Karolina

Sobotní ráno. Jedno z prvních, kdy ten, co ve zběsilém náctiletém hledání přízvisek dovolil si nazvat sebe básníkem, musí i přes řezavé jitřní slunce zvážit dopnutí svého kabátu odzdola až nahoru. Mírný chlad šplhá od spoře obutých chodidel po ubohém osrstění končetin dolních vzhůru a pocit mírného hladu zase klesá dutinami tělními od srdce dolů do žaludku. Ach, teď není dobrá doba pro toto toulání, nene. A tu, zrovinka když hlad svým žuchnutím rozbouří žaludeční šťávy, šlápne nebohý tulák k tomu všemu do stínu betonového obra. Teplota pocitová je náhle pod nulou a citlivého pocestného otřepe mráz. Gigant v dáli (či blízkosti?) stěží pojmenovatelné roztahuje chřtán a láká svým teplem a vůní přepalovaných olejů zranitelné existence. A básník, tulák tažen potřebami animálními do chřtánu vchází. Tiskne si strachem k srdci batůžek, protahuje si omrzlé palce v mizerných botách a rozhlíží se a diví se. Obrův pupek je plný lidí! Všichni jsou krásní a bezchybní a voní jako mejdlíčka do pisoárů! Fascinující! A ty přenádherné dámy! Chůze slepičí, mozky jepičí a řeči úplně o … O, počkat, co to básník, tulák dělá? Usedá na lávku, vytahuje svůj elektronický notes. Ano! Básník zapisuje, zapisuje, rozhlíží se, dále zapisuje! ANO! Básník se do svého notesu pousmívá, schovává jej, jde se vymočit, myje si ruce, kupuje si Subway a z obrova druhého konce spokojeně odchází ven, docela nezměněn. Co asi odchází s ním v jeho elektronickém notesu?

Konzumní valčík

V obchodním domě
sedím si skromně
na lávce s polstrováním.

Tiše si dumu
v tom chrámu konzumu
a poslušně čekám na ni.

Na slečnu podivně
prazvláštně nezvláštní
a jejího malého psa.

Vždy totiž údiv mě
panicky uchvátí,
když je mám na dosah.

Malého si psíka
strčí do kabelky,
klábosí s kámoškama

Tiše se vyslíká
v soukromí kabinky
– sto cizích a ona sama

Nají se pomálu,
ať drží linii,
ať vleze se do úzkých džínů.

Doma se pomalu
úzkostí opíjí
a dře dolů sterilní špínu.

V obchodním domě
sedím si skromně
na lávce s polstrováním.

Tiše si dumu
v tom chrámu konzumu
a poslušně čekám na ni.

Každý den propluje
obchodní koryto,
každý den docela jiná.

Ze sluje do sluje
s tváří vždy zakrytou,
má milá Karolina.