TGM ve věku 27 let

Tento příběh mi vyprávěla má babička. Měla tetu, která se ještě jako mladé děvče před první světovou válkou setkala s Tomášem Garriguem Masarykem, tehdy poslancem rakousko-uherského parlamentu.

Má praprateta Anna Londýnová se v roce 1911 ucházela o přijetí ke studiu na učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí. Její otec František ji tehdy vezl na přijímací zkoušky a čekání využil k setkání s profesorem Masarykem, kterému pomáhal organizovat předvolební kampaň na Valašsku.
Praprateta vzpomínala, jak se před přijímacími zkouškami setkala s vysokým pánem, který ji sám první pozdravil, zajímal se o její zkoušky a popřál úspěch. A hlavně jí říkal „slečno“! To zatím vesnické děvče nezažilo, bylo to poprvé, co se k ní někdo choval jako k dámě.
Po zkouškách se s ní ještě jednou setkal a rozloučil se slovy: „Přeji vám úspěch. Náš národ potřebuje co nejvíce chytrých a pracovitých lidí.“
Praprateta si tohoto setkání velice vážila, zejména později, po vzniku Československa, kdy se z profesora Masaryka stal jeho první prezident. Byl to první muž, který ji nazval slečnou …

I další příhoda, která se v naší rodině traduje, se váže k T. G. Masarykovi.
Babiččin dědeček František Londýn v mládí studoval práva ve Vídni a setkal se tam s českým vyučujícím Tomášem Masarykem, který byl přítelem a oporou českých studentů. Dědeček nakonec studia nedokončil, protože se musel vrátit do rodné vesnice a převzít starost o rodinnou restauraci a s akademickým prostředím se tak rozloučil.

Na jaře 1910 se jednou u mého prapradědečka objevila děvečka, že prý před hospodou stojí nějaký pán a chce s ním mluvit. Prapradědeček měl dost práce, nechal návštěvníka čekat, ale nakonec vyšel ven se podívat. A byl to jeho starý známý Tomáš Garrigue Masaryk!
Přivítání po letech bylo bouřlivé. Hostu byli představeni všichni přítomní a ženské osazenstvo dostalo hned za úkol nachystat dobrý oběd, protože od vlaku to bylo daleko a hostu jistě vyhládlo. Staří kamarádi mezitím probrali historii a začali se věnovat i důvodu návštěvy. Masaryk kandidoval za Valašsko do parlamentu a chtěl po Františkovi pomoc s předvolební kampaní, zejména setkáních s voliči.
Po čase se ozvalo:
„Pánové, nechte toho na chvíli. Oběd je na stole!“
Z kuchyně zavonělo upečené kuře a Masaryk se zarazil.
„Františku, nemáš radši kyšku? Já ji mám rád a dlouho jsem ji už neměl! “
A tak se účast profesora Tomáše Garrigue Masaryka v Říšském sněmu pekla nad talířem maštěných brambor a džbánkem kyšky…