Hollarova rytina k Ezopovým bajkám

Pozn: Redakce Glossaria zveřejňuje texty, které vznikly v rámci distanční výuky. Žáci kvinty si vyzkoušeli žánr, za jehož zakladatele je někdy považován otrok Ezop. Jak praví Jiří Suchý: “Bajka je literární útvar, v němž zvířata jednají jako lidé, aby lidé nejednali jako zvířata.” Autorkou následujícího textu je Julie Skleničková. 

Smrdutý potkan kus chleba našel,
tu potkal hraboše, co nedávno chytil kašel,
prosí hraboš: Dej mi sousto,
chleba na světě je spousto.

Smrdutý potkan však chleba vydat nechce,
říká: Když je ho spousta, najdeš svůj si lehce.
Hraboš tedy smutně odchází,
a za dva dny hladem pochází.

Den na to začne ohromná bouře,
zvířata zavřou se v podzemní ďouře.
Shromáždili všechny své jídelní zásoby,
aby nikdo ze zvířátek nezůstal hladový.

Smrdutý potkan však bojuje proti dělení,
tak schová svůj chleba v rohu toho sklepení.
Potkan se týden živí svým chlebem,
který si maže kradeným medem.

Osmý den najdou jeho skrýš sovy,
a ostatním zvířatům všechno poví.
Dlouhé hodiny se zvířátka hádají,
o tom jak potkana řádně pokárají.

V tu ránu přišla liška s řešením:
Pro potkana konec s dělením!
Potkan ten rozsudek nesl zcela skvěle,
dokonce ho i přivítal poměrně vřele.

V tu dobu nevěděl co dělení vlastně je,
a že co člověk dá, k tomu zpět zase dospěje.
Dva dny pak spokojeně dojídal své pečivo,
a přemýšlel, co je na hlad nejlepší léčivo.

Když chleba dojedl, začal teprve litovati,
že předtím se nechtěl nad hrabošem smilovati.
O týden později dohnaly ho jeho činy,
umíral v bolestech a s pocitem viny.