Časopis studentů Wichterlova gymnázia

PhDr. Hana Nováčková: Učit? Nikdy!

Paní profesorka na skále, osobní archiv

Paní profesorka Hana Nováčková, jedna z předních biologických kapacit naší školy, byla tak hodná, že si udělala pro Glossarium čas a poskytla nám rozhovor. Ten začíná v Brně, kde se paní profesorka narodila, a na které má jen ty nejlepší vzpomínky, jak nám sama řekla.

Studovala jste v Brně?

V Brně jsem studovala vysokou školu (Masarykova univerzita), gymnázium v Zastávce u Brna a základku na vesnických školách.

Nejde se nezeptat – jaká jste byla studentka?

To snad ani nemohu prozradit. (smích)

Kdybyste nám přece jen něco naznačila.

No, když se pátralo, kdo něco vyvedl, tak já jsem byla jedna z těch, kterých se ptali.

A provedla jste někdy něco?

Nic zásadního. Ale to dnes ve škole chybí, takové ty studentské žertíky, vtípky. V současnosti mi připadá, že jsou studenti spíše pasivní, že nevymýšlí žádnou kulišárnu.

Není to dávno, kdy se objevovaly poplašné telefonáty týkající se bomb, nacházejících se ve škole…

Tak nic takového rázu rozhodně ne, nicméně musím přiznat, že učitelé si mě pamatují. I já si většinou pamatuji ty, co nějak „zlobili“.

Takže na úspěšné studenty, kteří vynikali ve vašich hodinách, jste už zapomněla?

Pokud byli dobří v biologii, pamatuji si je. Ale je fakt, že mi častěji naskočí v hlavě spíše lehce zlobivé osoby, ale zároveň bystré a inteligentní. Takové mi utkvěly v paměti nejvíc.

Jaké bylo vaše dětské vysněné povolání?

Já se obávám, že jsem žádné neměla. Jenom jsem věděla, co nechci.

A to bylo co?

Když mi učitelé říkali, že by pro mě bylo dobré jít studovat pedagogiku a učit kombinaci tělocvik a biologii, řekla jsem: „Učit? Nikdy!“

A litujete toho, že jste se nakonec dostala právě k učitelství?

Ne, nelituji. Asi to tak mělo být, i když jsem se tomu bránila.

Nakonec jste vystudovala biologii a filozofii, což jsou poměrně rozdílné vědy. Proč jste si zvolila právě tyto dvě?

Protože se otevíral v Brně na univerzitě mezifakultní obor filozofie – biologie. Biologii jsem vždycky chtěla studovat a filozofie byla taky zajímavá.

Už v té době jste měla v úmyslu se vydat na pedagogickou dráhu?

Ne, neměla.

Takže jste se chtěla zabývat biologií vědecky, pracovat v laboratoři?

Já jsem na práci pořád nemyslela. Studovala jsem to, co mě bavilo, zajímalo, pořád jsem nemyslela na to, že bych začala pracovat. Já vím, že to je úplně špatně, ale bylo to tak. Řekněme, že jsem to nechala plynout a čekala jsem, jak to dopadne.

Cítíte se spíše vědcem či pedagogem?

Cítím se jako pozorovatel života. Jsem mezi spoustou mladých lidí a ti se nějakým způsobem vyvíjí, učím je a oni se pak vrací jako studenti vysokých škol. Přijdou nám říct, jak se jim daří, i to, že se biologie na naší škole vyučuje dobře, že mají dobré základy. A já učím to, co mě baví.

Takže vás to, co děláte, naplňuje?

Ano, dá se to říci, ale ne stoprocentně. Velký důraz kladu i na svůj volný čas, nejsem rozhodně workoholik, že bych měla jen práci a nic jiného.

Jak vás ovlivnilo studium filozofie?

Možná zbytečně moc o věcech přemýšlím.

A není to lepší, než tolik nepřemýšlet?

Toť otázka. Někdy mám pocit, že lidé, kteří nepřemýšlí, mají život jednodušší.

Je nějaký filozofický směr, který je vám bližší?

Asi žádný není takový, že bych ho brala celý, ke každému bych měla nějaké výhrady, některý by mi neseděl vůbec. Celkem je mi blízký taoismus, byť jeho fatalismus (životní postoj, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě je více méně předurčeno osudem, pozn. aut.) mi nesedí, ale jinak ano.

Co je typické pro taoismus?

Taoista, mudrc, je spíše vzad než vpřed, neusiluje o moc, vše jakoby pozoruje a je velmi pevně spjat s přírodou. Je zde důraz právě na souznění s ní a na určitou intuici.

Dá se říci, že oba vaše obory, filozofii i biologii máte hodně provázané?

Ano, je to tak.

Na škole se o vás ví, že jste velká sportovkyně…

Paní profesorka na běžkách, osobní archiv

K tomu bych se velmi vymezila… (smích)

Jakým sportům dáváte přednost?

