Petr Papoušek

Našemu školnímu časopisu se podařilo získat další exkluzivní rozhovor. Tentokrát se samotným předsedou federace židovských obcí Petrem Papouškem. Zodpověděl nám otázky týkající se židovství v České republice, jeho významu pro náš stát i obecného postoje k tomuto náboženství.

Setkáváte se ještě v dnešní době s nějakou antisemitistickou veřejností?

Na úvod bych rád zdůraznil, že projevy antisemitismu jsou dlouhodobě v České republice co do počtu a intenzity na mnohem nižní úrovni než v okolních zemích, jako je Polsko, Slovensko a Maďarsko. V minulosti se občanská i kulturní veřejnost postavila proti zjevným projevům antisemitismu, za což jsme rádi a doufám, že tomu tak bude i v budoucnosti. Samozřejmě existují ve společnosti stereotypy, které se objevují v každodenní řeči a ty se otiskují i do veřejného života. Například nedávno Leoš Mareš v ranní show na Evropě 2 okomentoval někoho, kdo ocenil záchranu peněz tím, že dotyčného nijak finančně neodměnil, že je „žiďák“. Je špatné, když veřejně činní lidé takto legitimizují klasické antisemitské stereotypy žid – peníze – lakota. Pak samozřejmě existuje klasický antisemitismus mezi pravicovými radikály a neonacisty a také např. na fotbalových stadionech, kde se pořvává „Jude Slavia“. V poslední době se také objevuje takzvaný levicový antisemitismus spojený se situací na Blízkém východě, který delegitimuje, démonizuje stát Izrael a posuzuje ho dvojitým standardem. Celkem je u nás antisemitismus na nízké úrovni, především jeho projevy můžeme sledovat na internetu.

Jaké jsou ohlasy na připomínání obětí holocaustu a uctívání jejich památky?

Existují projekty, které jsou velice úspěšné jako pokládání kamenů Stolpersteine. Ty mají každodenní dopad na kolemjdoucí a reakce jsou velice dobré. Na druhé straně spektra jsou oficiální akce na půdě Senátu ČR, nebo památníku Terezín, které mají své místo i v občanském kalendáři a těší se zájmu médií a veřejnosti. Především v dnešní době je důležité připomínat hrůzy holocaustu, aby se již nikdy neopakovaly. Bohužel pomalu odchází generace přeživších a my musíme zajistit, aby jejich paměť byla předána dalším generacím. Vzdělávání a informovanost je základ.

Mají ostatní lidé v České republice úctu k židovským památkám nebo náboženským složkám vůbec?

Na jednu stranu musím uznat, že Česká republika je jedním z nejméně náboženských států v Evropě. Ale existuje tu zájem o židovství a jsou tu lidé, kteří na lokálních úrovních pečují o židovské památky s cílem je zachovat pro budoucí generace.

Jste jistě rád, že se lidé o minulosti tohoto náboženství dozvídají v jistých formách stále více faktů. Chtěl byste prosadit více takových počinů?

Určitě, čím více toho víme o svých sousedech, lidech, kteří žijí vedle nás, tím máme méně předsudků a jsme schopni jim porozumět. V dnešní době internetu a přehlcení informacemi je ale důležité, aby sdělované informace nebyly zavádějící či nepřesné.

Mají lidé zájem poznávat židovskou historii a kulturu?

Zájem byl enormní po revoluci, ale i nyní se najde plno lidí, kteří mají zájem o židovství. Přece jenom naše civilizace je založena na křesťansko-židovských základech.

Jak se stavíte k situacím, kdy jsou bývalé židovské hřbitovy předělávány za účelem například nového parkoviště, parku či jiného využití?

Pro nás to představuje velký problém. Židovství se snaží nalézt rovnováhu mezi duchovním a fyzickým světem, proto dává důraz i na lidskou tělesnou schránku (člověk byl stvořen k obrazu božímu). Při židovském pohřbu nedochází ke kremaci, tělo je uloženo do země. Exhumace je povolena jen za výjimečných okolností, kdy byl například někdo pohřben mimo židovský hřbitov. Hrobové místo daného člověka je jeho vlastnictvím a je zakázáno rušit věčný klid a mír zesnulého. Proto je i jedním z hebrejských názvů pro hřbitov – bejt olam – dům věčnosti. Pokud tedy daný hřbitov není v našem vlastnictví, snažíme se ho získat zpět nebo alespoň zajistit jeho pietní charakter.

Nebýt druhé světové války, která byla pro židovskou komunitu zkázou, nalezli bychom v České republice jistě daleko více synagog. Připadá tedy během následujících let v úvahu stavba synagog nových, nebo alespoň znovupostavení nějaké z nich?

Myslím, že ne. Poslední nová synagoga byla vybudována v Liberci, a to jako součást stavby městské knihovny. Židovská komunita je velice malá oproti předválečnému stavu a stávající synagogy či komunitní centra nám stačí. Na druhou stranu se snažíme o péči existujících staveb tak, aby jejich architektonické krásy zůstaly zachovány pro příští generace. A to je především z finančního hlediska velice náročné.

V Plzni se od roku 2008 koná pietní akt jako vzpomínka na skoro dva tisíce Židů zesnulých v koncentračním táboře v Terezíně. Je možné hromadně uctít památku židovských obětí i v jiných městech České republiky, nebo je tato plzeňská událost unikátní?

Není unikátní. Podobné akce se konají po celé republice. Především všechny existující židovské obce, je jich deset, pořádají ve svém místě každoročně vzpomínku na zavražděné během Šoa (holocaustu). Pak existuje v mnoha městech po celé ČR projekt veřejného čtení jmen obětí na den Jom hašoa, který je koordinován Terezínskou iniciativou. Dále jsem již zmínil, v Senátu ČR se koná každoročně 27. ledna vzpomínková akce v rámci Mezinárodního dne památky obětí Holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti atd.

Na závěr bych Vám moc rád poděkoval za tento rozhovor a Váš čas s ním spojený. Přeji mnoho štěstí v naplnění budoucích plánů.

Také děkuji za zájem a ať se daří.