Zdroj: www.nase-mesto.cz

„Hani, dneska to vidím jenom na suši menu v tom baru, kde berou stravenky. Pokecáme o tom, jak je nám bez těch kluků fajn, a půjdeme. Na Stodolní se dneska necítím a navíc jsem fakt švorc.“

„Jasně, v sedm jsem tam. Zatím!“ řekla Klára a zavěsila telefon. Oblékla si džíny a první svetr, který jí padl do ruky. Vlasy sepnula do  culíku, a aby se neřeklo, použila trochu řasenky.  Vždyť komu by se měla líbit, když bez kluka je jí tak fajn. Nazula pohodlné tenisky a po pěti minutách jízdy trolejbusem už seděla s nejlepší kamarádkou Hankou v suši baru.

„No a jak to teď bez něj zvládáš?“ začala vyzvídat Hanka.

„Jak to zvládám? Konečně se cítím jako pořádná ženská. Erik mě jen táhl ke dnu.  Teď se konečně mohou projevit i mé ambice. Je mi tak hrozně fajn!“ odpověděla s přehnaným nadšením Klára, zatímco hledala v kabelce vyzvánějící telefon.

„Ahoj, Leni. Ne, dneska žádné pařby. Cože?! A s kým? Jasně, do deseti minut tam jsme, pa.“

Nacpi to do sebe, Hani, valíme do Mrtvého brouka!“ vyhrkla Klára a vyžádala si u číšníka placení.

„Můžeš mi vysvětlit, co zase blázníš? Vždyť jsi dneska nikam nechtěla,“ odpověděla naštvaně Hanka.

„Změna plánu, půjč mi, prosím, rtěnku.  Jo a co kdybych ti dala svůj svetr a ty bys mi půjčila tu halenku? Jo, promiň, asi nechápeš, V Broukovi  je Erik s partou,“ řekla Klára jakoby nic a vrhla se na Hančinu kabelku.

„Aha, a jsi si jistá, že je ti bez něj  tak moc fajn?“

„Jo, a přesně to mu teď jdeme ukázat!“