Pamětní medaile

Zlomové letopočty v našich dějinách bývají často spojeny s číslicí 8. Tušíte, k jakým událostem došlo v letech 1278, 1348, 1458, 1618, 1648, 1848, 1868, 1918, 1938, 1948, 1968 nebo v roce 1998? Také máte pocit, že vám něco při výuce dějepisu uniklo? Nevadí.  Studenti třetího ročníku semináře Obecných dějin vám v rámci projektu „Osmy“ přiblíží osudové osmičky národních dějin sérií reportáží a komentářů. Události, jež se staly dějepisným učivem, budou tlumočeny  tak, jak by o nich dnes referovala svobodná současná média.

(Regensburg, od naší zpravodajky Katky Grünspanové): Snad všechny evropské tiskové agentury přinesly před nedávnem zprávu, že 11. ledna Léta Páně 1158 byl korunován Vladislav královskou korunou. Nejaktuálnější zprávy vám přinášíme přímo z místa dění – z bavorského města na Dunaji. Bezprostředně po slavnostním aktu se nám ještě před začátkem slavnostní  hostiny podařilo zastihnout našeho milovaného   Vladislava z Boží milostikrále českého a požádat ho o kratičký rozhovor.

Na mou otázku, za co vděčí této poctě, král prohlásil:

„Za vším stojí mnoho let usilovné práce, korunovace, to není dílo náhody nebo pouhý důsledek Boží vůle. Prozřetelnost Boží bych ale nechtěl znevažovat – ta jistě mé mnoholeté úsilí podpořila. A taky jsem měl trošku toho příslovečného štěstíčka.“

Kdy jste se začal o politiku vážně zajímat?

Začal jsem se rozkoukávat už od mladých let, kdy jsem potil krev při tréninku šermu a jízdy na koni. Už tehdy mě diplomacie zajímala, bedlivě jsem například pozoroval počínání okolních panovníků a jejich lenních pánů.

Kdo je vaším vzorem?

Budete se divit, ale je to Rudovous, tedy Fridrich Barbarossa. Když před šesti lety usedl na římský trůn, mé vztahy k Říši prudce ochladily. Příčinou byl jednoznačně Fridrich Barbarossa, který stále ještě favorizoval potomky Soběslava I. Ale to už je naštěstí dávno zapomenuto.

Kdy se to mělo změnit?

K podstatnému zlepšení vztahů s Friedrichem kromě Boží vůle dopomohl i pražský biskup Daniel, který v můj prospěch intervenoval na Bedřichově svatební hostině. On si bral, jak možná nevíte, za manželku Beatrici Burgundskou. Nabídl jsem tudíž Béďovi, jak mu důvěrně říkám, pomoc v nadcházejícím italském tažení. Císařova vděčnost na sebe nedala dlouho čekat a já, stejně jako národ český, jsme se dočkali královské koruny.

Jak oslavíte tento úspěch?

Už se těším, že se s manželkou Juditou vydáme na procházku kamenném mostě, který nese její jméno. Zapiju to nejspíš několika korbely dobrého českého piva. Mezi námi (Němcům to ale neříkejte) – ty jejich patoky se nedají vůbec pít.

Myslíte si, že jste vstoupil do českých dějin natolik výrazně, aby se o vás ve školách učili žáci třeba ještě, dejme tomu, v 21. století?

A vy si myslíte, že ne? Vždyť jsem teprve druhým českým králem z Přemyslova rodu! Učitelům dějepisu vzkazuji následující. Kdož by mé jméno zapomněl nebo i zkomolil, budiž klet a vyhnán ze školy, aby jako Kain bez cíle bloudil po celém světě!