Archiv příspěvků 2011 – 2022

Na staveništi

bagr

Zdroj: https://www.cat.com

Jaromír dosud bezpečně vzdálen své dospělosti překročil poslední ulici pokrytou bahnem. Bylo slisované podle vzorků pneumatik nákladních aut v podivné hřebeny. Když je opatrně překračoval, vypadaly jako železné, jako utržené tankové pásy. Za nimi vedla cesta mezi hromadami žluté hlíny tyčícími se nad hlubokými výkopy, v nichž dělníci montovali bednění pro betonáže. Jaromír se plížil pod rameny jeřábů kolem kůlů s nápisy „nezaměstnaným vstup zakázán”, kterým se tehdy rozumělo jinak nežli dnes, a díval se na ta strašná opálená těla dělníků, na jejich svaly, prsa a břicha, na ta hrozná slova, která jim vyletovala z úst. To bylo dílo. (Jan Balabán, Možná že odcházíme) 

„Uhni z cesty!“ ozvalo se Jaromírovi za zády, když se na chvíli zastavil uprostřed ulice, pozoruje výjev kolem sebe. Vyděšeně se otočil a spatřil velký stroj s mohutnými koly, v jehož kabině seděl jeden z dělníků shlížející na Jaromíra z takové výšky, že chlapec musel zaklonit hlavu, aby na něj dobře viděl.
Když Jaromír samým úlekem zůstal jako přibitý na místě a z cesty neustoupil, dělník zrudnul ve tváři a rozzuřeným hlasem opakoval svoji výzvu: „Vypadni, smrade, tady nemáš co pohledávat!“
Tentokrát už se Jaromírovy nohy daly do pohybu a chlapec hbitě prokličkoval zpět k jeřábům. Schoval se pod jednu z položených traverz, která mu poskytla ochranu před zraky stavbařů, ale zároveň mu umožnila nepozorovaně sledovat dění v okolí.
Byl fascinován těmi velkými železnými stroji, které se brodily bahnem, jako by to bylo jejich nejpřirozenější prostředí. I těla upocených dělníků připomínala jakousi soustavu součástek, které se při práci synchronně a neměnným tempem pohybovaly napínáním masivních svalů. Pot, který jim stékal z čel, byl jako olej, jenž celou mašinu promazával a poháněl kupředu. Zdálo se, že lopaty plné hlíny pro ně nejsou téměř žádnou zátěží, pracovali vytrvale bez známek únavy.
Jaromír snil, že bude jednou také jako oni: silný, drsný a nepoddajný. Už by se mu nikdo nesmál, že je na svůj věk příliš malý a hubený, že je jen nedomrlé vyžle, které odfoukne ten nejmenší závan větru. Byl by ten velký stroj, kterému by všichni s bázní museli uhýbat z cesty!

Tagged as:

Přidejte svůj komentář

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.