Komenského ilustrace k Labyrintu světa

“Když jsem ještě chodil spát po večerníčku” – tak znělo znělo zadání slohové práce školního kola 42. ročníku Olympiády v českém jazyce. Začtěme se do originální práce vítěze školního klání OJČ, Jakuba Kožušníka. Text odkazuje až kamsi ke konci předminulého století, je prostoupen symbolismem, mysticismem i snahou uchopit svět citem a instinkty. Autor jako by vstupoval do dialogu s Otokarem Březinou, Jakubem Demlem, ale především s Friedrichem Nietzschem, jehož kultovní dílo je v závěru explicitně připomenuto.

Slyš, poutníče! Slyš příběh o časech dávno minulých. O věku tak dávném, že i já zapomněl jsem všechen jeho běh. Něco však utkvělo mi v mysli a o to málo se teď s tebou podělím.

Nebylo tehdy věcí, jaké jsou dnes. Vše bylo menší, daleko menší, než je dnes. Lidé byli dětmi, Ženy dívkami, Muži chlapci, Králové panoši a Dravci jen malými tvory. Nebylo oltářů dnešních časů, neslýchali jsme dalekých hlasů, nevídali jsme krásy odlehlých míst. Vše bylo menší, blízké, podobné kouli mlhavého skla, z níž jen Proroci a Věštci vyvodí moudrost příštích dní.

Nebylo dobra ani zla, vše se však zdálo se býti dobrým, nebo zlým. Tak jako oči Slepců hledí vpřed, stejně i oči dětí sledují obzor, aniž by cokoliv mohly zahlédnouti. Stejně jako ryba, strom či hora – i dítě může jenom růst. Nebo může jako malá říčka vždy téci vdál. Nikdy si ale neurčí, kam; to hory, skály a peřeje směrují kroky její pouti, než se její vody spojí s mořem.

Slyš proto nyní, co ti povím! Abys dál mohl jiné učit. Abys vést mohl jejich pravdy, jako horstvo či údolí.

Čas tehdy plynul jinak než dnes. Všemu vládla jen temná zář, málokdo tehdy našel v ní své cesty. Světlo nést musíš na svých bedrech, jinak nikdo tvých slov neuslyší. Proč také poslouchat neviděné? Proč strach mít, neznaje bezpečí? A proč vůbec chtít světlo a domnívat se, že je lepší tmy? To vše říci jedním slovem musíš. Jedna musí být tvá odpověď. Prostor jedinou svící ozářit musíš umět, neb tma, je-li ponechána, vždy navrátí se zpět.

A nakonec, až práce tvá bude dokonána, vše bude, jak býti má. Nepoznáš změn, nespatříš svého cíle, neb cíl tvůj bude ve všech směrech. A to, že jej neuvidíš, bude tvým vítězstvím. Pokud bys jej totiž zahlédl, poznal bys, že jsi ho stále nedosáhl, že ti stále pár kroků chybí.

Tak pravím Já, Zarathustro! Tak pravím já!