Slovo autora: Následující divadelní hra odkazuje k všem dobře známému předmětu – nemusí to být nutně hodina českého jazyka, kdy se vědomosti a znalosti studentů nepotkávají s požadavky a nároky vyučujícího. Výsledkem pak bývají úsměvné scénky a momentky, které nemají daleko k absurditě her Václava Havla. Následující hra je inspirována jeho dnes již kultovní Audiencí.

Postavy:

Likérka – učitel českého jazyka
Skrček – student
Křeček – student
Hlučný – učitel českého jazyka

Učebna českého jazyka jednoho nejmenovaného vzdělávacího institutu v Ostravě-Porubě. Na pravé straně jeviště dveře do třídy. V pozadí zelená tabule s množstvím rozházených kříd na držácích. Dokořán otevřená, v úrovni spodní hrany přibližně jeden metr nad zemí. Nalevo katedra vyučujícího s monitorem a počítačem. Jeviště v popředí zobrazuje prostor od prvních studentských lavic až po tabuli. Studentské lavice supluje hlediště a studenty diváci.

(Opona)
(Pět vteřin pauza)

LIKÉRKA: (Vchází do třídy. Dojde ke katedře, hodí na ní klíče a učebnice. Zahledí se na třídu.) Tak se posaďte. (Kousek popojde ke studentům.) Opravil jsem ty vaše písemky z minula. To zas byla hrůza. Pan Supík mi tam oživoval Karla Hynka Máchu, poněvadž mi jeho Máj datoval do literatury padesátých let dvacátého století. Pan Kaiser mého kolegu z kabinetu Hlučného rozesmál svou odpovědí natolik, že… A to je jedno. Nebudu vás tady ztrapňovat. Nicméně pan Koumák překvapil – za jedna. Tak tady to máte. (Hodí svazek papírů před první řadu publika. Lehkým krokem jde ke katedře a usedá za počítač.)

LIKÉRKA: (Dívá se na monitor. Párkrát klikne myší. Otočí se na třídu a zvedne složku s papíry.) Donesl jsem vaše seznamy k ústní části maturitní zkoušky z jazyka českého. Já bych to dneska pojal tak, že bych udělal takovou simulaci ústní maturitní zkoušky z jazyka českého. Pane Křečku, pojďte k tabuli.

KŘEČEK: (Poněkud znechuceně se vláčí k tabuli. Stoupá si k jejímu pravému dolnímu okraji.)

LIKÉRKA: (Pročítá Křečkův seznam četby.) Takže to uděláme takto. Já z vašeho seznamu vyberu knihu a vy zkusíte formou myšlenkové mapy doplnit maximální množství klíčových pojmů. Vybral jste si zajímavou knihu – Zbabělce pozdějšího exulanta Josefa Škvoreckého. Tak zkuste.

KŘEČEK: (Bere křídu a zamýšlí se. Chvíli mlčí. Poté se obrátí k tabuli. Píše.) Napsal to Škvorecký.

LIKÉRKA: Ale vždyť to jsem před pěti vteřinami říkal.

KŘEČEK:  (Přemýšlí.) Později exuloval, tedy vlastně emigroval.

LIKÉRKA:  Ale vždyť to jsem také před nyní již sedmi vteřinami říkal.

KŘEČEK: (Sklopí hlavu.) Já se omlouvám, já jsem to ještě nečetl.

LIKÉRKA:  (Potřese hlavou ze strany na stranu.) No to je strašné. Vy to máte v seznamu a nevíte ani základní fakta! Co mám s vámi dělat? No sedněte si, pět. Jak říká kultovní učitel českého jazyka, profesor Hrbolek– dneska jste mě nepotěšil. Já bych vás chtěl vidět u zkoušení ze zeměpisu. Vytáhl byste si například pobaltské státy. Okomentoval byste otázky zkoušejících také slovy: „Nevím, já jsem tam ještě nebyl…“ (Zapisuje známku do počítače. Otočí se ke třídě.) Zkusíme někoho jiného. Třeba pana Skrčka, pojďte.

