Zdroj: sapari.cz

Je právě před polednem, když se na prostranství mezi stany objevuje zapíchnutý oštěp s varovným vzkazem nepřátelského kmene. V něm stojí oznámení blížícího se útoku. Všichni jsme se shodli: „Musíme opevnit tábořiště!“
Zatímco my, chlapci, pomáháme se stavbou hradeb, vyráběním munice a přípravou ohniště, všechny holky se chystají k odchodu do tajného ležení, kde mají v bezpečí přečkat útok.
Krátce poté, co opouštějí tábor, hlásí posel znepřátelených válečníků: “Všechny vaše ženy jsme zajali! Do zítřejšího dne se vzdejte, nebo je popravíme…“
To je pro nás tvrdá rána. Toho dne už se nevzmůžeme k žádné protiakci, zbývá nám jen přečkat noc v našem opevněném táboru. Noc to je strastiplná. Vždy po hodině střídáme hlídky, aby udržovaly oheň a občas odrážely drobné útoky z lesů. Ráno se po skromné snídani scházíme k poradě, abychom vymysleli způsob, jak osvobodit zajatkyně. Naši zvědové se v noci činili, takže už víme, kde jsou holky drženy. Zbývá jen nalézt způsob, jak je odtamtud dostat. Poledne se už blíží, takže se musíme vydat na cestu.
Čeká nás obtížný pochod lesem. Jsme obtěžkáni municí v podobě hadrových koulí, někteří z nás svírají v rukou štíty, které jsme si sami vyrobili. Cestu nám ztěžuje ostružiní, ale i výpady bojovníků nepřátelského kmene. Nakonec se nám daří proniknout na dohled nepřátelského ležení.
„Na ně!“ vykřikne kdosi. Řítíme se k lesu. Rychlý výpad nepřátele zaskakuje, což nám umožní přemoci obránce a osvobodit dívky z jejich zajetí. Pocit euforie ale střídá zlá předtucha. Všichni se chápeme zbraní a řítíme se zpět do tábora.
Když se vracíme, zjišťujeme, že náš tábor čelí útoku. Malá hrstka kluků, kteří pro jistotu zůstali, jen tak tak odolává. Pomáháme jim útok odrazit, ale opevnění utrpělo značné škody. Začíná závod s časem. Musíme rychle opravit hradby a vyrobit další střelivo.  Po několika hodinách se nám to daří. Teď už jenom očekáváme další, odvetný, útok. Bitva, která nás očekává, bude bitvou všech bitev, která rozhodne o našem vítězství, nebo o naší prohře…