Posledních sedm let denně usedal do nejvyšší židle – či chcete-li do nejpohodlnějšího křesla – školy, teď se se svou funkcí loučí, odchází dobrovolně a s čistým štítem, jak sám říká. PaedDr. Antonín Balnar, PhD . na škole, jež dnes nese jméno světoznámého chemika, studoval, vyučoval, budil respekt, bavil studenty a mimo jiné i řediteloval.

Jak se škola změnila od doby, kdy jste tady studoval?

Paradoxně si myslím, že se škola vůbec nezměnila, a to je to její plus. Je tady hodně profesorů, kteří učili mě, už jich není sice tak moc, ale pořád tady jsou a v okamžiku, kdy tady přijde nový učitel, tak ho učí, jak pracovat, proto tady jejich duch zůstává. Naštěstí se nezměnila úroveň výuky, takže má škola stále absolventy, kteří jsou úspěšní, funguje na stejném místě, její maturitní vysvědčení něco znamená. Já jsem přesvědčený o tom, že škola, to jsou především lidi, ti jsou naprostý základ. Jestli máme projektory, které jsme tehdy ani nemohli mít, to je jedno. My jsme měli počítačovou učebnu dole na Domečku zařízenou přístroji IQ 151, to byl kávovar ze Slušovic, na tom by se i vajíčko usmažilo. Tak v tomto se situace určitě změnila, škola se musí přizpůsobit novým trendům a době.

 

Když jste byl studentem této školy, uvažoval jste o tom, že byste zde mohl vyučovat nebo se stát dokonce ředitelem?

Tak o ředitelství vůbec ne, to mě ani nenapadlo. Ještě po maturitě jsem nevěděl, co chci dělat, skutečně. O prázdninách jsem se dozvěděl, že na Ostravské univerzitě ještě přijímají na učitelství matematiky a fyziky, jinak bych skončil na Báňské už tehdy. (smích) Měl jsem komplexy, protože ti, co šli studovat matematiku nebo fyziku, se celou dobu připravovali, kdežto já jsem uvažoval v obecnější rovině. A že budu ředitel? To mě nikdy nenapadlo. Celý život dělám svou práci poctivě, tak, abych se na ni mohl podívat. Není to nějaká hra nebo póza, mám to tak prostě nastaveno. Nikdy jsem nikde nenesl životopis, ani tady ne. Na mě se bývalá ředitelka šla podívat na hospitaci, když jsem byl praktikant a řekla mi: “Nechceš tady učit?” A já řekl, že jo. Ani teď na Báňskou jsem nenesl životopis. Já mám štěstí, že na mě si lidé ukážou prstem. Nikdy jsem neměl ambici se stát ředitelem. Ještě dnes, když jsem byl na poradě ředitelů, která je každý rok, tak jsem byl nejmladší ředitel střední školy. A to už jdu do dupy. (To tam ale napište nějak jinak.)

 

V jakém stavu jste školu přebral ve své funkci?

Vy to už nevíte, ale škola byla méně pevná v kramflecích, než je dnes. Dokonce se před deseti lety uvažovalo, a řešili to zde dokonce lidé z Krajského úřadu, že se spojí s jazykovým gymnáziem. To bylo kdysi přes cestu, později se přestěhovalo do větší budovy. Zastávala se totiž filozofie, že škola s méně než tisícem studentů je neefektivní – dnes je škola s 600 studeny velká a s tisícem je v kraji pouze jedna. Z toho důvodu zde byla i stávková pohotovost a řešily se úplně jiné věci než dnes. Možná proto tehdy paní ředitelka rozhodla o zřízení matematické třídy, kterou tady již dnes nemáme. Příští rok bude matematická prima, ale v tuto chvíli jsme ryze všeobecná škola. Vy se tomu smějete, ale kdybyste chodil do matematické třídy, pochopil byste, že jste na všeobecné škole. Možná chtěla, aby mezi těmi gymnázii vznikl větší rozdíl a spojení bylo složitější. Jak říkám, situace byla tehdy úplně jiná.

 

Jsme všeobecná škola, a přesto mají studenti ve čtvrtém ročníku pouze jednu hodinu ZSV a dějepisu týdně. Jak je to možné?

