(zleva) Veronika Koutná, Jan Socha a Aleš Koubík před redakcí Práva

Je 24. února. Nastává den, na který se redakce Glossaria připravuje téměř dva měsíce. Očekávaná pražská mise a na jejím konci stojící sídlo deníku Právo a internetového serveru Novinky.cz. Výprava Glossaria v čele s paní profesorkou Veronikou Koutnou, zástupcem šéfredaktora Aleše Koubíka a korektorem Janem Sochou se vydává do hlavního města České republiky v brzkých ranních hodinách, jelikož samotná událost začíná v půl jedenácté.

Na místě srazu, před vstupem do objektu, již čekají ostatní redakce a také ředitel Dětské tiskové agentury Slávek Hrzal, který celou akci pořádá. Nechybí ani Zdeněk Kovařík, sekretář a koordinátor mezi jednotlivými odděleními Práva, jenž se zhostí role našeho průvodce. Ten nás vede úzkými prostorami dlouhých chodeb plných tajemných dveří až do konferenčního sálu, kde si na mladé naděje české žurnalistiky udělají čas také šéf inzerce Jan Reiter a vedoucí zahraniční sekce Vladimír Plesník. První kroky vedou do zasedacího sálu. Tiskovka je zahájena.

Úvodní minuty jsou věnovány krátkému představení pořadatele a jeho hostů – výše zmíněného tria pánů z Práva. První úkol naší „pražské mise“, jehož se s bravurou zhostil zástupce šéfredaktora Aleš Koubík, je pokořen záhy. Začínají se představovat jednotlivé redakce. Od našich novinářských kolegů z okolních škol žasnoucích nad tím, z jaké to dálky jsme vlastně přijeli a v kolik jsme asi tak museli vstávat, se rovněž dozvídáme spoustu zajímavých informací ohledně fungování jejich školních periodik.

A je to konečně tady! Tiskovka! Traduje se, že konference nikdy nezačínají na setinu sekundy přesně a výjimku netvoří ani tato. Úkolem pro zpovídané trio je však vymyslet, čím nahradit absenci mikrofonu, bez něhož by v jiných prostorách nebylo novináře a redaktory slyšet. Ještěže má pan Kovařík u sebe na svačinu banán, který se tak trochu stává symbolem. Jednak celou tiskovou konferenci zahajuje a také symbolizuje její konec, když jej jeho majitel na závěr sní. Z hlasového šumu se najednou v místnosti rozhostí ticho. Novináři stisknutím tlačítka „rec“ zapínají svá nahrávací zařízení.

Jak to tak bývá, nastává ožehavý problém – položení první otázky. Pánové za konferenčním stolem začínají být lehce nervózní. Z jejich tváří lze vyčíst lehký strach z toho, jak dlouho může ono hrobové ticho trvat. Jeden z přítomných redaktorů zvedá svou pravici. Hráze jsou konečně prolomeny. Otázka směřuje k tomu, jak těžký byl v 90. letech přechod z Rudého Práva na Právo, jak jej známe v dnešní podobě. Trojice pánů se začíná rychle rozpovídávat. Jejich výpovědi jsou navíc okořeněny o spoustu vtipných zážitků a příhod. Jedna dokonce hovoří o tom, jak sazeč (pozn. red. kdysi vytvářel konečnou podobu novin, dnes tuto práci zastávají grafici) v titulku, jenž obsahoval slovo „prchají“, vynechal jedno z písmen, takže nadpis získal rázem úplně jiný smysl.

Čas však neúprosně běží. Publikum, redaktoři, ze sebe chrlí další a další otázky. Minutová ručička se však přehoupne přes časový limit a náš průvodce právě vznáší poslední dotaz: „Kolik je vlastně členů redakce?“ Taky vás to, vážení čtenáři, vždy zajímalo? Kdo tipoval kolem tří stovek, příliš se nezmýlil. Za poslední léta navíc zaměstnanců redakce kvůli nedostatku financí ubývá, ale to je vlastně celonárodní problém a taky úplně jiný příběh. V sále je naprosto úžasná atmosféra a pan Kovařík na úplný závěr pokládá tři otázky nám, školním redakcím.

Konference končí. Školní média si odnášejí věcné dárky, jež za účast na tomto dni věnovalo Právo. Druhá část úterního dopoledne může začít. Očekávaná prohlídka tajemných prostor redakce. Musíme sejít do spodnějších pater. Za sebe mohu říci, že jsem si pracoviště novinářů představoval různě. Třeba jako jednu obrovskou místnost, uprostřed kulatý stůl a kolem rozestavěná pracoviště redaktorů. Ze svých znalostí vím, že takovéto rozložení aplikovali například v mediálním domě MF Dnes nebo Hospodářských novin.

V Právu je to jinak. Hlavně kvůli věku budovy. Její architektonická dispozice příliš možností pro rozšíření nenabízí. Novináři pracují spíše v menších oddělených místnostech podle jednotlivých sekcí. Výhoda je v tom, že prostředí se zdá být útulnější a domáčtější nežli megalomanské, jak to v redakcích bývá. Průvodce nám ukazuje jednotlivá oddělení. My tak máme možnost nahlédnout přímo do pracovního procesu, přičemž se s námi během své činnosti o své zkušenosti dělí jinak zarytě píšící redaktoři. Na chvilku také zavítáme do přízemních prostor nejsledovanějšího zpravodajského serveru Novinky.cz. Vladimír Dušánek, vedoucí této redakce, nám přibližuje práci svou a svých kolegů. Opět máme možnost se zeptat na to, co nás zajímá.

Novinky.cz však pro nás jsou poslední zastávkou při prohlídce redakce Práva. Na závěr se všechna školní média shromáždí na chodbě před turnikety, kde pan Kovařík pronáší stručný zakončovací projev notně doplněný o vtipné poznámky, díky nimž naši ostravskou štaci příjemně naladí na nadcházející procházku po samotném historickém centru české metropole. Pražská mise splněna!