Časopis studentů Wichterlova gymnázia

Vítr nese od Zborova

Díky mému mládežnickému projektu Legionářská knihovna, podpořeného penězi z projektu Mládež kraji, se mi dostal do rukou bezmála osmdesát let starý almanach, který vyšel k 20. výročí zborovské bitvy. Sice jsem ho ještě nečetl, ale stihl jsem jej alespoň prolistovat a některé krátké texty přečíst. Jelikož se již na mnoho děl nevztahují majetková práva, dovolil jsem si tři texty z almanachu představit i vám.

MODLITBA ČESKÉHO VOJÁKA
Jaromír Kraus (1894-1917)

Můj bože neznámý, já v této době těžké
se k Tobě s modlitbou svou obracím.
Dej, bože, dej vítězství věci české!

Dej nadšení v mou mysl, dej sílu do mých paží!
Dej na tisíce bratří a zapuď od nás zradu!
Ať na prvé vždy dlíme čestné stráži!

Já neprosím o návrat do své chatky.
Já neprosím Tě o své zdraví, žití –
Já neprosím ni o obětí matky –

Jen o to prosím, bože nade všemi:
Dej to mi, mám-li zemřít v boji,
dej, abych padl v naší české zemi.

A nad Prahou až slavné vzejdou časy,
vykládat o nás budou dětem matky:
Já budu slyšet vše pod dmoucími se klasy.
(1917)

Z jiného, staršího almanachu k 5. výročí bitvy, se dozvídáme, že:
Jaromír Kraus, dvaadvacetiletý důstojnický čekatel, narozený 15. října 1894 v Boskovicích, Letovicích, absolvent obchodní akademie, padl 2. července 1917 ve Zborovské bitvě. Jeho sen, padnout v české zemi, se mu bohužel nesplnil. Je pohřben v mohyle bratří nad vesnicí Cecovou společně s ostatními zborovskými padlými.

Je zde ale i malá pravděpodobnost, že jeho tělo dnes leží v Praze. Buďto se do vlasti dostal jako první neznámý vojín, jehož ostatky se ztratily během nacistické okupace, nebo jako druhý neznámý vojín, který byl přivezen ze stejného místa jako náhrada prvního, ztraceného.

Hrob původního pražského neznámého vojína v kapli Staroměstské radnice

Hrob původního pražského neznámého vojína v kapli Staroměstské radnice

LIST DOBROVOLCE NOVÁKA MATCE

Drahá, zlatá mamičko!
Jsem český voják, revolucionář. Je nás celý pluk. Zítra, brzo zrána udeříme na vojska proradného císaře, probijeme se k Vám na Moravu, do Čech a přineseme Vám svobodu. My zvítězíme! Bude-li třeba, padneme všichni, jako naši předkové u Hvězdy na Bílé hoře. To je naše rozhodnutí.
Padnu-li, má zlatá mamičko, neplačte. Pomodlete se za mne a za nás všechny a buďte hrda, že Jste vychovala syna, který neváhal obětovat život pro blaho národa.
Líbám a objímám Vás, má zlatá matičko.
(1. července 1917, v předvečer zborovské bitvy)

U Zborova padli tři Nováci. Dvaadvacetiletý Antonín z Berouna, dvacetiletý František z Vranovic u Prostějova a dvaatřicetiletý Jaroslav z Pardubic. Všichni tři leží ve společném hrobě nad Cecovou po boku bratra Krause.

Bohužel, v knize není psáno, který z těchto tří Nováků dopis napsal. Z textu se ale můžeme domnívat, že pisatel pocházel z Moravy. Z té pocházel pouze František.

Ke koni tohoto příspěvku bych vás chtěl pozvat k návštěvě FB stránky projektu Legionářská knihovna, kde naleznete spoustu zajímavých fotek, které zobrazují život našich legií, a jiný obsah. Také nezapomeňte navštívit v tuto chvíli ještě stále budované webovky projektu Legionářská knihovna, kde zdarma můžete sehnat skeny knih, na které se již nevztahují majetková práva. Předem upozorňuji, že stránky se stále budují, je zde stále mnoho nedodělků, den za dnem obsah přibývá. A nemyslete si, že všechny knihy na legionářské téma jsou stejné, však se přesvědčte sami.

Tento příspěvek ukončím oslavnou básní básníka Josefa Hory (1891-1945).

ZBOROV 1917
Josef Hora

Tam kdesi na větrné pláni
nad vaše kosti skřivan vzlét.
Jsou mrtví, jejichž umírání
k životu probudilo svět.

Jim v krvi bratří, v srdcích dětí
vztyčila pomník rodná zem.
A jejich poselství k nám letí
přes hroby přísným příkazem.

 

Tagged as: , , ,

Přidejte svůj komentář

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.