Když chcete někde přidat, musíte i někde vzít. Existuje přesně daný celkový počet hodin, který musíte za dobu studia mít. Všichni studenti, kteří chtějí studovat humanitní obory, a taky se na ně dostávají stejně jako na přírodovědné, tak mají možnost si zvolit tři humanitní semináře, stejně jako přírodovědné. Problém je v tom, že všichni by ty hodiny chtěli, ale nikdo je nedá. A studenti, kteří dnes přichází na naši školu, mají strašně špatné základy. Hlavně matematiky. Neradi to slyší, ale je to tak. Já vždycky říkám, že my jsme dělali kvadratickou rovnici v sedmé třídě, a to jsme neměli devítku. Vy jste takové příklady řešili až na gymplu, to znamená o tři roky později. Proto je třeba, aby matematika ty hodiny měla, protože možná rok, možná rok a půl se věnuje tomu, že dodělává to, co by měla zvládnout základní škola. Když jsem začal ve své funkci, tak studenti měli průměrně 31 hodin týdně, někdy kolem roku 2008 se gymnazistům přidaly dvě hodiny. A když my jsme přidávali ty hodiny, tak jednu dostal dějepis a druhou čeština, tím chci říct, že dějepis před deseti lety ve čtvrťáku nebyl. Příznivci dějepisu dostali za mého působení jednu hodinu k dispozici. A mimochodem – já jsem z dějepisu maturoval taky. Měrka-Smolák, jedna.

 

Když jste nastupoval na pozici ředitele školy, jaké byly vaše cíle? Co jste chtěl změnit, když jste poprvé usedl do ředitelského křesla?

To vím přesně. Spadl jsem do toho, ale výzvu jsem přijal, sedl jsem si ke stolu se svými zástupci a společně jsme přemýšleli, jakou cestou jít. Řekli jsme si, že půjdeme vlastní cestou, že nebudeme nikoho kopírovat a postavíme školu na kvalitě. A protože naopak začali kopírovat nás, je to evidentně dobrá cesta.  Proč by tady na Ostravsku nemohla být jedna škola, která je známá kvalitní výukou? Nechtěli jsme se podbízet a ani si se studenty jenom hrát, chtěli jsme s nimi pracovat. To byla naše koncepce. Postavili jsme se před učitele a řekli jsme jim, jak si to představujeme. Výsledek znáte. Nikdy se mi nestalo, že by za mnou přišel absolvent a řekl mi, že mu naše škola nic nedala. Mohl zde mít klidně trojky, a přesto nemá problém na vysoké škole. Vím, že není v Ostravě jiné gymnázium, které by dlouhodobě každý rok dodávalo 10-15 studentů na medicínu.

 

Takže si myslíte, že všechno, co jste si zadal při nástupu do své funkce, se vám povedlo?

To určitě ne. Ale to, co se mi nepovedlo, si nechám pro sebe. Na to si každý musí přijít sám, nejsem tak egoistický a ješitný, vím o hodně věcech, které bych ještě chtěl změnit, ale ne vždy se podaří všechno.

 

Proč jste se rozhodl rezignovat na funkci ředitele školy?

Řeknu vám, nevím. Neexistuje žádný důvod. Po deseti letech ve vedení na této škole jsem dostal možnosti změny, které jsem zvážil a rozhodl jsem se, že pozici změním. Pravděpodobně bych tady mohl být ředitel dalších patnáct let. Nevím, do jaké míry by mě to naplňovalo, některé věci se začaly opakovat, některé možnosti práce jinde mě začaly lákat, k tomu ještě nějaké soukromé důvody. Už jsem se rozhodl, musím si za tím stát. Wigym je však navždy moje srdcovka. Já mám ale srdce velké…  Existuje 30 malých důvodů, kde každý z nich je banální, ale ocitl jsem se na životní křižovatce a sám ze své vlastní vůle jsem se rozhodl, že zkusím něco jiného. Zřizovatel mě přesvědčoval, ať to nedělám, ať si to ještě rozmyslím, vím, že to mrzelo učitele, vím, že to mrzí studenty, znám vazbu od rodičů a jiných lidí. Přesto jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl. Neexistuje žádný kostlivec ve skříni, žádný velký problém, který by mě k tomu nutil. Všem však upřímně za jejich milá slova děkuji!

