Alfred Kubin /Zdroj: http://surrealistisch.blogspot.cz/

Přičichl ke slušnosti
Hledal k ní cestu marně
Příliš moc víry to stálo
Tak nechal ji v zastavárně

Bez ní teď chudák plesniví, hnije
Kazí se, páchne jak týdenní mrva
Duše schne, umírá, uštkla ji zmije
Lhát, krást a chlastat a fňukat a zdrhat

Odnikud otázka vypluje tiše
Jak larva, červ, parazit, pod kůží hlodá
Jak nešťastná láska v nás rozdmýchá srdcebol
Hajzl je, necita. Odpověď – kdo dá?

Je člověk zvířetem snad a ničím více?
Je ten cit pro lásku iluzí jen?
Rodí se duše bez cíle do světa,
do světa plného zastaváren?

Ano i ne a ne a i ano
A odpověď nesdílná tíží jak zem
Důvěra v druhého, železné lano,
Ve světe plném zastaváren.