“For having created new poetic expressions within the great American song tradition.” (česky „Za to, že vytvořil nové básnické výrazy v rámci velké americké písničkářské tradice.“) Těmito slovy odůvodnila švédská akademie výběr vítěze Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2016. Letošní první místo patří Robertu Allenu Zimmermanovi, jenž po básníku Dylanu Thomasovi používá pseudonym Bob Dylan.

Tento americký písničkář se v minulosti proslavil výjimečným pojetím hudební produkce. Svým tónům vnáší poetický nádech se spoustou emocí, romantičnosti a různorodých pocitů. Něco jako byste poslouchali zhudebněné básně.

Ačkoliv se v jeho tvorbě projevují také prvky rocku, country nebo blues, měl svým stylem vždy nejblíže k folku: „Když jsem začal s folkem, věděl jsem, že to je vážnější. V těch písních je víc zoufalství, smutku, více jásotu, více víry v nadpřirozeno, jsou v nich daleko hlubší city.“ Pro důkaz si můžete poslechnout například The Times They Are A-Changin’ nebo Blowin´ in the Wind, jeden z písničkářových prvních singlů.

Hranější než se očekávalo, se stala rocková balada Knockin’ on Heaven’s Door. Klepání na nebeskou bránu vzniklo v roce 1973 jako pouhý soundtrack k filmu Pat Garret & Billy the Kid. Ve výsledku má píseň nepřeberné množství cover verzí. Té bezpochyby vůbec nejznámější propůjčil svůj nezaměnitelný hlas Axl Rose s kapelou Guns N’ Roses.

Americký dvouměsíčník Rolling Stone spustil v listopadu roku 2004 hlasování o 500 nejlepších písní všech dob. Pověření zástupci nejrůznějších odvětví hudebního průmyslu pak vyhodnotili Dylanův takřka šestiminutový kousek Like a Rolling Stone jako dokonce ten nejlepší.

„Nejjednodušší způsob, jak něco udělat, je nikoho se neptat,“ tvrdil, a tak tvořil texty, skládal písně, koncertoval, hrál dokonce i v několika filmech, až se stal držitelem Nobelovy ceny. Zprvu to sice vypadalo, jako by Dylana ocenění vůbec nezajímalo. Po dvou týdnech ovšem začal s akademií komunikovat a přislíbil, že se na předávání 10. prosince nechá osobně vidět. Tak snad se na předávání Nobelových cen ukáže a ne jako před třemi lety, kdy nedorazil na slavnostní ceremoniál americké literární akademie.

A jak to vidí veřejnost? Pro většinu je Bob Dylan samozřejmě fenomenální umělec s citem pro jemnost. Najdou se ovšem i tací, kteří tvrdí, že toto prvenství je naprosto nezasloužené. Hudebník prý nemůže dostat takovéto ocenění určené pro skutečné literární kapacity. „Nobelovka“ že se údajně rozdává už takřka na potkání. Tak jako tak Nobelovu cenu Bobu Dylanovi už nikdo nevezme a je jen na vás, jaký si na tuto skutečnost vytvoříte názor.