Zdroj: FB Wichterlova gymnázia

Bylo, nebylo… bylo od nepaměti v Ostravě velmi mocné království jménem Wigym a v jeho čele stál moudrý král, kterému dobře radili jeho dva rádcové. O kousek dál stálo jiné království, nazývejme ho třeba Gyohavl. Obyvatelé Ostravy se po léta přeli o to, které z království je lepší, a své dojmy si vášnivě vyměňovali. Přestože se názory různily a různí, jedno je jisté: každý bystrý chlapec nebo dívka se odedávna pokouší dostat na královský dvůr jednoho z nich. Také já k nim patřím a teď vám budu vyprávět svůj příběh. Pohodlně se posaďte a poslouchejte.

Jednoho krásného dne jsme se probudila, podívala se z okna, ze kterého mám výhled na vstupní bránu zámku jménem Wigym a povšimla si, že na vratech je vyvěšena nová listina. „Mami, jdu ven!“ křikla jsem na mamku, která stála v kuchyni a jako obvykle pekla čerstvé koláče, abychom je mohly odpoledne prodávat v podzámčí a vydělat nějaké peníze. Když jsem přistoupila k portě blíž, uviděla jsem oznámení, které mě šokovalo.  Stálo tam: My, král Jan I. s radostí oznamujeme, že dnes bude všem lidem, ať už z vrstev vyšších či nižších, umožněn vstup na nádvoří zámku.  Než jsem se vzpamatovala, stála tam jako opařená, ale pak jsem hned běžela tuto radostnou novinu oznámit domů. Maminka mi návštěvu dvora schválila, a tak jsem se vydala k zámku znovu. První návštěva trvala jen chvilku, ale odnesla si spoustu rad, jak se dostat na královský dvůr a sloužit králi.  Už, už jsem vyrážela zpátky k domovu, když mě někdo oslovil. Otočila jsem se, a ano, byl to jeden z poddaných, který na dvoře slouží už léta a já ho občas potkávám.

„Počkej! Chci ti dát jednu radu,“ pravil. Na chvíli se odmlčel a pak zašeptal: „Než půjdeš k přijímacímu řízení, pořádně se připrav, určitě se tě budou hodně vyptávat.“ „Dobře, děkuji ti,“ řekla jsem a slušně se rozloučila.

Hned druhý den jsem se vypravila k zámku znovu. Tentokrát už „naostro“, jak se říká. Byla jsem důkladně připravená, takže jsem ani nepociťovala nervozitu. Ujal se mě jeden králův komorník a usadil mě do prázdné místnosti. „Můžu se zeptat, jak to celé bude probíhat?“ zeptala jsem se co neslušněji. Odpověď mě překvapila: „Budeš tady tři dny a dostaneš tři úkoly, které musíš splnit.“

Po chvíli jsem obdržela papír a na něm tři úkoly. První dvě zadání zněla – spočítej zaběhlé trpaslíky a napiš krasopisně několik vět. Třetí, nejtěžší, úkol zněl takto: poraď králi, jak naši krásnou zemi ještě vylepšit. Okamžitě jsem se pustila do plnění úkolů a čas mi uběhl velmi rychle.

Tři dny utekly jako voda a musím říct, že to nebylo nic lehkého, přidáme-li k tomu neustále přihlížejícího komořího a nedostatek času.

A jak to celé dopadlo? Přijímací řízení jsem zvládla úspěšně a momentálně sloužím v tom nejlepším království s pracovní smlouvou na čtyři roky.