Léto 1914 – Cesta k válce (I. část)
Mnoho žurnalistů vás, čtenáře, informovalo výročí začátku Velké války už 28. července, v den, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Nebojte, já jsem nezaspal, jenom jsem chtěl vypadnout z davu mnoha stejných článků, a proto svůj článek uveřejním v den, kdy by to už nikdo nečekal. tento článek si dovoluji rozdělit na dvě části z důvodu přehlednosti.
Během července 1914 Rakousko vedlo vyšetřování atentátu, jehož výsledkem bylo, že samotné Srbsko s ním nemá nic společného, skoro všechny lidi, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na sarajevském atentátu, zadrželo a připravovalo se na soudní procesy. V Sarajevu se po atentátu zvedly mohutné protisrbské bouře, které musela uklidnit policie a armáda. Samotné Rakousko se ale nechtělo spokojit s jen s vítězstvím politickým, jehož výsledkem by byla v podstatě srbská omluva Rakousku a přijetí určitých opatření a podmínek, ale chtělo se Srbsku pomstít vojenskou cestou. Ačkoliv se navenek zdálo, že Rakousko je po atentátu stále pasivní, usilovně jednalo s Německem, které slíbilo plnou podporu rakouských rozhodnutí. Německo už ale své vlastní plány mělo, a tak všechny události předchozích dní využilo k dosažení svých cílů.
23. července 1914 – Rakousko zasílá do prostřednictvím svého vyslance do Srbska ultimátum. Na vyřízení dostalo Srbsko dva dny. Mezi body ultimáta se nachází například zastavení veškeré protirakouskou propagandu nebo odvolání všech srbských důstojníků, o které si Rakousko řekne, a jejich nahrazení důstojníky rakouskými. Doufejme v brzké vyřízení této záležitosti.
Jistě jste pochopili, jak Rakousko chtělo beztrestně vyhlásit Srbsku válku. První jmenovaný požadavek byl prakticky nesplnitelný a druhý zase ohrožoval suverenitu Srbska.
24. července 1914 – Německo zasílá hlavám států Ententy (Trojdohoda – Velká Británie, Francie, Rusko) nótu, ve které sděluje že plně podporuje rakouské ultimátum a zdůrazňuje jeho mírumilovnost. Dále vybízí k nezasahování do vývoje.
I tato nóta měla svůj účel. Zaprvé měla ujistit Rakousko o německé podpoře a zadruhé měla udržet Rusko, “ochránce” Srbů co nejdéle neutrálního. Francie německou nótu zcela dodržela a přijala neutralitu, Británie se snažila dále vyjednat jednání mezi Rakouskem a Srbskem, popřípadě prodloužení lhůty, Rusko bylo ultimátem i nótou rozhořčeno. A abych nezapomněl zdůraznit falešnost Německa, měl bych vám říct, že Německo nikdy ultimátum nečetlo.
Ruský plakát Dohody
25. července 1914, dvě minuty před vypršením lhůty – Srbsko předalo odpověď rakouskému vyslanci, který ji uschoval. Dále ji vyslanec dopraví do Rakouska, další den se dozvíme více.
Sám vyslanec se na místě na zprávu ani nepodíval. Jak my, kteří alespoň trochu známe politické zákulisí té doby, víme, Rakousko chtělo za každou cenu získat důvod pro vyhlášení války a proto nepřijetí dvou bodů ultimáta využilo k tomu, aby ukázalo srbský nezájem.
26. července 1914 –Rakousko vyhlašuje částečnou mobilizaci svých vojenských sil.
ráno 28. července 1914 – Německý císař Vilém II. Hohenzollern se negativně vyjádřil k rakouskému kroku.
„Na základě tohoto bych nikdy příkaz k mobilizaci nevydal.“
28. července 1914 11.00 (symbolicky na hodinu přesně měsíc po atentátu) – Rakousko vyhlašuje Srbsku válku
To, že královská srbská vláda neodpověděla uspokojivým způsobem na nótu z 23. července 1914, předloženou rakousko-uherským vyslancem v Bělehradě, přimělo Císařskou a Královskou vládu, aby se o svá práva a zájmy postarala sama a za tímto účelem sáhla po zbraních.
Rakousko-Uhersko se proto od nynějška nachází ve válečném stavu se Srbskem.
Hrabě Berchtold
Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčil nejmilostivěji vydati tento Nejvyšší vlastnoruční spis a manifest:Milý hrabě StürgkhuVidělo se Mi, naříditi ministru Mého domu a věcí zahraničních, aby oznámil královské srbské vládě, že mezi mocnářstvím a Srbskem nastal stav válečný.V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se na Svoje milované národy. Nařizuji vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.V Lázních Išlu, dne 28. července 1914František Josef v. r.Stürgkh v. r.Mým národům!Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo království srbské, které od prvního začátku své státní samostatnosti až do nejnovější doby od Mých předkův a ode Mne bylo chráněno a podporováno, jež před lety nastoupilo cestu otevřeného nepřátelství proti Rakousko-Uhersku.Když Jsem po třech desetiletích požehnané práce míru v Bosně a Hercegovině rozšířil Svoje vladařská práva na tyto země, vyvolalo toto Moje opatření v království Srbském, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, a výbuchy nevázané náruživostí a nejrozhořčenější nenávistí. Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Srbsku toliko, aby snížilo počet svého vojska na stav míru a slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství.Týmž duchem umírněnosti vedena, obmezila se Moje vláda, když Srbsko před dvěma lety nacházelo se v boji s tureckou říší, na hájení nejdůležitějších životních podmínek mocnářství. Tomuto jednání děkovalo Srbsko v první řadě, že dosáhlo účelu války.Naděje, že Srbské království ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a Mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučná území Rakousko-Uherska násilně odtrhnouti.Zločinné řádění sahá přes hranice, aby na jihovýchodu mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti k panovnickému domu a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji ke zločinným skutkům nerozumu a velezrady. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné národy v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které ze Srbska byly zahájeny a řízeny.Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Srbska musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Mého mocnářství zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů.Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti Srbsko vážným napomenutím k obratu.Srbsko odmítlo umírněné a spravedlivé požadavky Mé vlády a odepřelo dostáti povinnostem, jichž splnění v životě národův a států jest přirozeným a nutným základem míru.A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se moci zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům pokoj uvnitř a trvalý mír na venek.V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti před Všemohoucím.Vše Jsem prozkoumal a uvážil.S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou brannou moc Rakousko-Uherska.A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství.František Josef v. r.Stürgkh v. r. |
“Mým národům”
později téhož dne – Rusko se snaží navázat diplomatickou komunikaci s Rakouskem, bohužel neúspěšně s odůvodněním existence válečného stavu.
Armáda měla napadnout Srbsko 12. srpna. Samotné Rakousko začalo svého kroku litovat, bálo se, že přijde o podporu Německa. Proto se snažilo válku co nejvíce oddálit. Zároveň se Rakousko bálo, že propásne vhodnou chvíli k začátku války a hlavně si bylo vědomo, že pak už není cesty zpět.
zdroj obrázků: commons.wikimedia.org
