Jaroslav Hašek, voják C. a k. armády
Státní znak Rakouského císařství | Zdroj: https://commons.wikimedia.org
Na bojištích Velké války musel bojovat skoro každý, kdo dostal povolávací rozkaz. Nezáleželo na tom, zda byl člověk svobodný nebo ženatý, jestli měl rodinu, jakého byl vyznání, povolání nebo postavení. Když byl vhodný pro službu, byl odveden. Mezi lidmi, kteří na začátku války museli narukovat, byl i známý český spisovatel, autor Dobrého vojáka Švejka, Jaroslav Hašek. Ten byl zapřísáhlým pacifistou, a tak i z války dovedl udělat dokonalou komedii.
Když Haškovi přišla „pozvánka” od jeho 91. pěšího pluku v Českých Budějovicích, posteskl si: „To mi bude smutno, jet takovou dálku sám! Ale já už někoho najdu.” Poté napsal vzkaz na korespondenční lístek a odeslal jej. Na lístku stálo:
„Vážení pánové!
Vašemu laskavému pozvání nemohu pro nával práce vyhověti, ale ujišťuji Vás, že jakmile se jen trochu osvobodím, použiji vašeho laskavého pozvání a navštívím Vás.
S veškerou úctou
Jaroslav Hašek, spisovatel.”
Haškovi nakonec opravdu cestou smutno nebylo. Do Budějovic až k regimentu jej doprovodil četník. Haškovy osudy v zázemí u C. a k. 91. pěšího pluku by byly tématem pro samostatný článek, a tak se přesuňme v čase.
rakouský voják Jaroslav Hašek v roce 1915
Jak vnímali Haška jeho spolubojovníci na východní frontě? Díky své povaze byl u svých přímých nadřízených v oblibě. Jeden z nich byl účetní šikovatel Jan Vaněk (pozn. hodnost účetního šikovatele byla zrušena a nahrazena hodností účetního poručíka v roce 1882, rok před Haškovým narozením, který ji ve svých knihách stále používal). Jeho dalšími nadřízenými byli nadporučík Lukas nebo hejtman Sagner. Během svého působení v rakouské armádě vystřídal Hašek mnoho funkcí. Své distinkce frajtra a jednoročního dobrovolníka nenosil, protože Rusové, jak říkal, jdou vždy po vyšších šaržích. Ke svým podřízeným vojákům se choval netypicky a neužíval kategorický imperativ. Rozkazy v Haškově podání zněly zpravidla takto: „Kluci, má se udělat to a to. Kdo to půjde se mnou udělat?” Nebo: „Chlapci, dnes prý na nás přijde inšpicírunk. To si musíme jít někdo stoupnout na horchposta.” A když se chlapci zdráhali jít, Hašek říkal: „Vy tu válku jenom protahujete…” Bohužel, velení se začalo obávat, že by se Haškovi vojáci bouřili a proto jej převelelo jinam.
Postupem času Hašek vystřídal další funkce, a dokonce se zase vrátil ke svým vojákům, kteří ho radostně přivítali. Ve chvílích klidu s nimi rád debatoval, vyprávěl o svém životě nebo za ně psal dopisy. Také v tomto období skládal básně. Jednu z nich složil na počest největšího nepřítele vojáka – vší.
Báseň o vších, složená na poli válečném JAROSLAVEM HAŠKEM v rakouských zákopech u Chorupan pod Dubnem v Ruském Polsku.
Vy malá zvířátka, že ve dne v noci
vždy znepokojujete hrdiny,
jež všanc vám vydáni a bez pomoci
šat prohlížejí každé hodiny,
vám v dějinách též patří čestné místo,
neb stráži nedáte vy spát,
a bdělost zvyšujete, jak je jisto,
tak celkem vzato, mám vás rád.
Jste přítulná a v nejkrutější boje
vy věrně provázíte vždy nás.
Vy vešky malé. potěšení moje,
kdo před vámi se neotřás!
