Gaius Julius Caesar

“To není správné!” zvolal Plautos.
“A co ti připadá správné, Plaute? Nechat hladovět náš lid, když náš vládce pořád jen táhne do válek a rozšiřuje naši říši, zatímco v Říme se zvyšuje počet krádeží a zmírá více a více občanů na nečistou vodu?” oponoval Triarchos.
“Pořád ale nevztáhneš ruku na pána svého!”
“Nač? Triumviry máme přece tři.”

Do hádky se vložil další člen rady, který až doposud mlčel.

“Triumvirát již stejně zanikl. Crassus je dávno mrtvý a všichni dobře víme, že Pompeius již nemá žádnou moc. Obvzlášť teď, když utekl do Egypta,” ozval se cynický hlas Bruta.
“Přesně proto nesmíme přijít o toho posledního, který je schopen celé říši vládnout!” rozvášnil se Plautos. Nyní obíhal kolem každého z přítomných senátorů a úpěnlivě jim zíral do očí.
“Lidé jej milují! Nikdy neschválí jeho vraždu. Vzbouří se a nastane občanská válka!”
“Ta, pokud vím, nastala už před nějakou dobou,” podotknul Brutus.
“Proboha, Brute, vždyť je to tvůj otec…” žalostně poznamenal Plautos.
“Vím…a přece…z hlediska vyššího principu mravního vám můžu říct jen jedno: vražda na tyranu není zločinem.”
Po tomto prohlášení se v místnosti rozhostilo jen naprosté, ohlušující ticho.