V letošním roce bude redakce Glossaria přinášet sérii rozhovorů s absolventy naší školy. Ta si letos připomene 60 let své existence. Interview nám poskytl Jonáš Tokarský, který maturoval na našem gymnáziu v roce 2000. Jeho literární prvotina Alchymické dítě a jiné povídky  byla o čtyři roky později prohlášena “objevem roku” a odměněna literární cenou Magnesia Litera. Jonáš Tokarský  vystudoval Fakultu metalurgie VŠB-TUO a dnes působí v Centru nanotechnologií VŠB-TUO.  

Jonáš Tokarský |Foto: http://www.zlepsisitechniku.cz/

S jakými pocity dnes vzpomínáte na svá léta strávená na Wichterlově gymnáziu?

Přiznám se, že si z těch sedmi roků po šestnácti letech pamatuji mnohem méně, než bych chtěl a možná i měl. Vzpomínky se týkají především mimoškolních aktivit či akcí typu výletů, lyžáku apod. Avšak vzhledem k tomu, že mi v paměti neutkvělo nic vyloženě negativního, jsou ty pocity spíše kladné.

Jak byste charakterizoval Wichterlovo gymnázium jako školu?

V době mého studia gymnázium ještě neneslo tento název a všichni jsme je znali jako “velký Exil”, resp. “velká Thälmannka”, podle toho, zda byl člověk zvyklý na dřívější název ulice. Na rozdíl od “malého Exilu”, což bylo jazykové gymnázium, neměla naše škola žádné konkrétní zaměření. Bývala to kvalitní škola (naše třídní profesorka s oblibou používala označení “ústav”, což nás pokaždé pobavilo) a většina tehdejších pedagogů byla dobrá po profesionální i lidské stránce.

Jonáš Tokarský se studenty Wigymu v roce 2012 | Foto: Pavel Měrka

Co se Vám během studia na gymnáziu nejvíce líbilo?

V průběhu let postupně několik spolužaček.

Je něco, na co se snažíte zapomenout z dob Vašeho studia?

Nic konkrétního mne nenapadá.

Vrátil byste se do dob Vašeho studia na Wichterlově gymnáziu? Proč ano nebo ne?

Devadesátá léta byla svým způsobem výjimečná a zcela jistě byla lepší dobou, než ve které žijeme dnes. Takže možná z toho důvodu, ale jinak spíše ne. Období věku náctiletých je jedním z těch obtížnějších úseků života, kterými si člověk prochází, a při pohledu zpět není moc o co stát.

Kdy jste se začal zajímat o chemii (alchymii) a nanotechnologie? Začala Vás chemie bavit právě na Wichterlově gymnáziu?

O alchymii jsem se začal zajímat poté, co jsem si přečetl Bergierovo a Pauwelsovo Jitro kouzelníků, to bylo zhruba někdy v době, kdy jsem na gymnázium nastoupil, ale nebyla v tom žádná souvislost. Chemii jsme poprvé měli až v sekundě, tzn. vlastně v sedmé třídě, a ta mne v souvislosti s alchymií zajímala a bavila, ale spíše navzdory tomuto předmětu, který z jistých důvodů téměř celá třída upřímně nesnášela. K nanotechnologiím jsem se dostal až při svém doktorském studiu, to bylo devět let po maturitě.

Vnímáte nanotechnologie jako důležitou součást budoucnosti?

To je podobná otázka, jako byste se zeptal, zda vnímám slunce jako důležitou součást života na zemi. Ono jí je nezávisle na tom, jak to někdo vnímá, a s těmi nanotechnologiemi je to podobné. V současnosti jsou produkty výzkumu v oblasti nanotechnologií hojně používány v celé řadě odvětví lidské činnosti a nejinak tomu bude i v budoucnu, protože pokrok zastavit nelze. Otázkou spíše je, co si pod pojmem nanotechnologie představujeme. Nanomateriály s užitečnými vlastnostmi asi budou používány stále a čím dál tím více, avšak ohledně nanostrojů ve smyslu sebereplikujících se assemblerů, jak je definoval Drexler, jsem spíše skeptický.

Jakou vysokou školu jste se rozhodl studovat a proč?

Vystudoval jsem Vysokou školu báňskou, konkrétně Fakultu metalurgie a materiálového inženýrství, protože obor materiálových věd mi byl blízký a zajímal mne.

Baví Vás Vaše zaměstnání?

Jako ve všem, tak i v zaměstnání člověk musí dělat i ty méně příjemné věci, které jej nebaví, ale dokud budou převažovat činnosti zajímavé a smysluplné, bude mě má práce bavit.

Co Vás vedlo k napsání Vaší knihy „Alchymické dítě a jiné povídky“?

Odjakživa jsem rád vymýšlel příběhy a bavil jimi své okolí. Čtení je navíc jednou z mých největších zálib, takže dohromady z toho ta knížka tak nějak vyplynula.