Vy zaháníte nudnou, dlouhou chvíli,
když trochu zmlkne rachot děl,
dík za zábavu, již jste připravily,
o které dosud mnohý nevěděl.
Když košile se svleče v bázni boží,
háv každý prohlédnut, kde úkryt váš
a otázky se kolem tebe množí,
otázky skromné: Už je taky máš?
Ti neupřímní hledají je tajně,
za tichých nocí, když usíná kraj,
zda nevidět jich, úzkostlivě krajně
a nehty zničí života jich máj.
A jiný veřejně, jak čest to muže žádá,
ten neleká se pravdy nahoty,
prohlédne bříško, poškrábe si záda
a bluzu svleče s kalhoty.
Přede všemi bez ostychu bije
staré i mladé, kde je nachází.
Když pozoruje, že to ještě žije,
tu podruhé veš palcem dorazí.
A nezná milosti a nezná slitování,
rodiče hubí, ničí sirotky,
v poledne, večer i za doby ranní
a sirkou pálí bílé zárodky.
Leč marno vše, zas nové řady rostou,
jež útokem se ženou po těle,
a smutnou pravdu seznáš, trochu prostou,
že neznáš svátků, neznáš neděle.
I po letech, až v milém vnuků kruhu
děd o té válce rozpoví se rád,
jim o vších poví tam od řeky Buhu
a neopomene se při tom poškrábat.
Svůj literární talent zúročil Hašek jako plukovní kronikář. Nakonec se mu dostalo pocty pást plukovní krávy. Zde mu dělal společnost starý Bílek, malíř keramiky kdesi od Bechyně. Haškovi to bylo ale úplně jedno, protože už ani svou pušku nevlastnil. Nechal ji kdesi opřenou o zeď nádraží. Po nějaké době měl již Hašek své svěřenkyně tak dobře vycvičené, že při přesunech naskočil na nejbližší kravku jako na nejbujnějšího oře, a vedl stádo jinam. Jednou se stalo, zrovna když Haška a Bílka navštívil na pastvině Vaněk, že Rusové zahájili útok. A ten, jak víte z hodin dějepisu, začínal dělostřeleckou přípravou. Pastevci krav viděli, jak se jejich vojáci stahují dozadu a chystali se vyrazit s nimi. Bohužel, jeden ruský šrapnel dopadl mezi krávy a ty se poplašily. A k dovršení všeho se rozběhly se směrem k nepříteli. Krávy se zastavily až u nových ruských pozic a pastevci se chystali vzdát. Jaké bylo překvapení, když se Rusové vzdali jim, třem vojákům s kraví armádou. A tak dostal Hašek velkou stříbrnou medaili za zajetí 120 Rusů a 4 kulometů.
Poslední funkce, kterou zastával, byla funkce telefonisty. Za výše zmíněné zásluhy byla Haškovi přislíbena dovolená, o kterou požádal. Velmi se na ni těšil a svůj lístek očekával každý den. Rusové ale zase zahájili útok a Hašek, který se těšil na svou dovolenou, se jí nehodlal vzdát. A tak stále do telefonu křičel: „Ausharren! Feuer einstellen!” Když se dostal se skoro celou divizí do zajetí, doslechl se od ostatních, že to celé zavinil „ňákej vůl, kerej furt řval do telefonu: Ausharren! Vytrvat! Feuer einstellen! Zastavit palbu! Nicht schiessen! Nestřílet!
Pokud Vás Haškův příběh zaujal, doporučuji si přečíst některou z knih, které o něm napsali jeho přátelé. Výše uvedené období (Hašek v rakouské armádě, ale i Hašek v zajetí a Hašek v legiích) je nádherně zpracováno v knize Václava Mengera (1888-1947) Jaroslav Hašek, zajatec číslo 294217. Kniha bude dostupná na stránkách Legionářské knihovny po vypršení majetkových práv od 1. ledna 2018.
