Ježíš Kristus (Peter Cmorik) spolu se svými následovníky včetně Máří Magdalény (Martina Šnytová); autor: Martin Popelář

Dlouhé měsíce připravované představení Jesus Christ Superstar mělo 17. a 19. března premiéru na prknech Divadla Jiřího Myrona. Pokud se vám nepodařilo „urvat”  vstupenky dlouho před prvním představením, dnes již budete mít patrně smůlu – do konce sezóny je Ježíš beznadějně vyprodaný.

Celou dobu studování tohoto velkolepého dramatu doprovázela zprvu originální, později pak zdlouhavá a nezajímavá internetová propagační kampaň – snad i lehce zbytečná – málokterý Ostravák by dokázal přehlédnout zprávy linoucí se ze všech kanálů nejen regionálního zpravodajství. Bohužel v závalu informací o brodwayském trháku mohl kdekdo přehlédnout premiéru opery Hamlet v Divadle Antonína Dvořáka.

Jesus Christ Superstar, rocková opera autorů Tima Rice a Andrewa Llodya Webbera z roku 1969, vyjímá kratičkou část Ježíšova života, přesněji období od jeho příchodu do Jeruzaléma až po jeho ukřižování. Příběh je zajímavě vyprávěn z pohledu Jidáše Iškariotského, který ovšem spáchal sebevraždu již před Ježíšovou smrtí. Drama se ihned po své první premiéře stalo fenoménem, dočkalo se několika filmových zpracování a mnoha divadelních nastudování.

Ostravské zpracování se pod vedením režiséra (a ředitele NDM) Jiřího Nekvasila naštěstí nesnažilo odlišit od originálu za každou cenu, třebaže to mohly zapříčinit spíše závazky vůči vlastníkům práv k dramatu než snaha o věrný obraz původního představení. Scéna, na které se vyjímala replika nově zrekonstruované baziliky Božského Spasitele spolu s parkovištěm a pro něj typickými betonovými kostkami, byla originálním, funkčním a nerušivým prvkem, jenž může obyvatele Ostravy potěšit, zvláště v konfrontaci s velikostí hlavní postavy – Ježíšem. Kostýmy byly také prakticky soudobé, Ježíš se objevil s neformální rozhalenkou, jeho zprvu věrní následovníci pak také volili „causal“ oděv – košile či saka, v ostřejších případech kostýmy s koženými prvky. Nechyběly však roztleskávačky ve svých typických úborech, tanečnice, za které by se nemusel stydět ani Dan Nekonečný nebo policejní těžkooděnci korzující možná až příliš často napříč jevištěm.

Poslední večeře Ježíše Krista (uprostřed, Lukáš Vlček), autor: Martin Popelář

Druhá, sobotní, premiéra se nesla stejně jako ta první ve hvězdném obsazení. Ježíše ztvárnil brněnský herec Lukáš Vlček, který se alternuje se slovenskou hvězdou Peterem Cmorikem. Bohužel se jeho hlasový projev nedal označit za bezchybný, naštěstí problémy nastaly pouze ve vyšších polohách, v těch opačných byl Ježíšův zpěv jistý. Jidáše Iškariotského, asi nejnáročnější postavu rockové opery, si zahrál Roman Tomeš (alternován Lukášem Adamem), jenž se kontroverzního „záporáka“ proklínaného nejen křesťany, ale i loňskými maturanty, zhostil s notnou dávkou energie a zápalu. Bohužel jeho zpěv prakticky ve všech rychlejších pasážích zanikal pod přezvučenou hudbou orchestru, což jeho celkovému projevu vzalo na působivosti. Nutno podotknout, že se stejným problémem se potýkaly i ostatní postavy. Jako Máří Magdaléna se na jevišti objevila nejzkušenější z tria Fialová–Příhodová–Šnytová, Hana Fialová, nositelka Ceny Thálie za roli Edith Piaf v ostravském NDM. Ta se původně měla objevit již na premiéře první, bohužel jí to zdravotní problémy znemožnily.

Jidáš (Lukáš Adam) v popředí baziliky; autor: Martin Popelář

Těžko říci, kdo je cílovou skupinou tohoto představení. Nejmladších se představení pravděpodobně nedotkne, ačkoliv scény smrti Jidáše i mučení Ježíše jsou dostatečně hodnověrné, starší publikum může být nervózní z rockovosti této opery. Přesto by se nepoučený divák na představení díval jako na „hollywoodský akčňák“, s prapodivným vyvrcholením, „Vždyť ten klaďas na konci umřel!“ Naopak příliš znalý divák by mohl namítat, že toto drama popírá velikost samotného Ježíše Krista, když popisuje pouze několik málo epizod před ukřižováním. Co se děje před a po tomto aktu musí rozhodnout sám divák – je na něm, aby si uvědomil Ježíšovu smrt a její následky.

Jesus Christ Superstar se v Ostravě nestal ničím novým. Bylo by však chybou něco podobného očekávat. Náročnost tkvěla v jeho nastudovaní, pochopení, velkoleposti a z ní vyplývajícího závazku nikoli vůči ostravskému publiku, které na divadelních prknech snese všechno, ale vůči dobré pověsti ostravského divadla. To si dokázalo, že velká jména zvládá. Závazek byl splněn – Ježíš v Ostravě je. S precizně zpracovanými kulisami ostravské baziliky, s hromadou herců, tanečníků a hudebníků. A lidé jsou šťastní.