Individualistickým. Nejraději mám horolezectví a běh na běžkách. To mě zcela uchvacuje a naplňuje.

Jaké máte jiné záliby?

Přírodu, ráda relaxuji na zahrádce. Sázím si tam rostlinky, ty mi do ničeho „nekecají“ a vidím výsledky své práce. Což ve škole často ne. Člověk potřebuje určitou zpětnou vazbu, potřebuje vidět výsledky. A protože ve škole často vidět nejsou, anebo jsou, ale s velkým zpožděním, proto mám zahrádku, kde mi to všechno roste a kvete.

Není to tak, že každá písemka je vaše zpětná vazba?

No, ale mnohdy dost tristní. (smích)

Na škole zastáváte funkci výchovného a kariérového poradce. Co to obnáší a jak jste se k tomu dostala? Bylo to dobrovolně?

Ano, dobrovolně. Kdo jiný by měl být výchovný poradce, než ten, kdo ve škole trochu zlobil. Už jsem byla pro to přímo předurčena.

Výchovné poradenství obnáší spoustu věcí. Pokud má někdo problémy s prospěchem nebo na školu nestačí, z jakéhokoliv důvodu, hledáme možná řešení. Dále probíráme možnosti individuálních plánů, pokud má student nějaké zdravotní problémy, nebo přerušení studia a podobně. Mimo jiné řeším výchovné problémy, pokud někdo zlobí víc než je zdrávo a když už je potřeba to řešit. A kariérové poradenství? Maturanti končí, neví třeba, jakou školou pokračovat nebo zhruba ví, co by chtěli, ale já jim můžu pomoct dohledat bližší podrobnosti. Tady se promítne dobře i psychologie, protože je možné udělat testy, které jsou zaměřené na volbu povolání, na to, aby člověk poznal sám sebe, co mu vlastně bude vyhovovat, kde se bude cítit dobře, v jaké profesi. Není to tak, že bych dotyčnému řekla, ty půjdeš studovat medicínu. Společně probereme, co by ho asi bavilo, pomůžu mu nějak se nasměrovat a on si samozřejmě musí vybrat sám. Je to pouze taková pomocná ruka.

Cítíte to jako velkou zodpovědnost, nasměrovat člověka k oboru, kterým se může živit celý život?

Určitě je to zodpovědné, to každopádně. Opakuji, nikomu neříkám, ty běž studovat to a ty to. To v žádném případě. Ale každý učitel, ne jen výchovný poradce, může studenta ovlivnit a nasměrovat.

Kariérní poradenství – myslíte, že je to větší zodpovědnost než čtyři roky vyučovat třídu studentů biologii? A ovlivnit je tak na celý život?

Nemyslím si, že by to byla větší zodpovědnost, protože když učitel učí nějaký obor, samozřejmě jej může někomu znechutit. Někdo třeba měl rád biologii a učitel mu může ten předmět zprotivit tak, že už ji rád nemá a jde studovat něco jiného. Anebo naopak může studenta, kterého to bavilo jenom trošku, nebo vůbec, lépe nasměrovat a on bude v tom oboru pokračovat. Takovou zodpovědnost má ale každý učitel.

Máte ráda nějakou hudbu, skupinu nebo žánr?

Ráda si poslechnu šanson, například Edith Piaf, ale musím mít na to náladu. Nemám ráda hudbu jako zvukovou kulisu. To radši nic, raději ticho. Já se ticha nebojím.

Existují takzvané terapie tmou, kdy se člověk zavře do tmavé místnosti a může v tichu přemýšlet. Kdybyste měla čas a prostor…

Ne. Neláká mě to. Já si terapii odbydu na běžkách nebo na skále. Když člověk leze, intenzivně vnímá své tělo a svůj život. Na běžkách běžíš bílou stoupou, ideální je, když tam už není nikdo, nebo jen tvůj kamarád, a ty běžíš zasněženou krajinou, svítí sluníčko, je napadaný sníh, všechno se krásně třpytí a ty si krásně medituješ, při pohybu, v lese. Tmavá místnost mě opravdu neláká. Mám ráda volnost, svobodu a pohyb. Dynamická meditace mi vyhovuje více.

Co byste doporučovala studentům, aby přežili a nejlépe i zdárně zakončili studium na Wichterlově gymnáziu?

To je vážná věc takové doporučení. (odmlčí se) Je to složité. Měli by především znát sami sebe, anebo se o to aspoň pokusit. Vědět, co chtějí, co jim sedí, co mají rádi. Uspořádat si hodnoty a najít si vhodný systém v učení, aby věděli, jak na to. Dále je taky důležité samozřejmě klást důraz na volný čas, na nějakou volnočasovou aktivitu, která vykompenzuje učení. Doporučila bych, aby se jen neučili, ale aby měli také volný čas a vyplnili ho něčím, co je baví a čím by zároveň relaxovali.

Tagged as: , , , , , , , ,

Přidejte svůj komentář

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.