Tak. Nyní víte, jak jsem vypadala já.

zdroj: http://www.cl-kultura.cz/sites/default/files/program-img/parti%C4%8Dka.jpg

Partička. Dříve byste si, když jste toto slovo pronesli před partou chlapů u piva, představili sérii her karet. Dnes už se snad každému vybaví zábavný pořad vysílaný televizí Prima. Poprvé se dostal na obrazovky roku 2011 a po prvním půl roce sklidil obrovský úspěch.

Nejprve jsem si říkala, co je to zase za “přiblblý” pořad, ale později jsem pochopila, že jde o víc. Lidé se potřebují po náročném dni stráveném v práci usadit k televizi a zasmát se. A právě tito čtyři chlapi vás můžou skvěle pobavit. Dalo by se říct, že tohle je pořad pro celou rodinu. U nás ho sledují tři generace a skvěle se baví.

Dne 23. 10. 2014 se mi “poštěstilo”, jelikož jsem je již po druhé mohla vidět naživo. Akce se konala v Domě kultury v Ostravě a já se na ně těšila jak malé dítě na Vánoce. O to těžší pro mě bylo příjmout tu skutečnost, jak moc se lidé mění…

Lístky byly snad již po prvním týdnu vyprodány a věková kategorie se pohybovala od 16 do 40 let. Hráli všechny oblíbené hry, ať už to byla abeceda, reklamace, zvuky či seznamka. Upřímně jsem se bavila u každé, protože to, co jsou schopni vymyslet, je neskutečné.

zdroj: http://www.particka.net/wp-content/uploads/2012/11/Particka.jpg

Ale má to i své ale! Skoro do každé věty se snažili vložit sprosté slovo nebo sexuální narážku. Všichni okolo mě se smáli. Ano, bylo to vtipné a do daných situací se to perfektně hodilo. Nejde ale udělat vtip i bez toho? Vždyť dříve jim to šlo více než dobře…

Po představení, které netrvalo ani hodinu a půl, byl konec. Paní, která dohlížela na organizaci, nám řekla, ať počkáme, že bude autogramiáda a focení s fanoušky. Dokážete si představit moje natěšení? Ne? Ani já nevěděla, že jsem ho schopna.

A tak jsme čekali. A čekali. A čekali…

Po 20-ti minutách přišla ta samá paní a řekla, že odjeli pryč. Odjeli pryč. Odjeli pryč.  Tato slova se mi hlavou nesla jako ozvěna. Jak mohli odjet? Vyprodali celý sál. Tolik lidí přišlo jen kvůli nim. Chtěli jsme na ně mít nějakou památku, na to, že jsme to mohli prožít naživo. A oni prostě odjeli. Nechali své fanoušky čekat v sále a odjeli pryč.

Když jsem na nich byla před dvěma let, bylo to úplně jiné. Bylo tam méně lidí, každému se rádi podepsali a s každým vyfotili. Co se za ty dva roky změnilo? Stále nemůžu uvěřit tomu, že si vzali peníze a pak se vypařili. Měli bychom si zvykat na to, že to tak v dnešní době chodí?