Digitální život; zdroj: capillarytech.com

Sociální a komunikační sítě. Nový fenomén 21. století. Předpokládám, že každý z vás tyto multimediální prostředky uvedené v nadpisu denně používá. Pokud ještě ne, tak jisto jistě brzo začne. A proč by také ne? Každý den nám někdo volá. Rodiče, kamarádi, šéf z práce. V práci si prohlížíme mail. Na odpoledním brífinku se propojíme přes Skype se zástupcem firmy operujícím v zahraničí. Můžeme říct, že se tahle zařízení a aplikace staly běžnou součástí našich životů. Těžko si lze den představit bez nich. Anebo snad ano?

Představte si, že byste se ráno probudili a první věc, kterou byste udělali, by nebylo prohlédnutí mobilního telefonu s velkým nadšením, jestli vám někdo na Facebooku zrovna nenapsal, nýbrž popřání dobrého rána svému sourozenci sdílejícím s vámi pokoj. Pak byste vykoukli z okna a s povzdechem se zamysleli nad tím, jak krásný je dnes den. Upravili jste se, učesali a vyrazili ven na ulici, abyste navštívili telefonní budku, abyste zavolali své slečně, bezchybně vyťukali její telefonní číslo a čekali, až se ozve. Něco byste udělali pro to, abyste ji slyšeli. A ne dvěma kliknutími na vašem chytrém telefonu vytočit její číslo. Kde je to napětí, kde je ten adrenalin, kde je to nadšení? Trochu se asi vytrácí, že?

Na druhou stranu, když na ulici potkáte právě se kácejícího starého pána, těžko budete v tom šoku hledat telefonní budku, abyste zavolali pomoc. Pokud potřebujete něco okamžitě vyřídit, mobilní telefon je nezbytnou součástí. Pak tady jsou sociální sítě a již zmiňovaný Facebook. Dennodenně chatujeme s velkým počtem přátel a kamarádů. Zkuste si to ovšem představit v „reálu“. Dokážete si najednou povídat s dvaceti lidmi najednou, vnímat všechny stejně a pohotově na každého z nich reagovat? Odpověď je zdánlivě jednoduchá. Nelze. Nebylo by lepší pro to uspořádat nějakou sešlost, kde všichni budou jaksi fyzicky přítomni? A co emoce? Dokážeme je ve psaném textu nebo pomocí smajlíku vyjádřit?

Ovšem je tady i druhý úhel pohledu, přiznám se, mně bližší. Přece se každý den nebudu scházet s tolika lidmi, kde bych na to vzal čas a kde by na to vzali čas oni? Proto existují páteční večery, kdy se partička lidí sejde v hospodě u piva, v čajovně u šíši nebo vyrazí na diskotéku do místního klubu. Hlavně pro nás, studenty, je Facebook nezbytným společníkem. Zakládáme tam třídní skupiny, kde se domlouváme na tom, kdo bude další den zkoušený z fyziky. Když něco potřebujeme poslat nebo vysvětlit, napíšeme spolužákovi, kamarádovi. Když se chceme s někým na něčem domluvit, právě třeba na tom, kdy půjdeme ven, když chceme sdílet nějaké naše zážitky okamžitě a ne až s odstupem času, kdy naše výpověď ztrácí spontánnost a autentičnost. Navíc za psaní zprávy nezaplatíme ani vindru. Chatujeme, protože máme o čem, víme, co chceme napsat.

Z vlastní zkušenosti však vím, že mezi námi existují lidé, kteří tento komunikační prostředek používají naprosto bezhlavě, aniž by věděli, co vlastně chtějí. Vidí někoho online, napíšou mu. A tohle je právě to špatné. Tohle je to, kvůli čemu většina „dospěláků“ na tyto komunikační prostředky nadává. Ale odhadem 70 procent populace, která sociální sítě využívá, není taková. My nepatříme do množiny nomofobů (pozn. red. nomofobie je strach ze ztráty kontaktu s mobilním telefonem). Facebook je pro nás jako email, televize nebo multimediální forma novin. Všechno je přehledně na jednom místě, novinky, věci, které nás zajímají.

A co Skype? Myslím si, že ten je slušným pomocníkem v komunikaci na dálku. Když vám nějaký příbuzný odjede daleko od svého domova, nemáte jinou možnost jak jej vidět, než se spojit právě přes Skype. Nesmí to ovšem přerůst do té formy, že si budete s vašim kamarádem nebo kamarádkou místo fyzického setkání volat každý den, když od sebe bydlíte jen pár kilometrů.

Nejznámější ikona – “to se mi líbí”; zdroj: Digitální život; zdroj: capillarytech.com

A jaká je vlastně pointa tohoto článku, nebo, chcete-li, úvahy? Nic se nesmí přehánět. Takže náš pobyt na sociálních sítích by neměl přerůst do formy, že jako realitu budeme brát to, co se odehrává v našich chytrých telefonech. Občas bychom se měli také podívat kolem sebe, nadechnout se čerstvého vzduchu (v Ostravě nám pojem čerstvý vzduch moc neříká). Nechci, abyste si mysleli, že jsem nějaký aktivista nebo něco podobného. Sám používám Facebook, Instagram, Snapchat, Skype prakticky každý den. Jsou to skvělí pomocníci. Můj chytrý telefon spí vedle mé postele, takže jsme spolu v kontaktu 24 hodin denně. Není to moralizování. Je to úvaha. Každý ať si tedy udělá svůj vlastní názor, může souhlasit a také nemusí. Je to na každém z vás.