Zdroj: ZŠ TGM Český Krumlov

Ráno jsem vstala z postele a podívala se s opovržením na stůl, ale ty pitomé růžové šaty s volánkem tam, k mému opovržení, stále ležely. Chvíli jsem uvažovala, že bych si je třeba snad neoblékla a šla do školy v riflích jako obyčejně. Jenže maminka by z té „skvělé“ fotografie stejně poznala, že jsem ty odporné šaty neměla. Povzdechla jsem si a opravdu nerada si ten hnus oblékla. ,,Bože,“ vyděsila jsem se při pohledu do zrcadla. Včera, při té hádce s maminkou, že focení v páté třídě není žádná událost, to přece nemělo nažehlený volánek u krku!  Nakrčila jsem spodní ret a podívala se na hodiny: ,,Tereza tu bude každou chvílí.“ Taky, že byla, protože zařinčel zvonek.

Na ulici stála Terka a vypadala dost nabručeně. No, popravdě jsem se jí nedivila. To, co měla na sobě ona, bylo ještě horší než ten můj růžový, nažehlený volán. Tělo ji obepínala hromada bílé záclonové krajky, která byla u  pasu sepnutá něčím, co připomínalo modrou stuhu do vlasů.  Vysoce ,,umělecký dojem” korunovaly veliké modré květy přišité na lemu garderóby.  ,,Co koukáš, neviděla jsi nikdy záclonu?“ vyhrkla dost nabroušeně.  Se šklebem na tváři jsem odvětila: ,,Ano, ale nikdy ne v podobě šatů.“ Po zbytek cesty do školy jsme se hádaly, kdo z nás má příšernější obleček.

Před třídou stál Tonda. S chechotem pravil: ,,Nazdar Marie, jsem netušil, že je maškarní.“ ,,Ne ty hňupe, focení,“ řekla jsem, ne moc přátelsky, na svou obranu. Vytřeštil oči: ,,Průser, já na to zapomněl a doma nic neřek!“  Nelibě se podíval na své roztrhané kalhoty a zmačkanou košili. ,,Stoupni si dozadu, gatě nepůjdou vidět a ta košile ujde,“ poradila jsem mu pohotově.  Pochybuji ale, že Tondova  mamka by mluvila stejně. A to se do debaty zapojil Matěj. Když pochopil, o čem je řeč, zůstal stát jako solný sloup.  I na něm bylo zřejmé, že na focení pozapomněl. Komu by také rodiče dovolili zvěčnit se na školní fotografii v tričku Šmouly Mrzouta s trochu poupravenou  hláškou. Na triku se mu místo obligátního ,,nemám rád…“ skvěl nápis ,,S**u na…“. Matějův outfit byl snad ještě horší než ten růžový hnus, který jsem měla na sobě já.

Pokusila jsem se vklouznout co nejméně nápadně do učebny, ale bohužel se mi to nepovedlo.  Třídou se neslo řvaní našich kluků: ,,Hej, má někdo tucha o dnešním focení?“ Pak se celá třída se otočila na nás, zmlkla a zírala. Měla jsem podivný neutuchající pocit hraničící s jistotou, že všichni civí na můj úděsný ohoz. Bylo jasné, kdo to věděl, nebo lépe řečeno, čí rodiče o focení byli svými ratolestmi uvědoměni. Oblečení totiž mluvilo za vše. Mlčení prolomila Veruna hysterickým: ,,Zase mi zkazíte fotku! Teď jen – kdo víc?“ Podívala se na chlapce vedle mě a pronesla: ,,Neupravení holomci, nebo přezdobené husy?“ Sjela mě pohledem. V duchu jsem ji usadila: ,,Stejně se na tu fotku vlezeš jen ty a tvoje ego!“  Nestihla jsem to však říci nahlas, jelikož do třídy vešla učitelka a já honem zalezla do lavice k Terce.

Jako by toho dnes nebylo ještě dost,  učitelka přišla do třídy s diktátovými sešity. Navíc jsem stále slyšela neutuchající šepot spolužáků. Určitě mluví o mých šatech. ,,Mami co jsi mi to udělala!“ zaúpěla jsem v duchu.

,,Jako na popravu,“ pošeptal mi Maty, když jsem se zkroušeně postavila před objektiv kamery. ,,Ta hezká slečna s tím volánkem u krčku, prosím, doprostřed!“ rozkázal panovačně muž s fotoaparátem. Po odmlce dodal: ,,Ať se pohledy soustředí na slušně oblečené.“ A změřil si znechuceně Matěje. ,,No a vy, ano v té modré halence,“ ukázal na Veroniku, ,,posaďte se vedle ní.” A pak kývl na Terezu: ,,Hmmm, vy z druhé strany.“

Po čtvrt hodině náročného aranžování jsme stáli už tak, že nevhodné nápisy a zmačkaná trička nešla vidět. Aranžování spělo do finále a pan fotograf ze sebe podrážděně vyplivl: ,,Sýr!“ Spoušť mistrova fotoaparátu se dala do pohybu právě ve chvíli, kdy se lavice v poslední řadě naklonila nebezpečně dopředu. Ve stejném okamžiku si  Dana přede mnou si odhrnula vlasy z očí,  kluci za mnou se rozesmáli, Veronika se rozječela a ukázala na mé rameno. Podívala jsem se na svůj odpudivý, růžový nažehlený volán. Rozzářil se blesk a cvakla spoušť. Když jsem to uviděla, pomyslela jsem si: ,,Do háje!“ Po rameni se mi roztékalo obrovské ptačí hovno.