BRAINCOATS – energická kapela ze Švédského města Uddevalla, kterou založila parta kamarádů, aby naplnili volné chvíle a nenudili se při dlouhých zimních nocích. Díky jejich coverům kapel jako Blink-182 nebo The Gaslight Anthem se dostali do povědomí fanoušků, které pak zaujali i svou vlastní tvorbou, svým prvním EP Hopeless Arguments. Přesně před rokem vydali své debutové album, Bad Dreams & Tumbleweeds, se kterým se objevili i Praze.

Když pak v zimě nahráli už druhé EP, Madhouse, věděl jsem, že tahle kapela není jen ledajaká parta kluků, které baví hudba. Rozhodl jsem se tedy požádat jejich frontaman, charismatického zpěváka Jonathana Thuressona, o rozhovor.

Jonathane, začněme jednoduchou otázkou: která tři slova nejlépe vystihují vaši kapelu?

Pivo, jídlo a Rock’n’Roll! Počítá se to jako tři slova?

Myslím, že to úplně stačí. Sex a drogy už jsou stejně out. Když už jsme u toho, říká se, že na zpěváka kapely připadne většina fanynek. Je to ve tvém případě pravda?

Chtěl bych říct ano, ale to bych lhal. Myslel jsem, že to budu mít jako zpěvák v kapse. Nejvíce však slečny letí na našeho basáka, Antona. Neumí asi odolat štíhlému, pohlednému muži s andělsky světlými vlasy a mrštnými prsty!

Má štěstí, že nebydlí tady, dívky by se po něm mohly utlouct! Pojďme se ale zaměřit na vaši hudbu. Vraťme se zpátky do doby, kdy vznikalo vaše první EP, Hopeless Arguments. Jaký jste v té době měli výhled jako kapela?

Abych byl upřímný, opravdový výhled jsme snad ani neměli. Byli jsme spolu jen pár let. Chtěli jsme něco nahrát a vypustit mezi lidi, abychom se tak nějak cítili jako opravdová kapela a ne jenom jako pár kámošů, co spolu hrají. Ale nevykládej si to špatně, vždycky jsme svou hudbu brali vážně. Od svých začátků jsme se hodně změnili, ale náš přístup zůstal vždy stejný!

Tak to má být! Mimochodem, nemůžu se nezeptat – jak jste přišli ke svému maskotu, fešáckému voodoo panákovi? A proč jste se vůbec rozhodli říkat si „BRAINCOATS“?

Věř tomu nebo ne, s maskotem i jménem jsme přišli hned první den, co jsme se dali dohromady. Hrával jsem v tu dobu v jiné kapele, ale nemohli jsme si dovolit vlastní zkušebnu. Zkoušel jsem už dříve trochu jamovat s Antonem, Simonem a Charliem, tak jsem se jich prostě rozhodl zeptat, jestli by s mojí kapelou mohli sdílet místnost. Záhy jsme zjistili, že spolu zníme dost dobře, tak jsme založili kapelu novou. Sešli jsme se ve zkušebně, a protože jsme neměli ani židle, posadili se prostě na zem a začali vymýšlet, jak se budeme jmenovat. Hned jsem věděl, že v názvu kapely musí být slovo mozek, nebo aspoň něco násilného. Mám pocit, že s konečným návrhem přišel Anton, po hodinách fakt špatných nápadů. Každopádně, nakonec jsme skončili s „BRAINCOATS“. Znělo to skvěle a kreativně, tak jsme u toho už zůstali. Maskot byl už pak jen otázka minut. Sehnali jsme chlápka, který nám ho i navrhl, takže paráda.

A se zbrusu novým jménem a maskotem jste byli připraveni o sobě dát vědět! Když jsme u vaší  hudební kariéry, co bys nazval rozhodujícím okamžikem vaší kapely?

Je opravdu těžké vybrat pouze jeden. Za tu krátkou dobu, co jsme spolu, se nám stalo tolik úžasných věcí! Nahráli jsme album, dvě EPčka, natočili dvě hudební videa a poprvé se vydali na tour. To, že se lidem líbí, co děláme, a že šíří naši hudbu mezi své přátele, je opravdu boží! A jsme za to všechno nesmírně vděční!

Práce přináší koláče! Abych nezapomněl, nejste jediná švédská kapela, kterou poslední dobou sleduji. Mám na mysli Royal Republic, čtyři chlapíky z Malmö, kteří to na Evropských pódiích pořádně rozjíždějí. Budete následovat v jejich šlépějích?

