Archiv příspěvků 2011 – 2022

Na Vysočinu za Demlem a Březinou

Každé jaro probíhá exkurze druhých ročníků. Je mnoho variant, jak ji strávit. Třídy 2.C a 6.A, kterým na poli českého jazyka a literatury velí pan profesor Lukáš Průša, se v posledních dubnových dnech vydaly na Vysočinu, zejména po stopách Jakuba Demla a Otokara Březiny.

PhDr. Lukáš Průša Ph.D před hrobem Jakuba Demla

PhDr. Lukáš Průša před hrobem Jakuba Demla v Tasově

Tito dva autoři jsou spjati právě s tímto regionem. První den nás doprovázel Jakub Deml, respektive my jej, a to v Tasově. Zastavili jsme se u hrobu tohoto významného českého literáta, o němž jsme zde z úst profesora Průši vyslechli naprosto skvělý vyčerpávající výklad. Následně jsme na chvíli okupovali Literární památník Vysočiny. Demlovi a jeho dílu jsou věnovány dvě místnosti. Do domu, kde pobýval, se bohužel nikdo nedostane. Tedy krom jeho potomka a velkého vlčáka, jehož úkolem je vrčet zejména na literární historiky! Před kýženým obědem jsme vyšplhali na Zelenou horu, do kostela sv. Jana Nepomuckého, památky UNESCO. Chrám je zasvěcen Janu Nepomuckému, proto na stropě chrámu najdeme veliký dřevěný jazyk. Domek Jaroslava Haška v Lipnici nad Sázavou je velmi malý, měl jsem se svou výškou strach o mou ctěnou hlavu. Ačkoliv jsem nikde nenašel údaj o výšce Jaroslava Haška, můžeme usuzovat, že moc vysoký nebyl. Nebo jej to místo tak okouzlilo, že byl ochotný se každou chvíli sklánět?

Po večeři, noci a snídani v havlíčkobrodském hotelu Slunce jsme se přesunuli do Jihlavy, konkrétně do jihlavského podzemí, které sloužilo jako skladiště potravin. Dnes jsou to pouze prázdné vlhké chodby, které slouží spíše jen turistům. Ale přece jen, v kolika městech se můžete promenádovat pod náměstím? Prošli jsme se srdcem Telče, náměstím a renesančním zámkem. Dikce paní průvodkyně byla naprosto úžasná. Posunutý slovní důraz a přívlastky zasunuté za ostatními větnými členy působily velmi roztomile. Zámek byl nádherný, podobně jako barokní zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou. Dlouholetým působištěm Otokara Březiny byl premonstrátský klášter v Nové Říši, jehož prostory jsme si měli příležitost prohlédnout.

Ráno. Den odjezdu. Balení kufrů. Lehká snídaně a přesun do židovského města v Třebíči, kde jsme měli možnost vidět tzv. Zadní synagogu a typickou židovskou domácnost, kde jsme byli seznámeni se zvyky, obyčeji a tradicemi, které musí ortodoxní židé dodržovat. Zejména mě zaujal svátek Šabat, který začíná každý pátek západem slunce a končí o 24 hodin později při sobotním západu slunce. Během tohoto svátku se nesmí pracovat, tedy, pokud bychom to dovedli do krajnosti, ani zavázat tkaničku! Byl čtvrtek a navíc jsme měli tkaničky zavázány, tudíž jsme mohli bez překážek pokračovat v naší cestě do Jaroměřic nad Rokytnou, kde jsme navštívili již zmíněný barokní zámek. Zde nás napadlo, jak často je interiér zámku opečováván, protože tam nikde nebylo ani smítko prachu. Pokud byste se chtěli inspirovat  nábytek se čistí dvakrát týdně, koberce jednou za týden a obrazy dvakrát ročně. Nádherný barokní zámek s obdivuhodným průvodním slovem se stal příjemnou tečkou za naší třídenní literárně-historickou exkurzí.

Je pěkné, že se v dnešní zrychlené době najde čas na kulturu v podobě poznávání literárně-historických památek, které jsou lidem bohužel čím dál více vzdálenější. Nebylo to jen nudné přecházení z místa na místo, každý si zde našel něco svého, co jej oslovilo…

10411888_1085219414841087_7188547830966964240_n DSC07019knihovna_Nova_RiseZadni_synagoga_TrebicZadni_synagoga_Trebic_2zidovsky_hrbitov

 

 

 

 

Tagged as: , , , ,

Přidejte svůj komentář

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.