Mapa USA

Každá demokratická země má svůj vlastní volební systém. Pojďme se tedy podívat do různých zemí a povšimnout si jejich jedinečných volebních systémů. Dnes se vypravíme za „Velkou louži“ do Spojených států amerických.

Americký systém volby prezidenta funguje tak, že každý stát má určitý počet hlasů. Ten se rovná počtu reprezentantů v Dolní komoře kongresu, který je rozhodnut na základě množství obyvatel v tomto státě, plus počet senátorů (vždy dva).

To bylo rozhodnuto při založení Spojených Států amerických jako kompromis mezi malými a velkými státy. Velké státy jako New York, Virginie nebo Pensylvánie chtěly zastoupení na základě počtu obyvatel. Malé státy jako Connecticut, Delaware nebo Rhode Island chtěly stejný počet zástupců pro každý stát. Nakonec zástupci všech států dospěli ke kompromisu, kde každá strana dostala, co chtěla v jedné komoře kongresu.

Washington D.C., jenž nemá žádné reprezentanty ani senátory, má od roku 1964 při volbě prezidenta tři hlasy. Většinou jsou všechny volitelské hlasy dány tomu kandidátovi, který v daném státě získá nejvíce hlasů, ať už je jeho podíl hlasů 90 % nebo to ani není většina. V historii USA bylo pět prezidentů zvoleno, aniž by měli největší počet hlasů.

Prvním z nich byl John Quincy Adams roku 1824. Největší počet hlasů tehdy získal Andrew Jackson, ale volitelské hlasy byly rozděleny tak, že nikdo nezískal většinu. V tomto případě prezidenta vybírala sněmovna reprezentantů, která vybrala J. Q. Adamse.

Mapa prezidentských voleb z roku 1824

Podruhé se to stalo v roce 1876, když Rutherford B. Hayes s 47,9 % hlasů porazil Samuela J. Tildena s 50,9 % hlasů. Rozdělení hlasů vypadalo tak, že Hayes získal o 1 volitelský hlas více než Tilden a stal se tak prezidentem.

O několik let později, roku 1888, se o své znovuzvolení pokusil Grover Cleveland, který přesto, že získal o 0,8 % více hlasů než jeho soupeř, prohrál. V dalších volbách se ale Clevelandovi opět podařilo zvítězit, čímž se stal jediným prezidentem se dvěma volebními obdobími, která za sebou nenásledovala.

Mapa prezidentských voleb z roku 1888

Přesuňme se nyní do roku 2000. O místo prezidenta soutěží syn bývalého prezidenta Bushe George W. Bush a tehdejší viceprezident Al Gore. Al Gore získal o půl procenta více hlasů voličů, ale co se počtu volitelů týká, rozhodoval jeden stát – Florida. George W. Bush se stal prezidentem, protože na Floridě získal o 537 hlasů voličů více, přičemž volilo necelých šest milionů voličů.

Výjev z televize v roce 2000, když ještě nebylo rozhodnuto o vítězi

Naposledy se to stalo nedávno, ve volbách roku 2016. Tehdy většina lidí věřila, že zvítězí manželka bývalého prezidenta Hillary Clinton a stane se tak první ženou v čele Spojených států Amerických. Přestože získala o více než 2 % hlasů voličů více než Donald Trump, její prohra v tzv. Rust Beltu, tedy státech okolo velkých jezer, vedla k tomu, že Donald Trump získal více volitelských hlasů a stal se tak 45. prezidentem Spojených států Amerických.

Stejně tak i ve volbách do sněmovny reprezentantů může strana, která měla menší počet hlasů, získat většinu. Politické strany se o to ve státech, kde mají menší šance, snaží dosáhnout tzv. gerrymanderingem, což znamená, že se snaží nakreslit hranice volebních obvodů tak, aby samy získaly co největší počet křesel. Toho může daná strana dosáhnout tím, že volební obvody nakreslí tak, že jejich oponenti získají malé množství obvodů, kde mají pohodlnou většinu, ale zbytek jejich voličů je rozprostřen do obvodů, kde má většinu ta strana, která kreslí mapy.

Grafické znázornění gerrymanderingu

Příkladem gerrymanderingu můžeme najít třeba ve Wisconsinském státním shromáždění. Například ve volbách v roce 2018 získala demokratická strana 52,99 % hlasů a 36 křesel. Mezitím republikánská strana získala 44,75 % hlasů a 63 křesel.

Výsledky voleb do Wisconsinského státního schromáždění z roku 2018

Někdy můžeme stejný problém najít i výše. V roce 2012 se vítězem voleb do Sněmovny reprezentantů Spojených států Amerických stala Republikánská strana. Zvítězila v 234 volebních obvodech oproti 201 vítězství pro demokraty. To se stalo přesto, že demokraté získali o 1,36 milionu více hlasů.

Je asi jasné, že situace není ideální, jak by ale mohlo vypadat řešení?

Pro sněmovnu reprezentantů a podobná zákonodárná shromáždění by mohlo pomoci odklonění od systému, kdy je oblast rozdělena na volební obvody s jedním křeslem. Místo toho by mohl fungovat systém proporčního zastoupení. Například ve Wisconsinském státním shromáždění by se 99 dostupných křesel rozdělilo mezi politické strany na základě získaných hlasů. Na celonárodní úrovni by bylo možné ponechat rozdělení křesel mezi státy, ale uvnitř států by se pokračovalo proporčním způsobem.

Představa kongresu Spojených států Amerických, kdyby používaly proporcionální systém reprezentace

U volby prezidenta, senátorů a reprezentantů ve státech s jedním křeslem by bylo možné použít systém, jenž je již používán na Aljašce. Nejprve proběhnou primární volby, ve kterých má každý volič právo seřadit kandidáty podle svých preferencí. Dále se pokračuje tak, že se eliminuje kandidát s nejmenším počtem hlasů a jejich hlasy jsou rozděleny podle toho, koho jejich voliči zařadili jako číslo 2. Tato eliminace a přerozdělení hlasů se opakuje do té doby, až zbydou pouze čtyři kandidáti. Dále proběhne druhé kolo voleb, kde voliči znovu seřadí kandidáty podle svých preferencí, a celý proces se opakuje, dokud není nalezen vítěz.

Děkuji všem čtenářům za přečtení mého článku. V dalším díle se budeme zabývat Spojeným královstvím.