Teri Blitzen

V záři reflektorů, ale v pohodlí domova. Znají a obdivují je miliony lidí, přesto však ani nemuseli opustit bezpečí svého pokoje. Takto by se dali popsat typičtí youtubeři. Přestože jsem si nikdy nevyzkoušela život těchto novodobých „celebrit“ na vlastní kůži, myslím si, že mám dostatečnou kompetenci je podrobně rozebrat – hodiny času, které jsem strávila na YouTube, by se totiž daly bez problému přepočítat třeba na hodiny vysokoškolských přednášek. Pohodlně se tedy usaďte a nechte mě vás krátce provést po světě tvůrců tohoto populárního serveru.

MARIANINO ROZDĚLENÍ YOUTUBERŮ DLE MOTIVACE

Hned zpočátku bych se zaměřila na to, co člověka vlastně vedlo k tomu, aby začal přidávat videa na tuto sociální síť. Důvodů může být spousta, povšimla jsem si však, že mnohé z nich by se daly rozřadit do několika kategorií.

1. Prvním důvodem je nedostatek pozornosti v normálním životě – jsou to zpravidla teenageři, kterým společnost nerozumí, nemají moc kamarádů nebo jim třeba dělá problém bavit se s lidmi tváří v tvář. Proto začínají před realitou utíkat do světa videí. Nepotřebují na to přímý kontakt s diváky – při natáčení jim dělá společnost vlastně jen jejich kamera. Během relativně krátké doby si díky YouTube najdou spoustu virtuálních kamarádů a fanoušků. Čísla přibývajících lajků a odběratelů jim dodávají pocit seberealizace, které se jim nedostává v životě mimo internet.
2. Další kategorií je skupina těch šílených extrovertů, kteří se naopak s lidmi baví velmi rádi, ale mají pocit, že pro jejich geniální smysl pro humor je jejich okolí příliš malým obecenstvem. Stejně tak by se tam dali zařadit jacíkoliv kreativní lidé, kteří došli k závěru, že veřejnost by neměla být ochuzena o zhlédnutí jejich talentu. Mnohdy mohou vykazovat zároveň znaky skupiny první a třeba doufají, že se v tom velkém virtuálním světě najde někdo, kdo si jejich nadání povšimne a ocení jej. Tady je příklad umělců, kteří se nespokojí s jednoduchostí…
3. Youtubeři z třetí kategorie jsou vedeni jakýmsi vyšším posláním. Jsou takovými proroky moderní doby, kteří si přejí udělat svět lepším a poučit širokou veřejnost o (dle jejich názoru) smrtelně důležitých věcech. Mohla se jim stát nějaká tragická událost, ze které si mají lidé vzít ponaučení. Další chtějí přetáhnout co nejvíce diváků například na stranu veganství či jiného životního postoje, pro které ve videích přikládají velké množství naprosto neochvějných argumentů. A ti nejméně extremističtí chtějí prostě jen společnost nějakým způsobem vzdělávat.
4. Poslední skupinou, která stojí za zmínku, jsou virální youtubeři. Ty naprosto nadchla představa popularity a zisku, které by se daly z YouTube vykřesat. Proto na tuto sociální síť umístí tu největší blbost, jaká jim přišla na mysl, jen aby se na to podívalo co nejvíce lidí. Většinou je jejich vzestup stejně rychlý jako sestup, ale najdou se i tací, kteří si na těchto nesmyslech postaví kariéru. Nikdy jsem nepochopila, jak je možné, že je stále někdo sleduje… Ani jak se to může šířit takovou rychlostí.

Viděli jste někdy padat wafli? Naprosto fascinující záležitost!

Po zhlédnutí více než 30 minut tohoto videa jste zralí na výlet do psychiatrické léčebny.

No dobře, uznávám, na některých blbostech něco prostě je…

DRÁHA TYPICKÉHO YOUTUBERA

Na to, aby mohl člověk točit videa, nepotřebuje žádné převratné vybavení ani vlastnosti. Náš typický youtuber (zpravidla z kategorie 1 či 2) začínal s malou kamerou, jednoduchým editorem a vystačil si se schopností mluvit a dívat se do kamery. Samozřejmě si podrobně prostudoval „příručky“ na to, jak začít s YouTube, a dozvěděl se, že nejdůležitější je přijít s nějakým originálním nápadem a být sám sebou. Jelikož je však řeč o typickém youtuberovi, této rady se ani zdaleka nedržel a své první video pojmenoval „50 zajímavostí o mně“ (ve kterém se pochopitelně snaží vypadat mnohem zajímavější, než ve skutečnosti je) nebo „Minecraft gameplay“ (protože toto video ještě zaručeně nikdo nevydal).
Rychlost youtuberova dalšího postupu záleží na tom, jestli byl tzv. ve správný čas na správném místě a se správným obsahem. Někteří mohou dosáhnout tisíců zhlédnutí během pár týdnů, jiní na svůj úspěch čekají i mnoho měsíců, pokud vůbec tak dlouho vydrží. Jestli však vytrvají s tvorbou, po nějaké době pravděpodobně začne počet jejich odběratelů strměji růst a kanál se vyvíjet. Spolu s ním s mění i sám youtuber – získává sebevědomí a přestává si brát negativní odezvy až tak k srdci. Zakládá si účty na dalších sociálních sítích, aby mohl být neustále v kontaktu se svými fanoušky. V této fázi záleží na tom, jak silný je jeho vztah k originalitě a vlastním nápadům. Odolá-li pokušení přizpůsobovat tvorbu davu a počtu zhlédnutí, má šanci vytrvat v osobitém stylu. Pokud mu však jde hlavně o popularitu, jeho kanál brzy spadne do pověstného „mainstream“ nebo se z něj vyvine youtuber kategorie 4, což je podle mě to nejhorší, co se může stát.
Na pomyslný vrchol se dostane jen pár vytrvalých, přesto jich však stále přibývá. V tomto okamžiku už se pro ně YouTube stává seriózním způsobem zisku, mnozí z nich proměnili svůj koníček v plnohodnotnou práci. Spolupracují s nejrůznějšími firmami, které využívají jejich popularity mezi mladými lidmi. Pravděpodobně vlastní i „vlog“ kanál, kde na kameru zaznamenávají každodenní zajímavé i méně zajímavé chvíle. Stali se z nich profíci a o tvoření videí by mohli dávat odborné lekce (což někteří opravdu dělají). Jejich život se zcela podřídil YouTube tvorbě a většina by vám nepochybně řekla, že by rozhodně neměnili.

JÁ A YOUTUBE

Přestože bych mohla dlouhé hodiny hovořit o svých oblíbených i neoblíbených youtuberech či o charakteristikách Youtube, nedokážu vysvětlit, co je vlastně na této síti tak fascinujícího. I sama sebe se občas ptám, proč si například rozkliknu video typu „Co mám v kabelce“, když v normálním života bych se na toho, kdo by měl potřebu mi 10 minut vykládat o obsahu svého příručního zavazadla, dívala jako na blbce. Přesto jsem však schopna sledováním podobně nesmyslných videí strávit obrovské množství času. A rozhodně nejsem sama.
Kdybych měla ukončit svůj příspěvek ve stylu YouTube, požádala bych vás o „lajk“, odběr a do komentářů byste mi mohli napsat návrhy na to, o čem mám psát příště. Ale protože jsme v Glossariu, bude mi stačit jen ujištění, že nejsem jediný blázen, který sledování videí zcela podlehl. Třeba se mezi vámi najde další podobný „odborník“, který by mohl mé bádání rozšířit o své vlastní poznatky.