Svatý Jiří a Drak od německého autora Albrechta Dürera

Možná se budete divit, že po eposech a čínské poezii jsem sklouzla k běžné YA literatuře, ale hold na články o exotických žánrech se musím více připravit. Alespoň vám představím populárního člena fantasy a zároveň artefakt ústní lidové slovesnosti.

Co čteme a odkud se to vzalo?

Pro začátek jde o krátký příběh s nadpřirozenými postavami a často vyskytující se magií. Důležitá je strohost a výrazná pointa. Pohádka dle mého názoru patří pod high fantasy, nesmí se jevit věrohodně ani pravdivě, abychom si ji nespletli s legendou, ve smyslu vypravování pojící se k místu, historické události atd.

Lidé musí stále něco vysvětlovat, a i když jim schází znalosti, může být podstata vyjádřena příběhem. Toto opodstatňováni neznámého bylo prvotním principem všech náboženství. Tím, jak křesťanství vytlačovalo pohanství, se z bohů v příbězích stali jen hrdinové – sedláci, králové i tuláci. Kupříkladu německá Locika uvězněná ve věži není nikdo jiný, než Thorova manželka Sif, které Loki ostříhal vlasy a nakonec nahradil zlatem. Tento motiv se vyskytuje i v perských a baltských mýtech.

Na co narazíte v knihkupectví

Ilustrace k pohádce Marja Morevna od ruského umělce Borise Zvorykina

Pohádky v literatuře pro teenagery spějí ke svým krvavým kořenům. Američanka Katherine Arden, sice s cílovkou dospělých čtenářů, ve své sérii Winternight trilogy (první díl: Medvěd a slavík) využívá bohatost ruského folklóru. Dokážete si představit obyvatele předkřesťanské Rusi, jak strachy nosí obětiny Mrazíkovi? Jak o něm mluví jako o poslu smrti? Tradice jsou klíčové pro vývoj pohádek i pro Ardeniny knihy.

V Tolkienově eseji O Pohádkách platí přísné pravidlo – co se neodehrává ve světe fantazie, nemůžeme chápat jako pohádku. Leigh Bardugo je autorka mnoha fantasy románů a pro svůj svět vydala také knihu Trnitá řeč. Tento svazek příběhů je dokonalou ukázkou současných YA pohádek. Inspiraci šesti temných vyprávění nalezla spisovatelka třeba v Tisíci a jedné noci a tvorbě Hanse Christiana Andersena.

Nebojte se sáhnout i po starších dílech. Můj oblíbený příběh byl poprvé publikován už v 80. letech a stále drží krok s dnešní YA i bez potoků krve. Howlův putující zámek popírá typická pohádková klišé a vtipně buduje originální prostředí jako v Alence v říši divů.

Pohádky jsou pro mě zdrojem inspirace, ne nadarmo mají tolik filmových zpracování. Nejvíce jsem však nadšená z interpretace těch neznámých či zapomenutých. Přizpůsobení mládeži z nich dělá vyhledávané čtivo.