? Viktor Troicki, který se automaticky nabízel, hrát nemohl. Ještě stále si totiž odpykává osmiměsíční trest za doping. Janko Tipsarevič, jehož jméno sice figurovalo na seznamu nominovaných, se zase dlouhodobě potýká s vleklými zdravotními potížemi na levé patě, díky kterým dokonce předčasně ukončil Tour ATP. V konečném efektu se s 36. hráčem žebříčku pro úvodní dvouhry moc nepočítalo, a tak musela přijít jiná varianta. Vlastně jediná možná padla na účast Dušana Lajoviče, který měl nejvíce zkušeností z dalších dvou adeptů – Filipa Krajčoviče a Borise Pešanského.

Konečné Obradovičovo rozhodnutí padlo až dva dny před pátečními dvouhrami. Druhým singlistou bude Dušan Lajovič a podle stavu se bude rozhodovat, jestli ho při nedělním zápase za nepříznivého stavu nenahradí někdo jiný.

Ostře sledovaný finálový los rozuzlil program pátečních dvouher. Tenisový víkend budou zahajovat Štěpánek s Djokovičem a hned po nich na kurt naskočí česká jednička Tomáš Berdych proti srbské týmové dvojce Dušanu Lajovičovi.

Ještě před finálovým losem a také hned po něm se na obou stranách hodně taktizovalo. Čechům hrály do karet nesrovnalosti na srbské straně s obsazením týmové dvojky. Jediná možná cesta za vítězstvím vedla přes Dušana Lajoviče – nikdo ze singlového páru se s 117. hráčem žebříčku dosud neutkal – a čtyřhru, do níž by podle očekávání mělo nastoupit duo B+Š. Otazník visel nad tím, zda Radek Štěpánek zvládne všechna tři utkání, nebo vynechá páteční zápas proti Djokovičovi. Podle očekávání veřejnosti prokázal karvinský rodák srdce bojovníka a rozhodl se, že nastoupí i v pátek proti světové dvojce.

Historie se může opakovat. Stejně jako vloni v pražské O2 aréně, i letos pravděpodobně bude rozhodovat poslední pátý zápas, ve kterém se představí sportovní hrdina roku 2012 – Radek Štěpánek. Všichni si jistě pamatují ten památný moment, kdy po nevynucené chybě Španěla Almagra rodák z Karviné klekl na kolena, a bylo dovršeno něco, na co Česká republika čekala dlouhých dvaatřicet let.

Srbové logicky všechno vsázeli na svého miláčka Novaka. V zákulisí se dokonce proslýchaly takové informace, že pokud bude stav nahrávat protivníkovi, nastoupí do sobotní čtyřhry, a vezme tak všechno na svá bedra. Bylo však těžké předvídat, vše se mělo odvíjet od pátečních singlů.

Den D nastal v závěru pracovního týdne. Ve vzduchu bylo cítit napětí. Blížilo se 101. finále nejprestižnější tenisové týmové soutěže na světě. Úvodní dvouhře předcházel krátký skromný ceremoniál, nesoucí se v duchu vlajek všech účastníků letošního daviscupového ročníku, z níž vykrystalizovaly vlajky finalistů, tedy Česka a Srbska. Poté do haly naklusaly oba týmy. Jako první se z útrob bělehradské arény za doprovodu hlavní melodie prokreslující film Rocky vyřítily české barvy. Poté už se za bouřlivého rozruchu na kurtu objevili domácí miláčci v čele s Novakem Djokovičem, jenž se o pár chvilek později začal rozehrávat s Radkem Štěpánkem na zahajovací zápas finálového víkendu.

• pátek 15. listopadu, úvodní dvouhry

Tváří v tvář srbskému bohovi. Česká týmová dvojka byla chtě-nechtě outsiderem zahajovacího singlu. Od prvního servisu svého soupeře se nejstarší hráč, který kdy vyhrál rozhodující pátý zápas ve finále, pral statečně. Ze svého repertoáru na srbského tenistu zkoušel všelijaké fígle. Kraťasy a stopbaly ho za nepříznivého stavu 2:5 dovedly až ke srovnání na 5:5. Herně nabité první dějství ukončil prohozem při Štěpánkově brejku na síti. Druhý set už vyrovnaný rozhodně nebyl. Nole předváděl baletní představení, když se s lehkostí pohyboval po kurtu a likvidoval jeden ritern za druhým. Ve třetím setu využil karvinský rodák poprvé v zápase 3 brejkboly, čímž svého soupeře docela zaskočil a nikdo se nedivil, když mu podobnou nálož oplatil o hru později. Štěpánek se opět držel jako klíště, ale bohužel to nestačilo. Po nevydařeném lobu českého hráče Nole oslavoval vítězství 7:6, 6:1, 6:4 a připsal na srbské konto první bod.

Vše teď záviselo na české jedničce, Tomáši Berdychovi, jehož čtvrteční los poslal proti Dušanu Lajovičovi. Role se najednou obrátily a hostující hráč byl rázem favoritem. Srbský singlista jakoby nakoukal z lavičky Štěpánkovu vůli překvapit jako outsider a zčásti se mu to i povedlo. Nebýt velkého množství nevynucených chyb, možná by se zápas vyvíjel jinak. První set nenabídl žádné závratné výměny. Berdych si v klidu pohlídal dostatečný odstup od svého protivníka a získal úvodní sadu v poměru 6:3. Druhé dějství bylo o poznání vyrovnanější. V prvním gamu se dostal Srb dokonce do vedení. Poté opět řídil tempo Šafaříkův svěřenec. Rozdíl v postavení na okruhu byl patřičně znát. Třetí set, ten byl i za bouřlivého povzbuzování domácího nováčka čistě v české režii. Svého soupeře poslal Berdych do šatny po necelých dvou hodinách a výhrou 6:3, 6:4 a 6:3 zajistil svým barvám povinný srovnávací bod.