 

Takže si jste jistý, že školu předáváte s čistým štítem?

Čistý štít, čistý stůl, čistá košile. Stoprocentně. Museli jsme se s některými lidmi rozloučit. Vždycky jsem ale byl vnitřně přesvědčen, že to je pro školu či studenta ta nejlepší varianta. A vědomě jsem nikomu neublížil, můžu se všem podívat do očí a bavit se s nimi o jakémkoliv problému. Nejsem si ale až tak moc jistý, jestli se všichni za těch deset let mohou do očí podívat mně. To jsou ale jenom kusy!

 

Koho si dokážete představit na svém místě? Je na Wigymu někdo takový?

Byl by obrovský problém, kdyby na této škole nebyli lidé schopni školu vést. Říkáme, že škola je dobrá, kvalitní, učitelé jsou perfektní, tak tady musí být takoví lidé. Já vám ale žádné jméno říct nemůžu. Přesto mám ale jasnou představu, kdo by měl být příští ředitel. A přál bych si, aby to tak dopadlo. Musí to být osobnost, která bude mít jasno v tom, co chce dělat. A ať to tak taky dělá. Je to jeho zodpovědnost, držme mu palce, pomáhejme mu ze všech sil, aby mohl zrealizovat svou představu. Já jsem takovou šanci před sedmi lety dostal, přestože ostatní taky nevěděli, jaké to bude. “Proboha, takový mladý a ředitel,” to jsem slyšel mnohokrát a naštěstí to slýchám dodnes. Musí mít vizi, musí vědět, co se školou chce udělat, musí být přesvědčený o tom, že tato cesta je správná, že se jeho vize skvěle hodí v tomto prostoru i čase, že teď a tady na tomto místě je to to nejlepší, co může udělat. Velká chyba by byla, kdybyste začali toho člověka se mnou poměřovat nebo by se snad začal poměřovat sám. Může být úplně jiný, třeba to bude fungovat lépe. Ať je lepší, já mu to přeju.

 

Předpokládáte tedy, že se ředitelem stane někdo ze současných zaměstnanců školy, nebo že si kraj dosadí svého člověka?

Ne, kraj si nikoho svého dosazovat nebude, já jsem přesvědčený o tom, že konkurz bude probíhat regulérně, protože v komisi, která o tom bude rozhodovat, je sedm lidí a já jsem jedním z nich. Dále například paní náměstkyně hejtmana MSK Věra Palková, vedoucí odboru školství Libor Lenčo, za Wigym paní profesorka PhDr. Hana Nováčková či za školskou radu rektor VŠB-TU Ivo Vondrák. Všechno to jsou lidé solidní, slušní, kterým věřím. Nevím, jak silný kandidát se objeví z řad pedagogů, kdo to bude nebo kolik jich bude, stejně jako nevím, zda nebo kolik kandidátů bude z venku. Mým názorem je, že by byla chyba, kdyby silný kandidát nevzešel z řad kantorů. Ať je ale ředitelem ten nejlepší.

 

Jak se bude dále vyvíjet výběrové řízení?

Já končím 30. září, konkurz je již vyhlášen. Všichni kandidáti musí svou koncepci předložit na Krajský úřad spolu s dalšími doklady do 29. října, ovšem členové komise jsou vázáni mlčenlivostí, takže nikomu nic neřeknu. Nicméně až zmíněného 29. října budou členové konkurzní komise vědět, kolik je kandidátů a co se školou zamýšlí, poté se společně setkají a Rada MSK kraje následně, podle toho jak komise rozhodne, buď její výběr potvrdí, nebo rozhodne jinak. Myslím si, že by nový ředitel mohl nastoupit 1. prosince nebo ledna. Jediné, co do té doby mohu říct je, že do doby než bude jmenován ředitel, který vzejde z konkurzu, tak nejvyšší autoritou na této škole bude můj statutární zástupce pan Mgr. Jan Netolička. To je jasné. Takže aby bylo jasno, ředitelská důtka – v pondělí a úterý ode mě, od středy do doby, než rozhodne Rada Moravskoslezského kraje – Mgr. Netolička. A pak se uvidí.

 

Jaká bude náplň práce ve vašem budoucím zaměstnání?

