Motýl Emanuel /Zdroj: postavy.cz/

Louky se začínají zelenat, sluneční paprsky nám vhánějí úsměvy do tváří a motýl Emanuel opouští svou kuklu, aby se vydal vstříc svému jarnímu dobrodružství. Stejně jako zlatokřídlého Emanuela, i mě začátek letošního jara pěkně rozčaroval.

Na Emanuelovi (který slavil svůj svátek právě v neděli), stejně jako na nás, lidech, byl spáchán neodpustitelný zločin.  Ptáte se, jaký? Zcela zbytečně jsme byli ve spánku okradeni o celých šedesát minut. Hodinka, která mohla být naplněna krásnými sny o nastávajícím jaru, zmizela beze stop. Nepomůže útěcha, že nám ji na podzim Silvie, Silva či Sylva zase vrátí.

V čase, kdy nás zimní ponurost vyčerpala do morku kostí a každá vteřina v posteli navíc je ceněna nejen nad sůl, ale i nad zlato, nás změna času zasáhla bolestivě. Nečekali jsme ji.

Lidé jsou druh vynalézavý a snaží se věci konat většinou s dobrým úmyslem. Jenže toho, kdo se někdy v minulosti rozhodl sáhnout na všemocný a neměnný čas, bych volal k odpovědnosti. Mí drazí čtenáři, nelámejte si s tím hlavu, nepište stížnosti ani otrávené fejetony, užívejte si jara a hlavně – mějte se rádi. Jaro je tady, i když o hodinu dříve!