S příchodem jedenadvacátého září to začíná. Dav maturantů se seběhne k nástěnce s právě čerstvě vyvěšeným seznamem literárních děl k maturitní zkoušce. Pokud bychom si měli nalít sklenici čistého vína, pak jistě většina studentů seznam četby k maturitní zkoušce řeší až v posledním roce. Prohlížejí, studují, diskutují. Co bych si tak měl vzít? Co je tam nejkratší? Jo, četl jsi to? A je to dobré? Takže dvakrát Čapka, jasná volba… Tyto otázky slýchávám v posledním čase dennodenně.

Spolužáci se mě, jako toho sečtělejšího, ptají a já se pokouším radit. Doporučuji většinou klasiky, které nakonec do svých seznamů volí valná většina mých spolužáků. Orwellovu Farmu zvířat, Steinbeckovu smutnou novelu O myších a lidech, Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho, či již zmíněného velikána Karla Čapka.
Nejobtížnější je, alespoň podle mého názoru, zvolit vhodné tituly ze čtvrtého tematického okruhu, tedy z české literatury 20. a 21. století. Ne, že by česká literatura tohoto období neměla co nabídnout, ale spíš naopak, je příliš rozmanitá. Prakticky každou ze čtyřiceti sedmi knížek mohu označit za zajímavou: Hrabal, Šrámek, Seifert, Kryl, Kundera a mnoho dalších zajímavých autorů, známých nejen v Česku.
Mezi nimi se tak trochu ztrácí zajímavý autor, kterého dle mého mínění moc studentů do svého seznamu nezařadí, ba dokonce ani nezná, což je veliká škoda. Jan Balabán není, stejně jako jiní autoři, na seznamu nedopatřením. Zatímco prozaici poslední doby sázejí především na romány a novely, Balabánova síla je v povídce. V ryze existenciální povídce hraničící s naturalismem. Své hrdiny si vybírá netradičně ze spodní části hierarchie lidské společnosti. Mnohdy mají jeho postavy sklony k alkoholismu, jsou ve špatné finanční situaci nebo jejich rodinu postihla nedávná tragédie. Na první pohled soubor dvaceti povídek s apatickým názvem Možná že odcházíme, může působit dojmem velmi obsáhlé knihy, směle soupeřící s Kingovým To. Zdání však klame. Balabánovy povídky jsou krátké. Jenže i na těch pár stránkách jsou mistrně vystiženy depresivní životní situace.
Alkoholik Paloš prodává velmi vzácný cedr za směšnou cenu čtyř stovek, obratem utracených za láhev silné kořalky. Magda popisuje balkón svého bytu kdesi na Dubině, ležící ani ne metr nad zemí, jejž nechal majitel bytu zamřížovat ze strachu z podomních zlodějů. V reakci na to se soused z prvního patra začne strachovat, že mohou lupiči vyšplhat po mříži k jeho oknům a nechá si je rovněž zamřížovat. Ironií příběhu je strach, kvůli kterému si lidé sami tvoří své vlastní vězení, i když se chtějí před ním ochránit. Ludvíka, jehož život je zaplněn stereotypní kancelářskou prací, navštíví prodejce cédéček s vánočními koledami, jenž se snaží zoufale sehnat nějaké peníze.
Jak už jsem zmínil, je zřejmé, že se Balabán od ostatních autorů zásadně liší. Nenabízí strhující příběh plný zvratů. Nabízí život jako takový, pravdu, mnohdy bolestnou a zraňující. Realisticky vykreslenou každodennost. Bez zveličování, bez zbytečných frází, bez okolků. Navíc jazyk, popisující skutečnost s až kafkovskou nezaujatostí a suchou deskripcí, dělá z nezajímavých zápletek výborné čtení.
Pokud si chcete odpočinout od moderní fantasy, thrillerů a jiných fikcí, odskočte si na chvíli do Balabánovy tvorby, do prostředí nám známé Ostravy. Odskočte si do místy až skeptické reality.