Latina

/Pozn. red./ V záplavě zpráv na školním webu se brzy objeví krátký článek o nevídaném úspěchu nenápadného studenta Jakuba Kožušníka, který pro Wigym vybojoval 1. místo v celostátním kole Olympiády v jazyce latinském. Triumf letošního maturanta v jazyce jen zdánlivě “mrtvém” by neměl být zapomenut. Zopakuje ho nějaký Wigymák v příštích padesáti letech? Jakub Kožušník sepsal pro Glossárium několik postřehů.  Sám k tomu skromně podotýká: “Rozhodl jsem se popsat latinskou olympiádu a výuku latiny tak, aby noví zájemci o její studium věděli, proč by si latinský seminář měli vybrat.” Předejme už slovo Jakubovi, který nás zasvětí do dobrodružství, které čeká na luštitele latinských vět. Pro ty, kteří v ve škole nedávali příliš pozor: dativ singuláru je třetí pád jednotného čísla. 🙂

Certamen omne divisum est in partes tres, quarum unam facit pars textualis, aliam pars grammaticalis et tertiam dein pars culturalis. … tedy – celá soutěž je rozdělená na tři části, z nichž jednu tvoří část textová, další část gramatická a třetí pak část kulturní.
Všechny tři se zabývají jinou oblastí studia latiny a obecně všech cizích jazyků. Textová část posuzuje schopnost chápat souvislosti mezi věcným a gramatickým obsahem slov. Část gramatická sleduje detaily, kterých si rodilí mluvčí živých jazyků nevšímají. A část kulturní hodnotí obecný přehled studenta o dějinách i bájesloví starověkého Řecka a Říma.
Možná i toto členění naznačuje, že studium latiny se mírně liší od studia jiných jazyků. Jeho dvouletým cílem není naučit se vyjadřovat vytříbenou latinou Ciceronovy doby. Výsledek gymnasiální výuky samozřejmě závisí obvykle na učiteli a studentech, ale právě certamen latinum mi dobře poslouží jako ukázka směru, kterým by dle mého názoru měla výuka latiny vést.
Pars Textualis se skládá z latinského textu o délce v rozmezí 60 až 100 slov a je k ní povoleno užívat latinský slovník. Hlavní myšlenkou této části tedy není znát zpaměti latinská slova, nebo lépe řečeno jejich věcné významy, protože ty je možné najít ve slovníku. Důležité je nyní znát mluvnické tvary slov. Mnohdy je ukázka lepší než rozsáhlý popis. Proto zde uvedu jako příklad část latinské věty „ROMANI ITE DOMUM“.
Žádné ze slov v uvedené větě ve slovníku nenajdeme. Je tedy nutné odhalit slovníkové tvary slov a k tomu je třeba znát jednotlivé deklinace substantiv, konjugace sloves nebo různé tvary jiných slovních druhů. Slovo „Romani“ zní jako podmět věty. Zapátráme-li v paměti, napadne nás, že se může jednat o dativ singuláru třetí deklinace od slova „Roman“. Takové slovo ale ve slovníku nenalézáme. Budiž, pak se může jednat o nominativ plurálu slova Romanus. A po chvíli hledání ve slovníku čteme, že toto slovo může být přídavným jménem římský, ale také podstatným jménem s věcným významem Říman. Máme tedy první slovo … nebo raději (protože opatrnosti není nikdy dost) – myslíme si, že máme první slovo v nominativu plurálu, ke kterému se s určitou pravděpodobností bude vázat sloveso. Po dalším překládání dojdeme k závěru, že se jedná o vokativ plurálu, tedy o zvolání a celou větu přeložíme jako „Římané jděte domů!“. Tento příklad ukazuje na skutečnost, která není při výuce angličtiny nebo němčiny příliš běžná. Těmito jazyky se totiž člověk učí mluvit, stačí mu vědět, co lidé říkají a jak odpovědět, ne co je participium, supinum nebo akuzativ plurálu třetí deklinace. Ovšem, pokud se student chce vyznat v některých jazykových hříčkách, nebo způsobu tvoření a odvozování slov i ve svém rodném jazyce, nejsou tyto základy lingvistiky plně k zahození.
Pars Grammaticalis obsahuje otázky týkající se upravování slov, odvozování jejich tvarů nebo odhadování jejich původu. Mnohdy je tato část mnohem těžší než samotný překlad, protože zde je student plně odkázán jen na své schopnosti nabyté během studia, žádný slovník není povolen. V jistých ohledech se její vypracování podobá detektivní práci. Student musí tak jako detektiv odhadnout, jakou souvislost mezi sebou mají zprvu naprosto odlišná slova, které tvary sloves jsou jednoznačné a které mohou mít bez uvedeného kontextu také odlišný význam nebo jaký vliv by měly jen nepatrné úpravy jednotlivých slov v textu. Podobně jako v olympiádě z českého jazyka je zde mnohem důležitější zkušenost než znalost pravidel.
Pars culturalis je třetím a posledním okruhem, v němž by se měl student latiny orientovat. V dnešní době není tak úplně zvykem (netvrdím, že tomu tak někdy v minulosti bylo, říkám to jen tak) osvojovat si základní pojmy týkající se evropské kultury založené na velikosti starobylého římského s řeckého světa. Na tuto část se nelze přímo připravit a nesouvisí plně se studiem latiny. Odmítá totiž filosofii školy jako zdroje všeho vzdělání. Pars grammaticalis se opírá o zájem studenta všímat si uvažovat nad ulicemi labyrintu světa, aniž by mu kdokoli ukazoval, co by v nich měl spatřit.