Budu zaměstnán na VŠB-TU. Jsem přesvědčen o tom, že tato škola je budoucnost zdejšího kraje, protože vzhledem k tomu, co tam všechno dokázali udělat – fakulta elektrotechniky, informatiky, superpočítač, vědecko-technologický park, elektromobil, který se bude sériově vyrábět minimálně v limitované edici, to všechno jsou věci, které tento kraj potřebuje, protože mají přímou vazbu na průmysl a zaměstnanost. Mojí prací bude vedení útvaru vztahů s veřejností, to znamená, že budu mít na starost koordinaci veškerých výstupů, které jdou ven. Odborně se tomu říká public relations, čili budu šéf PR. Budeme vymýšlet, jak školu propagovat, jak odborné i laické veřejnosti říkat o jejích záměrech – navíc tam v současné době není velké množství lidí, kteří znají detailně prostředí středních škol jako já.

 

Nelze vám nepoložit jednu z nejdiskutovanějších otázek na škole. Vidíte jako reálný návrh na zastřešený přechod mezi budovami školy?

Ježišimaria! Já nevím, kdo s tím kdy přišel. Musel to být někdo v roce 1957 a od té doby se to tady pořád točí. Tak já to řeknu poosmnácté a doufám, že už naposledy, ať už to pak říká někdo jiný. Jestli do této místnosti přijde někdo s 25 miliony, tak věřím tomu, že ředitel udělá všechno proto, aby tady koridor stál. Památkáři to nebudou chtít slyšet, technicky to bude problém, kraj to nebude ochotný financovat, protože 25 milionů, a ten odhad tady byl, jelikož jedna slečna na to vypracovala diplomovou práci, není jediná investice. Bude se to muset vytápět, a vytopit 42 metrů ve vzduchu v zimě je něco jiného než místnost, která je ze čtyř stran obehnána jinými místnostmi. Dále by to ale znamenalo statisícové odpisy každý rok, což vy asi nevíte, co to znamená, ale když máte majetek v nějaké ceně, tak řeknete, že ho odepisujete podle vyhlášky třeba jako nemovitost například sto let, tak každý rok musíte jednu setinu peněz, které někde máte, dát bokem a využít. Takže kdyby to stálo 25 milionů, tak každý rok musíte mít na stole další čtvrtmilion.

 

Jak vidíte další působení na Wigymu?

No, už jsem si odnesl domů své věci, některé jsem si zanesl do kabinetu fyziky. Život jde dál. V úterý a čtvrtek vás (třídu 3. D, pozn. red.) vždycky přijdu potrápit, už toho ale moc nebude.

 

A nepřemýšlíte, že byste se sem někdy na stará kolena vrátil?

No, kdyby to mělo být na stará kolena, tak to bych nemusel ani odcházet. Já si myslím, že ano, jednou se vrátím, jako starý pan učitel budu sedět v kabinetu fyziky, budu vzpomínat a budu nejveselejší učitel na škole, naprosto spokojen. A budu dělat to, co mě bude bavit.

 

Co byste vzkázal studentům, ať už současným nebo budoucím?

Přestaňte brblat a začněte se učit. Jsou to fráze, ale děláte to pro sebe, protože se vám to bude hodit. Dá se to vydržet, je to totiž jen o vás, váš život máte ve svých rukou a záleží jen na vás, jestli na sobě budete makat nebo ne. Někdo má větší talent, někdo zas menší, tím, že jste se sem dostali jste prokázali, že na to máte. Žádný skvělý fotbalista, hokejista nebo zpěvák se nestal úspěšným, protože se narodil, ale protože na sobě pracoval. To nikdo nevidí. Stejně jako nikdo nevidí to, že doma musíte dřít. Ale když pak dostanete maturitní vysvědčení, tak věřte tomu, že má váhu.

 

A co byste vzkázal budoucímu řediteli?

Víš, kde mě najdeš. (smích) Na cokoliv se mě zeptáš, tak ti upřímně budu chtít poradit, ale nebudu ti do toho sám od sebe kecat. Až když se zeptáš, tak ti odpovím. Dělej to podle sebe a měj rád lidi, jestli je mít rád nebudeš, tak se seber a vypadni. Nebo vstoupím do odborů a to zažiješ hukot! (smích) I Dybal aréna ti bude malá! Ale ono to dopadne dobře. Jsem životní optimista.