Celkem nový filmový počin amerického režiséra Wese Andersona s názvem Grandhotel Budapešť (The Grand Budapest Hotel) je natočen na motivy spisů rakouského spisovatele Stefana Zweiga. Jedná se konkrétně o díla Beware of Pity a The Post-Office Girl.

Ralph Fiennes v roli hoteliéra M. Gustave a Tony Revolori v roli poslíčka Zera Moustafa, ZDROJ: film Grandhotel Budapešť

Snímek bere v úvahu několik časových rovin. V současnosti přichází mladá žena k bustě Autora a začíná číst jeho knihu The Grand Budapest Hotel. Na jejichž stránkách Autor popisuje své setkání se současným majitelem tohoto hotelu, dřívějším poslíčkem, Zerem Moustafem, který mu vypráví o M. Gustavovi, jako o tehdejším majiteli hotelu. Píše se rok 1932 a M. Gustave má poněkud zvláštní “záliby” týkající se staších dam. Ty jej také milují a provádí s ním kdovíco všechno. Jedna z nich ovšem zemřela, ne zcela dobrovolně, a odkázala mu vzácný obraz chlapce s jablkem. Tím se M. Gustave dostává do konfliktu s její hamižnou nepřátelskou rodinou a je obviněn z její vraždy…

Pokud si jej pustíte, pak toho určitě litovat nebudete, za těch 99 minut to stojí. Snímek je skvěle natočený. I když se podle distributora jedná o komediálně-dramatický žánr a moc jsem se u něj nazasmál, má co do sebe úplně z jiného pohledu než z toho ryze komediálního. Je zde plno momentů, které jednoduše nečekáte. Jediné, co mě zde záráželo a působilo rušivě, bylo hojné použití vulgarismů, které zněly velmi uměle a něměly zde žádné významové opodstatnění. To je ovšem spíše záležitostí českého dabingu.

Snímek je natočen jako “vzpomínka ve dvojité vzpomínce”, což je celkem zajímavá filmová forma. A nejen v tomto ohledu mi připomněl Menzelův film z roku 2006 Obsluhoval jsem anglického krále. Z mého pohledu je to takový  typ filmového bratrance – rodiče jsou jiní, ale přesto jsou si děti trochu podobné…