Archiv příspěvků 2011 – 2022

Punk ještě neumřel

Léto už je dávno pryč. Škola je zpátky, písemky se sypou jako podzimní listí a maturita klepe na dveře. K tomu práce a povinnosti. Na sto deset procent nemůžete fungovat pořád a člověk se občas musí taky pořádně odreagovat, vypnout. Já jsem si k tomuto účelu našel naprosto perfektní drogu – hudbu. A jako každý správný uživatel návykových látek jsem si už i já vybudoval jistou imunitu. Už mi nestačí si hudbu jen pustit a nezúčastněně ji poslouchat. Abych se dostal do opravdového rauše, musím hudbu zažít naživo. Musím u toho být.

1280x720

Anti-Flag, zdroj: teamrock.com

Na svůj nejnovější zážitek se těším jako ještě nikdy. Má cesta směřuje do Prahy, kde se po účastech na festivalech jako Mighty Sounds nebo Pod parou má v pražské Lucerně ukázat jedna z nejdůležitějších amerických politicko-punkových kapel, Anti-Flag. Tyhle chlapíky z Pittsburghu, kteří už spolu hrají přes dvacet let, mám na seznamu svých srdcovek, a tak jsem si je prostě nemohl nechat poslední říjnový den ujít.

122252

Red City Radio, zdroj: musicserver.cz

V baru Lucerna je už od šesti plno. Docházím právě včas, abych stihnul úvodní slovo a poděkování frontmana Anti-Flag Justina Sanea, který vzápětí předává mikrofon svému rodákovi, Dereku Zanettimu. Ten započíná večer se svým akustickým one man band The Homeless Gospel Choir. To, co má tento solo zpěvák na srdci má na jazyku a spolu s kytarou mu to bohatě stačí, aby tento večer sklidil potlesk a souhlas publika. Na stagi se po něm bez zbytečného prodlužování střídají australští hardcore punkoví Trophy Eyes, kteří sice nejsou zrovna můj šálek kávy, ale pod pódiem se rozjel docela solidní kotel a sál se začal zaplňovat tou správnou atmosférou. Posledním, ale neméně důležitým předskokanem jsou Red City Radio, kteří se svým melodickým punkem rozhoupávají publikum do rytmu kytar.

122263

Anti-Flag, zdroj: musicserver.cz

Předskokané skončili. Světlo pohasíná a nad pódiem se objevila vlajka kapely Anti-Flag, hvězda poskládaná ze zlámaných samopalů. Kapela naklusává na stage, frontman pokynul s úsměvem fanouškům nad hlavu zdviženou kytarou, členové kapely se rozestavují do formace a s prvním úderem na struny odpalují koncert skladbou Turncoat. A v publiku začíná to pořádné peklo. Spolu s ostatními křičím z celých plic a snažím se udržet na nohou ve vlně šílených, nadšených a odvázaných fanoušků. Songy tu zná úplně každý. Sbor šesti set hlav  dává dohromady refrény písní z dvacetileté diskografie kapely. Dav ve společné euforii zdvihá prostředník, když je téma písně svedeno k policejní brutalitě a i ty nejklidnější povahy jsou strženy nutkáním skočit si z pódia a nechávají se nést mořem nastavených rukou nad zpocenými hlavami. Prostě atmosféra, jak má být.

Vedle klasik jako This Is The End zaznívají skladby i z nejnovějšího alba American Spring. Anti-Flag jako vždy proložili svůj setlist svými vzkazy a poselstvím o tom, aby lidé nepřemýšleli ve vyjetých kolejích a prosadili svůj vlastní názor, abychom se navzájem respektovali a podporovali se. We are all human, it’s time to prove it.

Dnešní koncert báječně potvrdil to, čím punk je. Energie, upřímnost, na nic si nehrát a chtít něco změnit. Je to jednota lidí nehledě na jejich věk nebo pohlaví, na jejich původ a zázemí. Pod pódiem jsou si všichni rovni, úplně cizí lidé se navzájem podrží a pomůžou druhému na nohy, když upadne. A tuto jednotu přivedla k dokonalosti sama kapela. Bubeník Pat Thetic si přenesl soupravu doprostřed publika a společně s basákem se k nám připojili. Kapela a diváci se stali jedním, a to i dlouho po skončení koncertu. Peace.

Přidejte svůj komentář

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.