Kouzlo dopisů
V dnešní době už jsou prakticky neznámé a málokdo je používá. Víte, o co jde? Ano, jsou to dopisy.
Zdá se mi, že se před Vánocemi docela hodí o nich něco napsat.
Některým lidem už v době smsek a Facebooku nic neříkají. Málokoho, snad kromě starší generace a těch, co se zuby nehty drží tradic, by napadlo vzít tužku a papír a napsat někomu, koho už dlouho neviděl. Radši pošle sms nebo zavolá a tím je vyřešeno. Někteří píší dopisy jen na Vánoce a jiní vůbec.
Vlastně jediný u koho jsem si jistá, že je posílá pravidelně, jsou reklamní společnosti a pak ještě děti Ježíškovi.
Poslední dopis jsem dostala na táboře a docela mě to mrzí. Nejvíc asi to, že se tento způsob komunikace, i když je jeden z nejstarších, pomalu ztrácí, a to i přesto, že jeden z nejkrásnějších pocitů je ten, kdy si na vás někdo vzpomene. Nezlobte se na mě, ale pro mě zprávy takové kouzlo prostě nemají. Jasně, ráda si píšu, je to i rychlejší, ale dostat dopis je něco úplně jiného.
A co mě k tomuhle tématu dovedlo? Asi to, že poslední dopis jsem posílala svému bratranci, kterého jsem neviděla přes rok. Neodepsal ani zprávou, a to mě zamrzelo, protože myslím, že i jeden dopis dokáže i vzdálenou rodinu víc přiblížit než deset telefonátů.
Hodně mě taky zaráží, že na internetu jsou takzvané „Dopisovací místnosti“, kam napíšete dopis a někdo vám odpoví. Okamžitě mě napadla otázka, jak to může nahradit klasický dopis? Nepochopila jsem. Možná je to fajn, psát si s někým, koho neznáme a postupně toho o něm hodně zjistíme, ale zdá se mi, že to zjistíme až moc rychle a chybí mi v tom takové to napětí, kdy každý den chodíte do schránky, jestli něco nepřišlo. Takhle se jen kouknete na stránky a víte, jak na tom jste a jestli něco přišlo. Tím o hodně přicházíme, v neposlední řadě i o schopnost psát alespoň trochu čitelně a slušně.
Nedávno jsem našla nějaké staré dopisy a při jejich čtení jsem si znova dokonale vybavila situaci, kdy jsem je dostala, což se mi u zpráv obvykle nestává, a je to další krásná věc. Vzpomněla jsem si třeba i na to, co s obsahem dopisu vůbec nesouviselo, ale s osobou, která ho psala, ano.
A pro mě mají dopisy ještě jednu obrovskou výhodu a to tu, že když nemám náladu, tak mi ji spolehlivě zlepší a je jedno jaký dopis to bude, třeba i ten, který jsem četla už desetkrát, stejně mě nikdy neomrzí.
Tak a teď, po vyjmenování všech plusů dopisů, doufám, že Česká pošta bude mít aspoň o něco víc práce.