Možná si říkáte, že už jste podobný článek na tomhle webu již viděli. A zrak vás nešálí – rozhodla jsem se navázat na svůj první výtvor pro Glossarium vůbec. V době psaní je 29. června (skoro půlnoc, zdravím zítřejší ospalou Lůcu <3) a já mám za sebou vskutku zajímavý rok. Ano, přežila jsem! V plánu bylo přežít Wigym, ale přidala se k tomu i pandemie.

Nové začátky

Minulé prázdniny jsem už byla poněkud zničená a také vystrašená. Rozloučit se s tím, co jsem si kdy představovala pod pojmem „moje škola“, nebylo jednoduché. Děsily mě reakce lidí okolo (více o tomhle v článku Mé prvácké září), náročnost učiva, ale hlavně to, že mě čeká něco naprosto nového a neznámého. Nový kolektiv, profesorský sbor a celkový systém. I přes svůj strach (a poslední týden prázdnin, kdy se moje tělo rozhodlo proti Wigymu protestovat) jsem si sbalila tašku a 2. září se vydala k budově Wichterlova gymnázia začít novou kapitolu svého života. Nedávejte si panáka pokaždé, co zmíním nějaké klišé. Je konec roku a v tuhle dobu si dovoluji být sentimentální.

Jaké to vlastně bylo, červnová Lucko?

Opět jsem se přesvědčila o schopnosti mozku vytěsňovat špatné pocity. První slovo, které mě totiž napadne je – tenhle školní rok byl skvělý. Měla jsem štěstí. Na spolužáky a nové přátele, na profesory, na skvělé zážitky. Hodně jsem se snažila, něco se povedlo, něco ne (něco překazila paní Korona, posíláme pozdravy). Postupně se ze strachu z neznáma stala příjemná, každodenní realita. Wigym byl, je a bude těžký, zvládá mi to ale vynahradit. PS: Tohle všechno hezké mi nepřipomínejte ve večery, kdy se u nás brečí nad matikou, riskujete bodnutí kružítkem.

Ztráty a nálezy

Tenhle nadpis můžeme pochopit dvěma způsoby. Tím prvním Vám chci vzkázat následující; pokud jste někdo náhodou našli mou učebnici a pracák do češtiny, klidně si je nechte, už je potřebovat nebudu. Druhé téma naráží na to, co mi gympl dal a vzal. Vzal mi nejen hodiny spánku, ale i část sebevědomí. Stává se. Pokud byste našli tohle, tak to mi určitě vraťte zpátky, děkuju. Naopak určitě mi dal…zážitky… jo, spoustu toho už jste slyšeli nahoře. To opakovat nebudu. Zjistila jsem, jak nezbytný je bufet a pizza šneci, ale tu nejdůležitější věc nechávám nakonec. Wigym mě naučil, jak správně větrat. Sakra, z člověka, který vydrží v tom největším smradu se stal pedant na správnou techniku otevírání oken a kvalitu ovzduší. Chudák mamka celou zimu poslouchala: „Mami, zavři už to okno, větráme krátce a intenzivně!“

Na závěr

Dlouhé články asi pořád nikdo nečte, takže to utneme. Pokud tohle našel nějaký budoucí Wigymák, tak obdivuji tvou oddanost, že ses dostal až tady. Jako odměnu dostaneš radu od „zkušené“ prvačky. Neboj se. Neboj se Wigymu, ono se to vždycky nějak zvládne. Jeden člověk ti vždycky na 100 % drží palce, ten momentálně sedí za počítačem a dává dohromady tenhle text. Zbytku čtenářů přeji zasloužené a co nejméně koronové léto.

Brzy naviděnou,

Vaše prvácká Lucka