SKRČEK:  (Přichází k tabuli. Maže Křečkovy zápisy.) Tak jsem tu.

LIKÉRKA: (Vzhlédne.) To vidím. (Pátrá v seznamech.) Pane Skrčku, já vám dám Audienci českého disidenta a pozdějšího československého a českého prezidenta Václava Havla. Tak se do toho pusťte.

SKRČEK:  (Uchopí křídu a do bubliny doprostřed tabule napíše Audience. Poté udělá horizontální čáru, kterou spojí Audienci s Václavem Havlem.) Takže Audienci napsal Havel.

LIKÉRKA:  Ale vždyť to jsem před pěti vteřinami říkal.

SKRČEK:  (Přemýšlí.) Havel byl disident.

LIKÉRKA:  Ale vždyť to jsem také před nyní již sedmi vteřinami říkal.

SKRČEK:   (Přemýšlí) Havla si pamatujeme především jako československého prezidenta a později prezidenta České republiky.

LIKÉRKA: Ale vždyť to jsem také říkal, může tomu být tak dvanáct vteřin. Pane Skrčku, dokážete říci něco pouze z vlastní hlavy?

SKRČEK: (Přemýšlí usilovněji.) Dílo se řadí k směru absurdního dramatu.

LIKÉRKA: (Štěstím na židli nadskočí.) No výborně, no výborně. Znal byste nějaké jiné představitele absurdního dramatu? Mohu vám napověděti, že jedním z nejznámějších představitelů je irský dramatik, který ale většinu života strávil v Paříži. Mám na mysli…

SKRČEK: (Vítězoslavně se usměje.) Oscara Wilda.

LIKÉRKA: (Zalomí ruce a protře si obličej.) Eh, no, sice je pravda, že Oscar Wilde je skutečně Ir, dokonce psal i ta dramata, rovněž pobýval v Paříži, ale jeho pobyt byl velmi krátký, Oscar Wilde je však představitel dekadence. Navíc žil o více než půl století před Samuelem Beckettem, kterého jsem po vás chtěl. Teď mi řekněte, když už jsem vám takto napověděl, v jaké etapě dějin se nacházíme.

SKRČEK: (Přemýšlí.) Druhá světová válka?

LIKÉRKA: (Zalomí ruce a protře si obličej.) No jenom to ne. Máte několik nápověd a vy to totálně popletete. Havel byl disident, tak logicky nemohl psát za druhé světové války, to měl osm let. Když byl tedy disident, tak v jakém režimu se nacházíme?

SKRČEK: (Přemýšlí.) V komunistickém režimu?

LIKÉRKA: No sláva. (Úlevně oddechne.) Ještě, že nematurujete z dějepisu, pane Skrčku, to byste zle pochodil.

SKRČEK: Však totalita jako totalita, mezitím není skoro žádný rozdíl.

LIKÉRKA: (Svádí vnitřní souboj. Snaží se zadržet nevhodná slova, která by velmi rád vyslovil.) No, pojďme dále. Zkuste mi povědět, jestli se Havlovy hry za komunistického režimu hrály?

SKRČEK:  (Přemýšlí.) Samozřejmě.

LIKÉRKA: No, to není tak úplně pravda. Ze začátku se přirozeně hrály. Jenže vedení komunistické strany nemohlo nechat jeho hry stejně jako jeho občanské postoje bez povšimnutí, takže je později zakázalo. Nyní byste mohl uvést, o čem jsou Havlovy hry?

SKRČEK:  (Přemýšlí.) O lidech.

LIKÉRKA:  Jednoznačně.

SKRČEK:  (Přemýšlí.) O jejich problémech.

LIKÉRKA: (Pokývne hlavou.) Mhhhhm.

SKRČEK: (Přemýšlí.) Odehrávají se v komunistickém Československu, později České republice.

LIKÉRKA: Tady bych vás zarazil, protože jste to trošku špatně interpretoval. Z vaší řeči totiž vyznělo, že Česká republika, byla po Sametové revoluci stále komunistickou zemí jako Československo v…

SKRČEK: (Zaraženě.) Takže Havlovy hry jsou o lidech a jejich problémech v komunistickém Československu nikoliv komunistické České republice, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí?

