Persie kdysi byla velkou říší. Všichni ji známe z příběhů řecko-perských válek, Alexandra Velikého nebo Marka Licinia Crassa. Přesto říše upadla a stala se pouze nevýznamným Íránem. To se ale změnilo s příchodem roku 2020. V první části jsem pokázal na úpadek perského státu a jeho transformaci v prozápadní Írán. V druhé části se zaměřím období revoluce na přelomu 70. a 80. let 20. století. Ve třetí části vysvětlím moderní historii země a zamyslím se nad možnou konfrontací Íránu se Severoatlantickou aliancí.

Je říjen roku 1977. Dlouhodobé diktátorské vlády šáha Muhammada Rezy Pahlavího mají obyvatelé dost. Začínají protesty. Na straně protestujících jsou náboženské, liberální i levicové skupiny obyvatel. V lednu roku 1978 začíná potlačování protestů pomocí síly. O rok později šáh odjíždí ze země a končí Iránská monarchie…

Protesty před Věží svobody v centru Teheránu.

V únoru 1979 se Rúholláh Chomejní vrátil z exilu. Chomejní byl kněz, který dlouhodobě vystupoval proti sekularizaci Íránu. Kvůli tomu byl v roce 1963 zatčen a v roce 1964 donucen k odchodu do exilu. Až do roku 1978 bydlel v Iráku, odkud byl vykázán sunnitským viceprezidentem Saddámem Husajnem. Od té doby bydlel v Paříži. Během svého pobytu v exilu napsal knihu Islámská vláda, ve které popsal, jak by podle něj měla vypadat vláda Íránu. Měla to být země, kde vládnou islámští kněží.

Rozdělení islámu.

V tuto chvíli by asi bylo dobré napsat o rozdělení islámu. Na světě existují dvě hlavní skupiny: sunnitský a ší’itský islám. Islám se na tyto dvě skupiny rozdělil prakticky okamžitě po smrti proroka Muhammada. Sunnité si zvolili nového vůdce, který nebyl příbuzným Muhammada, ale Ší’ité byli ochotní uznat pouze potomka Muhammadova. Od té doby mezi skupinami existují rozdíly jako mezi západními křesťanskými církvemi. Také jsou mezi nimi samozřejmě spory. Z větších zemí mají ší’ité většinu v Iránu (90%) a v Iráku (60%).

Volební lístek pro vytvoření islámské republiky

Hlas proti vytvoření islámské republiky

30. a 31. března 1979 proběhlo referendum o vytvoření Islámské republiky, ve kterém bylo vytvoření nového režimu schváleno 99,31% hlasů. Hlasovalo 20 288 851 obyvatel. Většinu lidí pravděpodobně napadne, že tohle není možné nebo to alespoň není pravděpodobné. Pravda je taková, že referendum nebylo spravedlivé. Jako důkaz můžu uvést například fakt, že volební lístky pro nový režim byly napsány černým inkoustem na zeleném pozadí a lístky proti byly napsány barvou krve na bílém pozadí. Na začátku prosince proběhlo další referendum, tentokrát o schválení ústavy. Bylo schváleno 99,5% hlasů. Hlasovalo 15 758 845 lidí.

Již v roce 1979 proběhla dvě protiperská povstání na západě země. Na jihozápadě to bylo Arabské povstání, podporované Irákem. Arabské povstání bylo poraženo do konce roku 1979. Na severozápadě proběhlo kurdské povstání, které trvalo až do roku 1983 a také bylo poraženo.

Dne 4. listopadu 1979 bylo obsazeno americké velvyslanectví v Teheránu několika stovkami íránských studentů, mezi nimiž byl i Kásim Sulejmání, a bylo zajato 66 amerických občanů. Dalším šesti se podařilo schovat se na kanadském velvyslanectví, odkud v lednu příštího roku odcestovali zpět do západního světa. Postupně bylo propuštěno 14 zajatců. V dubnu 1980 proběhla Operace Orlí spár. Operace skončila katastrofou, když 2 helikoptéry nedokázaly vzlétnout a další narazila do zásobovacího letadla. Tato srážka stála americkou armádu 8 životů. Zbytek zajatců byl propuštěn 20. ledna 1981 po 444 dnech po intervenci alžírské vlády. 30. dubna 1981 proběhlo obléhání íránského velvyslanectví v Londýně. 6 arabských teroristů obsadilo velvyslanectví a požadovali autonomii pro oblast jihozápadního Iránu, té oblasti, ve které proběhlo povstání. Když nebyly splněny jejich požadavky, zastřelili teroristé jednoho z rukojmích. Poté začal útok SAS. Při útoku zemřelo 5 teroristů a další z rukojmích.