Za druhé světové války prošel terezínským ghettem. Přežil několik měsíců ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Odtud absolvoval pochod smrti a roce 1968 se podílel na protiokupačním televizním vysílání. Řeč je o Luďku Eliášovi, který již poněkolikáté navštívil Wichterlovo gymnázium, aby se podělil o své autentické zážitky a dramata, které prožil v průběhu svého života.

Přednášející pan Luděk Eliáš; foto: Jan Socha

„Před třiadvaceti lety jsem se setkal se skupinou neonacistů, kteří pokřikovali různá hesla jako „cikáni do plynu“ a přišel jsem vlastně na to, že nemají vůbec ponětí, co tato hesla znamenají. Tak jsem začal chodit především za mladými lidmi, abych je upozornil na fakt, kam až to může vést,“ říká dvaadevadesátiletý rodák ze Slaného.

Luděk Eliáš se vždy toužil stát hercem, což se mu po válce splnilo. K jeho největšímu angažmá patřilo od roku 1956 herectví a režie v ostravském divadle Petra Bezruče, jehož byl také ředitelem. A právě díky jeho povolání dokáže své prožitky z války vyprávět vždy velmi zajímavě a poutavě, o čemž svědčily reakce studentů.

„Je až neuvěřitelné s jakým klidem o tom tady povídá a že je schopen se k tomu všemu co prožil vrátit.“ reaguje Petra Mikolajková, studentka maturitního ročníku, na průběh přednášky. „Odnesu si z této přednášky určitě hodně, protože příběh pana Eliáše je opravdu neskutečný, určitě to pro něj muselo být strašné, prožít tolik let v takovém utrpení a trýzni,“ doplňuje ji spolužák z vedlejší třídy.

Část přednášky byla také věnovaná dotazům. Studenty nejvíce zajímalo, jak vypadal běžný den v koncentračním táboře, jak změnil pan Eliáš pohled na svět po skončení války anebo jak se mu podařilo shledat se se svou budoucí manželkou, kterou poznal během pobytu v Terezíně.

„Nebuďte v hodnocení světa a lidí kolem sebe povrchní, snažte se nevidět sama sebe jako středobod, ale chápat, že i ti ostatní mají stejná práva, jako já,“ doplňuje Luděk Eliáš na závěr své přednášky. Studenti ho odměňují zaslouženým potleskem.

Reportáž: Návštěva Luďka Eliáše