Ilustrační foto, zdroj: thyroidnosurgery.com

Největším zbabělcem je bezpochyby muž, jenž probudí v ženě lásku bez úmyslu ji milovat. Muž, dotknuvší se duše, na níž později zanevře. Je schopna někdy zapomenout…?

Láska umí být slepá jako patrona, která nikdy nedorazila do svého cíle. Jejím finálním stanovištěm často bývá odloučení. Lidé, co se dříve respektovali, nedokázali bez sebe žít ani minutu, posílali si milostné textovky… Přesně tito lidé se k sobě ze dne na den umí začít chovat jako cizinci z opačných koutů světa.

Když milujeme, máme v lásce tak malé zábrany, že sami sebe ani nepoznáváme. Je však v případě krize nutné se vzdálit, aby se ti dva mohli zase blížit…? Nebo se jen jedná o naučený nouzový východ do bezpečné zóny…?

Vždy ze vztahu s milovanou osobou vyjde někdo hůř. A nepřidává tomu ani pokus o udržení „postvztahového“ přátelství. Tak to prostě chodí. Opíjíme se, líbáme špatné osoby a předstíráme, že jsme v pořádku, nic nám nechybí. Děláme vše pro to, abychom rozptýlili svá srdce.

Nevím, zda člověk dokáže milovat nadále stejnou mírou, odprostit se od minulosti. Jak dlouho vlastně může trvat trýznění naší mysli nebo proč máme stále potřebu srovnávat minulost s přítomností. Mohu ovšem s klidným svědomím konstatovat, že na žádný z podobných vyhlídkových letů do „říše štěstí“ nezapomene ani ten nejostřílenější z letců.