Jarek Nohavica Zdroj:http://kultura.zpravy.idnes.cz

/-pozn. red.-/  Jak jste si jistě povšimli, Glossarium zveřejňuje sérii rozhovorů s absolventy naší školy. Jedním z nejznámějších maturantů wigymu je Jarek Nohavica (maturitní ročník 1971). Redakce školního časopisu získala původní a širší veřejnosti zatím neznámý text, ve kterém nahlédneme  do zákulisí tvorby ostravského barda.

Seděl jsem v křesle jedné z ostravských kaváren a usilovně jsem přemýšlel. Kolikrát jsem jim už opakoval, že pod tlakem pracovat neumím! Oni pořád – publikum tohleto, publikum támhleto, bez nových textů tě už nebude nikdo poslouchat a jiné podobné žvásty… Ale to je mi upřímně jedno. Budu psát, co se mi zlíbí a kdy se mi to zlíbí. A když s tím nebude publikum spokojené, je to nejspíš špatné publikum a bude na čase jej obměnit.

Přesto jsem však zamyšleně kroutil v ruce šálkem kávy a hledal inspiraci. Chlad venku ze mě vysával veškerou energii, ale teď, když jsem seděl pohodlně usazen v teple útulného interiéru, myšlenky se mi rozběhly na všechny strany. Vybral jsem si velmi strategické místo u okna, odkud jsem měl úžasný výhled na dění kolem. A musím uznat, že i přes všudypřítomný chlad bylo na letošní zimě něco vskutku magického.

Na okenních tabulkách se srážely krystalky ledu a vytvářely obrazce podobné tradiční české krajce. Jenže ani ta nejtalentovanější a nejpreciznější švadlena by nedokázala utkat něco tak překrásného, zdobného a jedinečného. Sledoval jsem pohledem jednotlivé záhyby a hledal v nich systém, něco, podle čeho to ten úžasný umělec led vytvořil. Musel jsem do toho být opravdu zabraný, protože zničehonic mě ze snění probralo mohutné „šplouch“ a poté „plesk“. Výhled mi náhle zhnědl a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, co se stalo. Velmi neohleduplné rychlé auto před okny kavárny prudce zabrzdilo a ošplíchlo celou výlohu, čímž totálně zničilo pohled na celou tu magickou krajku. „To máš za to,“ pomyslel jsem si. „Přemýšlíš nad kravinama, místo aby ses soustředil. Vesmír se ti nejspíš snažil naznačit, že hit „Okenní tabule“ by se určitě v rádiích moc neuchytil.“

Co máme na jazyku

Usrkl jsem další doušek kávy a hlouběji se zabořil do křesla. Proč je vymýšlení textů tak nesmírně náročné… Jsem přece kreativní umělec, múza by měla přicházet sama… Možná když se ještě trochu uvolním, tak…

Znova jsem s úlekem nadskočil a trhnutím se probral z lehké dřímoty, do které jsem nevědomky upadl. Důvodem byla opět okenní tabule, na kterou se tentokrát rozplácla mohutná sněhová koule. Vyslal ji malý klučina projíždějící kolem po chodníku na saních, které táhl jeho tatínek. Ještě než odjel z dohledu, vesele se na mě zazubil. V lehce ospalé náladě jsem měl chuť se rozčílit, ale vzteklý výraz ve tváři roztál. Něco mě totiž napadlo. A aby toho nebylo málo, v dálce se v tu chvíli rozezněl silný úder kostelních zvonů.

Jarek vytáhl notýsek a začal psát. Slova mu jakoby sama ubíhala pod rukou a tvořila text písně, která se později stala velkým hitem. Když skončil, spokojeně se na své dílo podíval a pousmál se. Vytrhl papírek z notýsku a rámečkem si vytvořil místo pro název. Neváhal ani chviličku a úhledným tiskacím písmem píseň nadepsal. Stálo tam: „Ladovská zima“.

Poznámka: Text, který jste právě dočetli, Jarek Nohavica samozřejmě nikdy nenapsal. 🙂 Jedná se o slohovou práci, která vznikla v rámci okresního kola Olympiády v českém jazyce. Téma zadání znělo: Ladovská zima. Mou slohovku (spolu s dalšími texty) publikovalo Středisko volného času v Moravské Ostravě v almanachu Co máme na jazyku.