LIKÉRKA: Ano, správně. Výborně pane Skrčku.

SKRČEK:  (Skromně nakloní hlavu na pravou stranu.)

LIKÉRKA:  Teď byste mi, pane Skrčku, mohl příblížit děj oné Havlovy hry.

SKRČEK:  (Přemýšlí.) Vystupují v ní postavy.

LIKÉRKA: (Ironicky.) To už tak většinou bývá, že v divadelních hrách vystupují postavy. Já vám napovím, že se Audience odehrává v pivovaru.

SKRČEK:  (Přemýšlí.) Takže to nejspíše bude Sládek a vzpomínám si, že tam vystupuje nějaký spisovatel.

LIKÉRKA:  (Záblesk v očích.) Velmi dobře. Tento spisovatel je jakýmsi alter egem tvůrce tohoto absurdního dramatu, Václava…

SKRČEK: (Skočí Likérkovi do řeči.) Samuela Becketta?

LIKÉRKA:  (Zalomí ruce a protře si obličej.) Pane Skrčku, vy máte kolísavý výkon jako sinusoida. Vždy, když už to s vámi vypadá dobře, tak si to pokazíte odpovědí na úrovní Ramaphiteca. Zkuste nám alespoň uvést knihu, která pochází ze stejné doby jako Havlova Audience.

SKRČEK:  ( Usilovně Přemýšlí.) Mein Kampf?

LIKÉRKA: (Rezignovaně si zakryje obličej a kráči k rohu místnosti. Brumlá si pro sebe ostré nadávky, aby ho studenti neslyšeli.) No, pane Skrčku, tohle je královna vašich neandrtálských odpovědí. Já už na to nemám, tak to na závěr, než nám zazvoní, zkuste nějakým způsobem tohle (Rukama naznačí uvozovky.) „zkoušení“ shrnout.

SKRČEK: Audienci napsal Havel, jenž byl disidentem za komunistického režimu v komunistickém Československu, které na rozdíl od České republiky bylo komunistické, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí, a pozdější prezident Československa a České republiky, která však nebyla komunistická, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí. Hra se řadí k absurdnímu dramatu, jehož hlavním představitelem je irský dramatik Oscar Wilde, který žil dlouho v Paříži. Hra se odehrává v pivovaru v komunistickém Československu, které na rozdíl od České republiky bylo komunistické, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí. Ve hře vystupují lidé komunistického Československa, které na rozdíl od České republiky bylo komunistické, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí, a řeší se v ní problémy těchto lidí z komunistického Československa, které na rozdíl od České republiky bylo komunistické, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí. Konkrétně se hra zaměřuje na dva občany komunistického Československa, které na rozdíl od České republiky bylo komunistické, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí, a to Sládka pivovaru ležícího v komunistickém Československu, které na rozdíl od České republiky bylo komunistické, jelikož Česká republika nebyla po Sametové revoluci nadále komunistickou zemí, a spisovatele, který je alter egem jiného významného představitele absurdního dramatu, Samuela Becketta.

LIKÉRKA: (Těžce oddychuje. Se zvonkem se vysvobozeně dívá na sprintující studenty, kteří spěchají na oběd do školní jídelny. Chvíli čeká. Když je třída vylidněná, vypíná počítač s monitorem, bere klíče a učebnice. Odchází na chodbu.)

(Opona)

Epilog

(Opona)

(Kabinet učitelů Hlučného a Likérky. Hlučný sedí tiše u stolu a zapisuje si do sešitu.)

(Likérka otevře dveře kabinetu a vejde.)

 

HLUČNÝ:  (Otočí se na příchozího.) Ahoj kolego.

LIKÉRKA: (Chraplavým hlasem.) Ahoj i tobě kolego.

HLUČNÝ:  Nebuď tak smutnej.

LIKÉRKA:  Já nejsem smutnej.

(Pauza)

LIKÉRKA:  (Nalije si půllitr Ostravaru a celý ho během pár vteřin vyprázdní do svého chřtánu.) Jen ti studenti vědí – úplné hovno.