Vikingové se vracejí! Abych byl upřímný, neslyšel jsem od nich ani jednu skladbu. Ale tak to se švédskými umělci a kapelami je, v zahraničí jsou daleko známější než tady u nás. Populární hudební scéna je tady celkově příšerná. Rádio nikdy neposlouchám.

Úplně s tebou souhlasím, v Česku je to to samé. Jak se tedy kapela ze severu prosadí?

Abys získal aspoň špetku uznání, musíš se protlačit za hranice Švédska. Bez Internetu by se kapely jako my v žádném případě nedostaly k lidem. Internet umožňuje přenést hudbu od interpreta přímo k uším posluchače, svěží a ryzí. A hlavně bez toho, aby do toho někdo strkal nos a snažil se na tom vydělat, i když o hudbě nemá ani ponětí. A tak to má být.

Přesně tak! Pro České publikum vlastně nejste úplně neznámí – už jste u nás přece hráli!

Ano! Vaši nádhernou zemi jsme navštívili minulé léto. Byla to pecka! Byli jsme na tour s dvěma kapelami z našeho města, Repay a Lack of Loud. Hráli jsme také jednu solo show, akustický koncert v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodu. Bylo to docela děsivé, ale líbili jsme se jim, takže bylo všechno v pořádku.

Nahrávání skladeb, rozesílání merche, tour po Evropě – máte asi hodně nabitý program. Jak to všechno zvládáte?

Jsem zrovna nezaměstnaný, takže mám hodně času na hudbu a kapelu. Je to fajn, poslední dobou se vlastně o nic jiného nezajímám. Ostatní členové kapely mezitím makají, jak můžou, abychom měli dost peněz na tisk CDček, triček, kupování kytar… a piva! Kapela pro nás vždy byla hlavní prioritou. Jak říká Anton, jednou snad ovládneme rádiové stanice, opravdovou hudbou, kterou dělají opravdoví lidé!

V tom máte mou plnou podporu! Jaké mají BRAINCOATS plány do budoucna? Vím, že jste nedávno vyměnili bubeníky a oznámili další tour po Evropě!

Do budoucna plánujeme opravdu super věci! Už jsi zmínil tour, navíc právě píšeme songy pro nové album nebo EP, cokoliv to bude. A ano, máme nového bubeníka. Náš bývalý bubeník, Charlie, studuje, aby se stal učitelem hudby, takže je pro něj nemožné věnovat se jak studiu, tak kapele. Je to srdcervoucí, byli jsme posledních pár let taková pevná malá rodina. Ale neboj, jsme pořád blízcí přátelé! S Eliasem, naším novým bubeníkem, se známe už dlouho. Chodili jsme spolu na střední a hrál dokonce v kapele, která nám dělala předskokana. Už od první zkoušky jsme věděli, že je to ten pravý! Začlenil se okamžitě a naše skladby bleskově zvládl. Je to fakt dobrý bubeník. A navíc, je velmi pohledný a milujeme sledovat, jak mlátí do bubnů!

Nemůžu se dočkat, až vás uvidím v nové sestavě! Chystáte se nás zase brzy navštívit?

Určitě, do České Republiky se vrátíme velmi brzy! Jste boží!

Budeme se těšit! Jonathane, je čas na mou poslední otázku – chtěl bys něco sdělit všem těm, kteří se chystají založit kapelu?

Těžká otázka, ale myslím, že mám odpověď! Nezačínejte s někým kapelu jen proto, že umí hrát dobře na kytaru nebo zvládne zpívat hodně vysoko. Vždycky by měla být nejdůležitější chemie a to, že vás to spolu baví. Časem se zlepšíte a naučíte se spolu hrát a znít dobře. S ničím nespěchejte, prostě začněte hrát s kamarády a lidmi, se kterými si rozumíte. Členové kapely přichází a odchází, ale vždycky si pamatujte zachovat si jiskru a radost, ať se stane cokoliv.

Doufám, že si tohle všichni budoucí hudebníci budou pamatovat! Jonathane, díky za rozhovor! Přeji ti zatraceně hodně štěstí a snad vás brzy uvidím na pódiu!

Není vůbec zač! Taky díky a brzy se uvidíme, s tím můžeš počítat!