• sobota 16. listopadu, čtyřhra

Nyní se oba čeští tenisté koncentrovali na sobotní čtyřhru. Spekulace o Djokovičově účastí po boku Zimonjiče se nakonec nepotvrdily, takže se v odpoledních hodinách na kurtu představil předpokládaný kvartet Berdych/Štěpánek a Zimonjič/Bozoljac. Ještě před zahájením zápasu obdržel Nenad zvláštní ocenění za oddanost v Davis Cupu. V úvodu nechtěl nikdo nějak závratně riskovat. Srbský pár se zatáhl do defenzívy. Toho využili hostující deblisté a už po půl

hodině ovládli první set v poměru 6:2. Český pár se se svým soupeřem v Davis cupu utkal naposledy minulý rok ve čtvrtfinále. Díky porážce, kterou oba srbští tenisté nesli velice těžce, už před zápasem prohlašovali, že musejí hrát jinak. Tato slova začala platit ve druhém a třetím dějství. Diváci mohli sledovat krásné výměny plné smečů, lobů a prohozů. Nejsilnější byli domácí společně na síti. Poslední set v této hře dokonce došel až do tie-breaku, jenž těsně, ale přece dotáhli čeští borci do vítězného konce. Důležitý druhý bod získali za stavu 6:2, 6:4 a 7:6. Myšlenky obou dvou však už mířily k nedělním dvouhrám, které byly pro obhájení trofeje nejdůležitějším milníkem celého finálového víkendu.

• neděle 17. listopadu, závěrečné dvouhry

Djokovič – Berdych. Dva obrovští soupeři. Novakova statistika – po dobu dvou měsíců dosud neporažen. Bude český tenista oním vyvoleným, jenž přeruší neuvěřitelnou bilanci srbské superhvězdy? Duel začal zostra. Neuvěřitelný byl počet es, která oba tenisté během prvního setu nastříleli svému protivníkovi – celkem po šesti. Herní styl a kvalita druhého hráče světa byly opět znát. Tomáš už sice nad domácím talentem na okruhu párkrát vyhrál. Tady to bylo ovšem něco jiného. Atmosféra, diváci, domácí prostředí – vše nahrávalo a pumpovalo do žil energii Djokovičovi. Český tenista však předváděl nám všem známou útočnou a vyčkávací hru. Po celou dobu se hrál se velmi atraktivní tenis. Druhá sada byla oproti té první značně kontrastní. Kromě servírování se prakticky nehrálo. Oba hráči se soustředili hlavně na podání. Proto dospěli do tie-breaku. Důležitý moment pro oba tenisty přišel za stavu 5:5. Český singlista při riternu trefil okraj autové čáry, čárová rozhodčí zahlásila aut, ale poté proběhla ještě jedna výměna. Na řadu přišlo jestřábí oko. To co ukázalo, bylo šokující. O odhadem jeden milimetr byl míček ven z kurtu. Domácí miláček měl zase obrovské štěstí, ale i to zkrátka k tenisu patří. Ve třetí sadě si Djokovič jen pojistil konečnou výhru 6:4, 7:6 a 6:2. O tom, zda čeští hráči obhájí trofej, musel rozhodnout poslední pátý mač.

Experti favorizovali Štěpánka. Nikdo ovšem nevěděl, čeho všeho bude Dušan Lajovič schopen za nerozhodného stavu

2:2 ze sebe vydat. Stejně jako minulý rok v Praze začala rozhodující bitva o stříbrný klenot, který se natěšený na svého budoucího majitele blýskal na rohu kurtu bělehradské arény. Začátek byl opatrný na obou stranách. Tempo dirigovalo jednoznačně české eso. Štěpánkova mentalita na síti je neuvěřitelná. Jak ve čtyřhře, tak i tady si pohrával se svým soupeřem. Na svůj věk se na kurtu pohyboval jako by nikdy nepoznal únavu. Z rozhodujícího zápasu udělal doslova exihibici. Průběžný stav 6:3 a 6:1 mluvil za své. Když pak ve třetím dějství vedl 40:0 a k dispozici měl tři mečboly, o majiteli „salátové mísy“ bylo rozhodnuto. I přes nesouhlas domácích „fanoušků“ – dávali ho najevo hlasitým pískotem – po necelých dvou hodinách ukončil český hrdina sté první finále Davisova poháru a podruhé v životě se mohl dotknout stříbrného poháru.

Trofej se vrací domů! Vůbec poprvé v historii bude na poháru dvakrát za sebou vyrytý nápis – Česká republika. Je to fantastický úspěch. Lepší vánoční dárek si český tenis ani nemohl přát. Teď mohou svěřenci kapitána Navrátila pomýšlet na hattrick. Něco takového se naposledy povedlo Američanům v roce 1970. Je to obrovská výzva. Tak držme klukům palce!