Jezdec s kopím a dvěma havrany

Epos jako literární žánr se dnes  právě velké čtenářské oblibě netěší, což zjistíte třeba nahlédnutím do seznamu povinné četby k maturitě.  Eposy se na vás rovněž nevalí z knihkupectví až do vašich domácích knihoven. Přesto však eposu náleží prvenství  v historii literatury. Jak  si na tom epos stojí dnes? Myslíte si, že četba výpravných básní je jen ztrátou času, že jde o útvar příliš komplikovaný, nebo nečtete vůbec nic?

Jaké jsou přednosti a nevýhody tohoto epického žánru? Proč epos většinový čtenář obchází obloukem? Své postřehy se pokusím shrnout do několika bodů. Upozornění – následující postuláty se netýkají dvou eposů připisovaných Homérovi.

• Příběhy jsou v krátkých volných srozumitelných verších, které se jen místy rýmují.
• Eposy jsou zdánlivě “nechutně” tlusté svazky, ale text zabírá pouze ⅓ strany!
• Jsou svědectvím své doby, na druhé straně vám umožní pochopit historickou epochu, ve které vznikaly, včetně mytologie.

Nesmrtelný Gilgameš

Odvážná dobrodružství uruckému králi Gilgamešovi a jeho příteli Enkiduovi vynesou božskou slávu. I přes to se Gilgameš zalekne smrti, Enkidu je skolen nemocí a král marně pátrá po úniku, snaží se nalézt klíč k tajemství věčného života. Nestal se ale nesmrtelným, když jeho jméno známe i dnes?

Velkým překvapením je určitě Epos o Gilgamešovi, nejstarší epické literární dílo světa. Nový  překlad Jiřího Proseckého a Marka Rychtaříka je moderní a svěží – k dispozici obě dochované verze, tedy akkadskou a sumerskou. Svazek je doplněn i seznamem jmen s výklady. Kniha má 450 stran, přičemž prvních 120 stran zabírá úvodní studie, kterou jsem já oželela.

Edda vs. Marvel: Thor a Loki nebyli bráchové!

Od počátku do ragnaröku v devíti světech se vytváří příběhy lstivého Ódina, podlého Lokiho a odvážného Thóra.

Poetická (Starší) Edda působí asi atraktivněji, dočkala se proto mnoha vydání i literárních adaptací. Je hlavním zdrojem informací o severské mytologii, některé mýty znáte možná i vy. Součástí Eddy jsou i hrdinské písně o bájném drakobijci Sigurdovi a o krvavé tragédii Gudrúny. Zajímavostí je i její literární styl, typické jsou kenningy – spojení několika podstatných jmen s metaforickým významem jako např. Kvasiho krev= básnictví, tanec mečů = bitva.

Znáte Tolkienovu válku o Prsten? A co o mlýnek sampo?

Tři bohatýři, potomci bájného Kalevy, vedou spor s čarodějnicí temné země Pohjola, která prosperuje díky kouzelnému mlýnku. Jejich činy často rozhodují o osudech prostého lidu.

Kalevala je finský národní epos sepsaný sběratelem lidové poezie Eliasem Lönnrotem v 19. století a českého překladu Josefa Holečka se dočkala v roce 1894. Bohužel moc nových vydání od prvního překladu nepřibylo, takže jsem byla nucena přečíst rozpadající se smradlavou bichli opravdu z předminulého století. V tomto případě máme co do činění s opravdu obsáhlým textem –  finský epos má totiž přes 900 stran.

I když se to nezdá, tato kniha se stala vzorem několika autorům: americký básník Henry W. Longfellow po vzoru Kalevaly napsal Píseň o Hiawathovi (tento epos vypráví o mýtech severoamerických indiánů, připadal mi těžší na čtení). Známější a nám bližší spisovatel, který čerpal inspiraci z Kalevaly je J. R. R. Tolkien! Libozvučná finština a charaktery se nejvíce odráží v jeho Silmarillionu.

Na závěr bych chtěla konstatovat, že výše zmíněné eposy a písně jsem otevřela, protože jsem si chtěla přečíst něco na „vyšší úrovni“ a zajímala mě mytologie. Snad se vám můj článek líbil, a i když si žádný epos nepřečtete, doufám, že jste si aspoň rozšířili obzory ve světě literatury!